Divotvůrce

Včera v 18:52 |  Knížky
Autor: Sebastien de Castell
Ilustrátor: Není
Počet stran: 408
Rok vydání: 2017

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan'Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.


Můj dojem: Okolo Divotvůrce bylo minulý rok obrovské knižní bum a naprostá většina čtenářů na něj pěla ódy chvály. Jestli sledujete můj blog už delší dobu, víte, že se snažím těmhle bombám vyhýbat, abych pak nebyla zklamaná. Divotvůrce má ale tak krásně zpracovanou obálku, že jsem prostě neodolala.

Divotvůrce má jednu obrovskou výhodu a tím je zpracování celého světa, ve kterém prožívají naši hrdinové svá dobrodružství. Musím uznat, že si to autor promyslel opravdu dobře. Rozdělení nejen na Jan'Tepy a Sha'Tepy, ale celkové rozdělení lidí na kmeny a národy, kdy každý má jinou kulturu a zvyky, a přátelské, či nepřátelské vztahy mezi sebou vycházejí z jejich minulosti se mi velmi líbilo a řekla bych, že je to možná největší důvod, proč mě Divotůrce okouzlil. Informace se dozvídáte po malých dávkách, takže se v tom neztratíte a pořád je co objevovat.

Ze začátku jsem se sice nemohla do Divotvůrce dostat, samé městské potyčky, ale asi po 150 stranách jsem se s ním sžila a kdybych nemusela přestat, abych dělala i něco jiného než čtení, dočetla bych ho na jeden zátah.

Divotvůrce je po delší době na poli dnešní fantasy něco jiného. Neprůbojnou hrdinku, která nakonec odhalí své zkryté nadání, vystřídal Kellen, kluk, který musí svou chytrostí dohánět to, na co ostatním stačí pouhá magie. Milostné trojúhelníky vystřídaly zrady v rodině i v přátelství, souboje a pouliční šarvátky, při kterých se autor nebojí zabíjet a karty, co dokáží změnit svět.

Jednoznačně nejlepší postavou celého Divotvůrce byla Ferius. Samozřejmě kočkoveverky byly také skvělé svým drzým způsobem, ale u Ferius jsem si dokázala živě představit každý detail. Každý její pronikavý pohled, každou drzou, sarkastickou poznámku i její tajuplnost a ležérnost. Byla tak uvěřitelná, že se mi všechny scény, ve kterých hrála svou roli, míhaly hlavě, jako bych je měla přímo před očima. U Kellena bych řekla, že si během knížky prošel malým vývojem. Není to špatný hrdina, ale něco mu ještě chybí. Nějaké jeho kouzlo osobnosti. I tak jsem opravdu zvědavá, jak si povede v dalším díle.

Když to tedy celé shrnu, Divotvůrce se mi líbil a rozhodně vám ho doporučuju. Plný počet mu ale dát nemohu právě kvůli delšímu rozjezdu, ale jinak je takřka bez chyby a jak jsem již psala, jestli chcete zkusit něco odlišného, jděte do něj.

Hodnocení: 8/10


 

Papírová princezna

Pondělí v 15:10 |  Knížky
Autor: Erin Watt
Ilustrátor: Není
Počet stránek: 336
Rok vydání: 2017

Ella Harperová se v prvé řadě snaží přežít. Spolu se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a věřila, že se na ni jednoho dne usměje štěstí. Po smrti matky ale Ella zůstala sama…
Dokud se neobjevil Callum Royal. Vytrhl Ellu z chudoby a odvezl ji do svého sídla, za pěti syny, kteří j
i nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, ale nikdo ji nepřitahuje tak jako Reed Royal, jenž je však odhodlaný poslat ji zpátky do slumů, ze kterých vzešla.
Reed o ni nestojí. Prohlašuje, že Ella mezi Royaly nepatří.
Možná má pravdu.
Bohatství a luxus. Intriky a lži. Nic podobného Ella ještě nepoznala, a jestli má v paláci Royalových přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich - a zůstat přitom sama sebou.


Můj dojem: Určitě si vzpomínáte, jaké bylo minulý rok kolem Papírové princezny pozdvižení. Na poličce mi ležela téměř celý rok a teprve letos jsem na ni dostala chuť. Nechápu, proč jsem tak dlouho čekala, protože tahle knížka mi vyrazila dech.

Všechno se začíná dít hned od první kapitoly, ne jako v jiných knížkách, které mají pomalý začátek. Nestane se tak, že by jste se nemohli začíst. Věřte mi, že téhle knížce propadnete během prvních pár okamžiků. Papírová princezna Vás chytí a pustí až na úplném konci. A i pak budete litovat, že nemá ještě o několik stránek více, protože otevřený konec, jaký má Papírová princezna, je opravdu strašný. Co nejdříve si budu muset pořídit i další díly, abych věděla, jak bude příběh pokračovat.

Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem čekala podle anotace. Papírová princezna se řadí mezi ideální oddechovky na léto. Nemusíte u ní přemýšlet a můžete jen tak vypnout a užívat si čtení. Ella je fajn hrdinka. Není naivní a chová se na svůj věk, jak bych čekala. Knížka je vyprávěná v ich formě, takže s ní prožíváme úplně všechno. Zjišťujeme, o čem si co myslí, jak vidí svět svýma očima, čeho si všímá, nebo co se jí honí hlavou. Líbí se mi na ní, že je svá i přes všechnu povýšenost ostatních a jen ta se nevzdá.

Zároveň ale i zdánlivě ,,dokonalí" Royalové mají své problémy a nejsou zase tak perfektní rodinka, jak se zvenku může zdát. Celkově je knížka dost klišoidní a z části předvídatelná, ale u Papírové princezny mi to nevadilo. Není to jen pohádka viděná růžovými brýlemi, kde jde všechno podle plánu a vše se zdá perfektní. Jak jsem již psala, při čtení pomalu zjišťujeme pravdu o životě ve vyšší společnosti, o intrikách a přetvářce. O tom, jak se která postava vyrovnává s životními překážkami a jakou daň si to na ní vybírá.

I přes svou zdánlivou jednoduchost musím říci, že Papírová princezna se řadí mezi top knížky letošního roku. Mohu ji jen a jen doporučit, protože za mě je tohle jedno velké wow.

Hodnocení: 10/10




Růžička

13. července 2018 v 15:56 |  Vyrábění
Tentokrát tu mám něco opravdu jednoduchého. Základem papírové růžičky je spirála, kterou postupně utahuju a slepuju, aby se mi neroztočila. Když si jich takto vyrobíte více, můžou sloužit jako drobná ozdoba. v mém případě jsem je nalepila na víko krabičky a doplnila zelenými listy.

 


Krutá krása

11. července 2018 v 16:14 |  Knížky
Autor: Rosamund Hodgeová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 256
Rok vydání: 2018

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora. A má jasný plán, zabít ho a ukončit jeho devět set trvající vládu. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Ovšem aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?


Můj dojem: Po Kruté kráse jsem pokukovala, už když vyšla v zahraničí. Kdo by taky ne, grafické zpracování je naprosto úchvatné. A tak jsem neváhala ani vteřinu a hned po vydání u nás jsem běžela do knihkupectví, abych si ji koupila. Stojí ale opradu zato?

Nutno říci, že knížka, nebo spíše knížečka, je velmi tenká. Nemá ani 300 stránek, ale i přesto jsem měla ze začátku trochu problém se do příběhu dostat. První dvě kapitoly mě téměř nebavily. Byly strašně popisné, přímé řeči po skrovnu a k tomu hrdinka, která se stále lituje. Navíc jsem si musela zvyknout na svět, kter mi tak úplně nesedl. Byla jsem v celku překvapená nad tím, že se příběh odehrává v antickém Řecku a do toho všeho jsou zamíchaní bohové a hermetická umění. Krásku a Zvíře miluju, a tak jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci a třeba se to zlepší.

Rozhodně nelituju toho, že jsem počkala. Části, kdy se Nyx, hlavní hrdinka, pošťuchovala s Laskavým pánem, mě bavily hodně. Nechyběl tomu vtip, ale rozhodně bych jich dala do děje víc. Samotná hrdinka není totiž nic moc. Možná to patří k jejímu věku, v knížce je jí teprve 17, ale i tak bylo její chování a rozhodování strašně nevyrovnané. V jednu chvíli se chová tak, ve druhé zase jinak. Pak se zase lituje, je dětinská. Zato Laskavého pána jsem měla ráda.

Nemůžu říci, že by mě konec zklamal, protože ani teď ho tak docela nechápu. Z velké části mi knížka přišla překombinovaná, ale ještě to nebylo tak, že bych se v ději ztrácela. Ale konec? V hlavě jsem si říkala: Jako co to je? Tohle je konec?

Celkově hodnotím kníku jako průměr. Neurazí, ani nenadchne. Nechci říkat, že je vyloženě špatná, protože se spíše přikláním k tomu, že se mi líbila, ale pokud nemáte rádi Krásku a Zvíře, myslím si, že Vás nezaujme. Příběh Vám nejspíše bude připadat příliš klišoidní a předvídatelný. Ale pokud chcete knížku zkusit, přečtěte si nějakou ukázku a třeba Vám autorčin styl sedne.

Hodnocení: 5/10


Mašlička na dárky

8. července 2018 v 10:43 |  Vyrábění
Ahoj. Po dlouhé době tu mám znovu nějaký ten článek ohledně vyrábění. Tentokrát návod na mašličku na dárky.
Nejprve si připravíme pruhy papíru, všechny jsou široké 2 cm. Tři jsou dlouhé 21 cm, tři 17 cm, dva 15 cm a jeden 3 cm. Na každém z nich si vyznačíme polovinu. Poté kus proužku přetočíme, tak jak je to na obrázku 3, a přilepíme přesně do půlky. Stejným způsobem uděláme i druhou polovinu. Pokud nám papír někde přesahuje, ustříhneme ho. Tímto způsobem si připravíme všechny proužky, akorát ten nejkratší pouze stočíme do takové ruličky. Pak už jen slepíme vždy stejně velké proužky dohromady, aby nám vznikla taková hvězdička a všechny je pak slepíme dohromady.
Já jsem na papír psala propiskou, takže je to někde vidět, proto doporučuju spíše tužku, která jde vygumovat.




Krasojezdkyně

4. července 2018 v 14:50 |  Knížky
Autor: Jojo Moyesová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 448
Rok vydání: 2017

V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…


Můj dojem: Už od mala jsem měla ráda koně, a tak když jsem se v knihkupectví rozhodovala, kterou další knížku od Jojo Moyes bych si měla přečíst, Krasojezdkyně u mě zvítězila nejen překrásnou obálkou, ale také námětem celého příběhu.

Celý děj knížky se točí kolem mladé Sarah, která by pro svého koně uděla první poslední, a Natashy, jejímž pevným bodem je její kariéra právničky. Jak už to tak bývá, tyhle dvě se potkají. Obě dvě jsou naprostým opakem té druhé. Jedna šťastně žije v chudé a zchrátralé části Londýna se svým dědečkem, ta druhá zase vlastní rodinný domek, ve kterém je ale úplně sama. Ale i přesto mají společnou jednu věc. Celý příběh ukazuje, že v životě neřešíte jen jeden problém, ale i problémy v sobě, k tomu se s někým nepohodnete a aby toho nebylo málo, do všeho se ještě může zamotá osoba z minulosti, na kterou jste už málem zapomněli.

V knížce je hodně vidět, že Jojo koně opravdu miluje a ví o nich spoustu věcí. Já sama jsem si pak i zpětně vyhledávala inormace například o Le cadre noir nebo o drezůře koní. Myslím si, že pokud se zajímáte o koně, takhle knížka by se Vám mohla líbit. Mě osobně moc nebaví, když se chci dozvědět něco nového a měla bych si to přečíst v encyklopedii nebo jiné odborné knížce. Mnohem radši mám příběhy, které mě baví číst a to, že se z nich i něco dozvím, je příjemné plus.

Celá knížka je prokládáná i slovíčky, či krátkými větami ve francouzštině. I když už je to nějaký čas, co jsem Krasojezdkyni četla, stále nevím, jak se k tomu postavit. Na jednu stranu miluju Francii i její jazyk, ale francouzštinu neovládám. Jednotlivá slova se dají odvodit, ale když přijde věta? Můžu se domýšlet, co tak znamená, ale jistě to nevím.

Příběh mladé Sarah může vyznít až příliš naivně a klišoidně, což z velké části je, ale i tak jsem neudržela na několika místech slzy. Přestože jsem některé zraty předpokládala, stejně mě Jojo znovu dostala a knížka mě dojala. Romantiku tu ale tentokrát nečekejte.

I když se Krasojezdkyně neřadí mezi nejlepší knihy od Jojo Moyes, protože vím, že dokáže napsat a vymyslet lepší příběh, stále ji hodnotím velmi pozitivně. Čtení jsem si velmi užila a to je na tom to nejdůležitější.

Hodnocení: 9/10


Říše bouří

26. června 2018 v 17:20 |  Knížky
Autor: Sarah J. Maasová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 688
Rok vydání: 2017

Pro Aelin dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.


Můj dojem: V době, kdy většina z Vás už má jistě přečtenou Věž úsvitu, jsem se já teprve dostala k Říši bouří. Od Sarah J. Maas jsem měla tedy téměř rok pauzu a dost jsem se obávala, zda jsem nezapomněla některé detaily z jejích předchozích knih.

Řekla bych, že Říše bouří odpovídá na některé otázky z předchozích knížek. Dovídáme se, proč se kdo jak rozhodoval, proč kdo zemřel, ale jeví se tu i minulost samotné Eleny a Gavina a klíčů Sudby. Pokud jste tedy ještě nečetli Krvavé ostří, povídkovou knihu k sérii, neměli byste se do pátého dílu pouštět. Je naprosto nezbytné, aby jste měli již tuto knížku přečtenou, protože, nechci spoilerovat, ale pár postav z povídek se objeví i v Říši bouří a vy byste nevěděli, o koho jde a co v minulosti s Aelin zažil. Všechno do sebe krásně zapadne.

Oproti ostatním dílů bych ale měla pár připomínek. Nemusím snad připomínat, že knížka je opět plná akce, napětí, odhalení, scén, při kterých se tiše uculujete a smějete, a milostných scén, to už beru u Sarah J. Maas jako samozřejmost. Ze začátku mi trochu vadilo, že série se mění v takový ten typ, že skupinka hrdinů cestuje a přitom řeší pár problémů. Na rozdíl od Královny stínů mi přišlo, že Aelin už ani tolik neintrikuje, pokud to tak můžu říci. Pořád je prohnaná a svoje plány si nechává pro sebe, do doby, kdy čtenáři vše vysvětlí a odhalí, ale je toho podstatně méně než v předchozí knize. A posledním problémem bylo to, že v Říši bouří se najednou všichni párují. Autorka prostě nemůže nechat nějakou postavu samotnou. V některých případech mi to nevadilo, přiznejme si to, je to jeden z důvodů, proč tuhle sérii čteme, ale později mi toho přišlo až moc.

V pátém dílů dostávají mnohem více prostoru ostatní postavy, jako například Elide nebo Lorcan. Přibude i několik málo postav nových, ale mnohem více se autorka zaměřuje na postavy již existující. A tak se dostávám k dalšímu malému ,,mínusu". Dříve to bylo tak, že postavy byly dobré i zlé zároveň. Měly své kladné stránky, ale stejně tak i ty stinné. Ale v Říši bouří? Přijde mi, že se všichni rozdělili na klaďase a záporáky.

Na druhou stranu musím přiznat, že konec je opravdu překvapivý. Můžete si tak klást otázku, jak celá tahle série skončí, protože závěr celé Říše bouří opravdu stojí za to.

I když jsem převážně psala o záporech, nechci tady pátý díl nijak zásadně kritizovat. Je to Sarah J. Maas, čte se to samo, knížka je plná dokonalých, zejména mužských, hrdinů, které milujeme, baví nás číst o jejich škádlení. Jak už jsem psala, Říše bouří je plná dobrodružství a to, že o tom tady tak moc nepíšu, neznamená, že by tam nebylo. I přes veškeré své stinné stránky se mi Říše bouří líbila a už se nemůžu dočkat dalších knížek od této skvělé autorky.

Hodnocení: 9/10

Probuzení Simona Spiera

5. června 2018 v 15:52 |  Knížky
Autor: Becky Albertalli
Ilustrátor: Není
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017

Na začátku všeho byly nevinné emaily… Poté co se Simon zapomněl odhlásit ze školního počítače, najde jeho korespondenci spolužák Martin a začne ho vydírat. Simon je totiž gay a před svými spolužáky to stále tají. Poslední dny trávil korespondencí se zajímavým klukem ze školy s přezdívkou Blue a natolik se sblížili, že by zvlášť jeho nerad vystavil nějaké trapné situaci a pomluvám. Spolužáci dovedou být pěkní sígři! On by to ustál, ale co Blue? Zná ho zatím jen po síti, ale kdo je Blue doopravdy? Žádného kluka ze školy, co by byl gay, nezná… S nerdem Martinem ale není radno si zahrávat, a tak se snaží vyhovět jeho požadavku: dostat se co nejblíž Simonově nejlepší kamarádce Abby.


Můj dojem: Kdo se zajímá nebo čte young adult literaturu, tomu určitě neuniklo loňské pozdvižení okolo knihy Probuzení Simona Spiera. Tahle knížka byla v té době snad úplně všude. Spousta lidí ji četla a vesměs většina recenzí byla pozitivní. Já většinu knížek, okolo kterých je takové haló, čtu raději až později, abych neměla příliš vysoká očekávání a následně aby mě případně tolik nezklamaly. A jak to bylo u Simona?

Musím uznat, že knížka se čte prakticky sama. Není to žádná tlustá bichle, má něco kolem 300 stránek. Styl psaní je velmi jednoduchý, jak to už u young adult bývá, nejsou tam žádné zdlouhavé popisy, naopak přímě řeči a rozhovorů mezi hrdiny je tam poměrně hodně.
Takovou odlišností se může zdát, že svojí roli tu mají i e-maily mezi Simonem a tajemným Bluem. Ze začátku jsem si říkala: Super, aspoň to bude víc zajímavé, odlišné od ostatních knížek, co čtu. No, pak se to změnilo. Nepopírám, že je to něco jiného, ale po půlce knihy mě začaly nudit. Přišly mi zdlouhavě napsané a párkrát jsem se přistihla, jak otáčím stránky, abych se podívala, kdy začíná ,,klasicky" psaná kapitola.

Simon je sympatický kluk, kterého nemůžete nenávidět. Ať chcete nebo ne, máte ho rádi. I jeho kamarádi a rodinka jsou povedení, často vznikají i komické situace. Teď přichází to velké ale. Dost lidí psalo, jak se u toho smáli a brečeli smíchy. Začínám si myslet, že mám nějaký zvláštní druh humoru, ale mně to nijak výrazně vtipné nepřišlo. Ano, několikrát jsem se usmála, ale že bych se smála nahlas? To ani jednou. Bohužel.

Na druhou stranu knížka přichází s tematikou LGBT a coming outu. O tom zas tolik knížek napsáno není a někomu tahle kniha může pomoci, ale možná bych ji napsala ještě trochu více do hloubky.

U Simona jsem nejpíše ojedinělá výjimka, ale pro mě se nejedná o žádnou extra knížku, která by měla být o tolik lepší než ostatní. I když jsem se snažila nemít příliš vysoká očekávání, přece jen mě poměrně zklamala. Opravdu mě to mrzí, protože hodnocení na internetu má opravdu výborná, ale za mě určitě ne.

Hodnocení: 5/10


Dvůr křídel a zmaru

21. května 2018 v 15:38 |  Knížky
Autor: Sarah J. Maasová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 720
Rok vydání: 2018

Feyre se vrátila na Jarní dvůr, odhodlaná získat informace o Tamlinových manévrech a jeho spolupráci s Hybernem. Aby to udělala, musí se zapojit do smrtícího tance podvodů - a v něm může jeden chybný krok přivodit zkázu nejen jí, ale i celému světu. Feyre čeká nesnadné rozhodnutí, komu z oslnivých a smrtících Vladařů věřit...


Můj dojem: Po dlouhém čekání konečně vyšel Dvůr křídel a zmaru. Dokáže se vyrovnat druhému dílu, který nastavil laťku hodně vysoko? Je třetí díl překapením nebo spíše zklamáním?

Ocitáme se opět v kouzelném, ale nebezpečném světě plného víl a jiných tajemných bytostí. Oproti druhému dílu Sarah J. Maas upustila od romantických scén a zaměřila se spíše na plánování války a intriky. Romantiky je tu opravdu pramálo a jsem za to docela ráda, jelikož sledovat Feyre lačnící po pomstě je vskutku zajímavé až mrazivé. V některých věcech se může knížka zdát daleko krutější než díly předchozí, ale některé situace končí až příliš šťastně (Kdo knížku četl, určitě ví.). A to mi trochu vadilo.

Ovšem o překvapení není nouze. Nejedná se pouze o zvraty v ději, kterých je tu tedy požehnaně, ale především ohledně postav. Často jsem se ptala, jestli to už není trochu přes čáru. V jednu chvíli je postava na jedné straně, pak zase na opačné a nakonec je to úplně jinak. Na druhou stranu, aspoň se čtenář nenudí.

Jsem velmi ráda, že se do děje vrátil strarý, dobrý Lucien. Nemyslím toho z druhéhu dílu, který byl prostě na zabití, ale ten z úplného počátku. Nic lepšího jsem si nemohla přát. Znovu hýří vtipem, nabral zpátky svou sebejistotu a nebojí se prosadit. A opomenout nemohu ani jeho žárlivost díky své družce, která je více než komická.
Do příběhu vstupují i ostatní vladaři a jsem ráda, že my se o nich můžeme dozvědět nové věci. Jak už jsem psala výše, ani u starých, ani u nových postav si nemůžete být jistí jejich postojem a záměry.
Feyre a Rhysand jsou skvělý pár, nicméně pro mě byla postava číslo jedna Nesta. Dostala mnohem více prostoru a její neoblomná a drzá povaha dělala divy.
A těšit se můžete i na nové vztahy. Některé z nich jsou předvídatelné, některé nikoliv a většina z nich zůstává otevřena i po poslední straně, takže jsem velmi zvědavá, jak si s tím autorka poradí v novelách.

Nemohu opomenou české zpracování knihy. To, že se jedná o paperback a tudíž se knížka velmi špatně drží a často se jí láme hřbet, není problém jen série Dvůr trnů a růží, ale i Skleněného trůnu. Na to už jsem si nějakým způsobem zvykla. Moc mě ale mrzí, že se v knížce vyskytovalo tolik chyb. Neřeknu, když je sem tam nějaká, to se občas stane, ale v knize jsem jich našla hned několik. Většinou se jednalo o špatný pád slova a párkrát chybějící písmenko. Opravdu mě to při čtení mrzelo.

Knížka je od Sarah J. Maas, takže nemůže být napsaná jinak než čtivě. Kdybych ji nehodnotila v rámci série, zdála by se mi nejspíše úžasná, ale jelikož mám porovnání s předchozími díly, musím říci, že mi tam některé věci vadily. I když stále považuju druhý díl za nejlepší, ani ten třetí nebyl vyloženě špatný a čtení jsem si velmi užila.

Hodnocení: 8/10





Origami hvězdička

18. května 2018 v 17:33 |  Vyrábění
Tentokrát jsem si připravila návod na malou origami hvězdičku. Nejprve jsem si ustřihla proužek z barevného papíru o velikosti A4 široký 2cm. Ten jsem ohla, jak můžete vidět na obrázku 2 a 3, a vznikla mi z něj taková smyčka, kterou jsem utáhla. Poté jsem už jenom proužek přehýbala, nejprve dozadu (obrázek 5), až jsem celý proužek poskládala a konec zasunula (obrázek 12). Poté jsem už jenom jemně hvězdičku zmáčkla, aby mi vznikly vrcholy.




Svět knihy 2018

16. května 2018 v 14:26 |  Knížky



Ahoj. Jak už jste z nadpisu poznali, i já jsem se letos zúčastnila veletrhu Svět knihy v Praze na Výstavišti. A musím říci, že jsem si to stejně jako loni stoprocentně užila. Největším důkazem toho je možná fakt, že nemám ani tolik fotek, jelikož jsem vyloženě nasávala atmosféru a na focení ani tolik nemyslela. Ale teďka už pojďme na to.


Origami motýlek

11. května 2018 v 19:03 |  Vyrábění
Základem motýlka je čtverec, velikost záleží na tom, jak velkého motýlka chcete, který přehnu napůl a křížem, jak je vidět na obrázku 1. Poté ho složím do takového trojúhelníčku, který přeložím napůl a jeden roh zastřihnu, aby byl kulatý. Trojúhelník opět rozevřu a jednu vrstvu rohů složím k sobě (obrázek 6). Poté špičku, která je pod nimi, přehnu nahoru, aby mi vznikla křídla.


P.S. Stále Tě miluju

8. května 2018 v 9:32 |  Knížky
Autor: Jenny Hanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016

Lara Jean nečekala, že se doopravdy zamiluje do Petera. Vždyť jen předstírali, že spolu chodí. Ale v jednu chvíli oba předstírat přestali a najednou je Lara Jean zmatenější než kdy dřív a neví co dělat. A pak se do jejího života vrátí kluk, co se jí dříve líbil, a spolu s ním i to, co k němu cítila. Je možné, aby byla holka zamilovaná do dvou kluků najednou?
Půvabné pokračování knihy Všem klukům, které jsem milovala
ukazuje, že láska není nikdy jednoduchá, ale že možná to ji činí tak úžasnou.


Můj dojem: Minulé léto jsem si přečetla knížku Všem klukům, které jsem milovala a pokud můj blog sledujete už delší dobu, víte, že jsem z ní byla přímo unešená. Rovnou Vám mohu prozradit, že další díl má očekávání rozhodně nezklamal. Nejedná se o výplňkový druhý díl, jak to často u trilogií bývá. Tohle je pořádná jízda.

Knížka se opět veze na letní, sladké vlně. Styl psaní je čtivý a nechybí ani scény, při kterých se smějete tak nahlas, že na Vás lidé v okolí vrhají tázavé pohledy. Pokud ovšem nemáte rádi slaďáky, tohle asi nebude nejlepší volba. Příběh by se Vám mohl zdát až příliš klišoidní (což je, ale to ho dělá tak kouzelným).

Oproti prvnímu dílu jsem ráda, že Margot nebyla už tak umělá. Opravdu mi to u čtení vadilo a její postavu jsem vyloženě nesnášela. Ale tady to bylo jiné. Ne, že bych si ji vyloženě zamilovala, ale chovala se celkem přirozeně a byla fajn. Kitty se naproti tomu vůbec nezměnila a její střelená povaha pozitivně oživovala děj. A teď se dostávám k Laře Jean. Popravdě, nevím, co si o ní mám myslet. V mnoha okamžicích mi připadala až přehnaně žárlivá a dětinská, ovšem částečně k tomu měla dobrý důvod. A co se Petera týká, někdy jsem si myslela, že se změnil a že už nebude takový frajírek, jakým byl v prvním díle, ale v zápětí jsem byla vyvedena z omylu. Do příběhu ovšem vstupují i postavy nové a jsou naprosto skvělé.

Když to tedy shrnu, tahle roztomilá knížka je ideální na léto. U postav je vidět i vývoj a jsem opravdu zvědavá, jak to celé skončí v třetím díle.

Hodnocení: 9/10


Faja

16. dubna 2018 v 15:16 |  Knížky
Autor: Petra Stehlíková
Ilustrátor: Není
Počet stran: 440
Rok vydání: 2017

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo.
Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráč
í po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.
Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?
Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.


Můj dojem: První díl, Naslouchač, nastavil laťku až neuvěřitelně vysoko. Původní česká fantasy ohromila desítky až stovky čtenářů, kteří netrpělivě vyhlíželi druhý díl. A musím říci, že Faja má očekávání nezklamal, ba dokonce je ještě předčil.

Knížka nezačíná nijak zdlouhavě, hned v prologu se mi v hlavě rojily otázky. Ale to byl teprve začátek. V průběhu příběhu vyskakují další a další. Co je na druhé straně Duvalského pohoří? Kdo je vlastně ten Faja? Na některé z nich odpověď dostanete, ale většina z nich zůstane zahalena tajemstvím. A právě tyto otázky Vás nutí číst dál a dál a než se nadějete, na stránce před Vašima očima je poslední slovo. Ale ani konec Vám nedá spát.

Celý příběh dostává temnější, mrazivější a krutější nádech. Z některých částí mi bylo až úzko, u jiných jsem tajila dech, některé mě zhypnotizovaly, že jsem se nemohla ani pohnout. Doslova mi tuhla krev v žilách. Když už si myslíte, že Ilan vyvázla ze smrtelného nebezpečí, objeví se další, někdy ještě horší než to předešlé. Pokud jste si po prvním díle mysleli, že tenhle svět znáte dobře, Faja Vám dokáže, že ještě zdaleko neukázal vše, co je v něm.

Ilan nám od Naslouchače trochu vyrostla. Začala být mnohem drzejší, na světlo vylézá i její prostořekost a odvaha. Žádná postava ale není dokonalá. A ani pětadvacítka není výjimkou. Knížka nám dovoluje nahlédnout do jejich minulosti i stinných stránek.

S hlavní hrdinkou jsme opustili Duvalské pohoří, kde smrt číhá na každém kroku, a vydali jsme se do zdánlivě dokonalých nížin. Ilan se ocitá ve světě, kterému nerozumí a vše je pro ni nové. Ilanin údiv se promítá i do stylu psaní. To, co má být popisováno, popisováno je, co ne, je vynecháno. Vypravování pomocí ich formy je daleko více uvěřitelnější.

S Ilan společně objevujeme nové druhy sklenitu, které ani ona sama neznala. Pronikáme do jejich tajů, které jsou sice zajímavé, ale nedají se srovnávat s tajemstvími celého sklenařského národa. Můžeme se je domnímat, co vše ještě o sklenitu, sklenařích a celém Duvalském pohoří nevíme. Jak vládli praví fajové? Jak vypadá svět nyní? V knize není opominuta ani minulost, a tak se můžeme dozvědět i něco málo z historie.

Když to tedy shrnu, Faja je jedno velké WOW. Příběh dokáže překvapit, když to nejméně čekáte. Pokud jste se ještě do Faji nepustili, nevím, na co čekáte, ale pozor, čtení této knížky je silně návykové.

Hodnocení: 10/10


Střapatá kytička

14. dubna 2018 v 9:07 |  Vyrábění
Ahoj. Dneska tu mám návod na ozdobnou kytičku.
Nejdříve si připravím dva barevné proužky, jeden užší a druhý tlustší. Přehnu je a na té straně, kde je přehyb, je začnu stříhat směrem k okrajům. Nedostříhávám je ale úplně. Poté oba dva proužky slepím k sobě a začnu je natáčet na špejli. Během natáčení je upevňuji lepidlem. Nakonec přidám zelený lístek.
Kytičku můžete použít jako ozdobu na přání, dárek...Je to jen na Vás.


Růže a dýka

2. dubna 2018 v 11:59 |  Knížky
Autor: Renée Ahdiehová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 424
Rok vydání: 2017

Čím temnější nebe, tím jasnější hvězdy.

Jsem obklopená ze všech stran pouští. Jsem vězeň písku a slunce. A už nemůžu věřit ani své rodině.

Chorásán se ocitl na pokraji války a Šeherezáda kvůli temné kletbě opustila královský palác a i svou lásku, Chálida. Vrátila se ke své rodině a do bezpečí. Brzy ale zjistí, že
už nemůže věřit ani svým přátelům a že ji vězní lidé, které miluje. Dokáže najít způsob, jak se vzepřít hrozivé kletbě a neztratit svou velkou lásku? A je vůbec možné zabránit tomu, aby umírali další nevinní?


Můj dojem: Pomsta a rozbřesk přinesla něco, co v knížkách jen tak nenajdeme. Díky ní jsme se ocitli v exotickém prostředí plného slunce, písku a magických příběhů. A samozřejmě s pořádnou dávkou sladké romantiky. Jak bude ale kouzlo fungovat, když jsou dva hlavní hrdinové od sebe odděleni?

Abych pravdu řekla, moc ne. Kouzlo Pomsty a Rozbřesku spočívalo ve vzájemném škádlení Šeherezády a Chálida, což Růži a dýce opravdu chybí. Děj se pomalu vleče, a párkrát jsem se i přistihla, že jsem měla chuť knížku odložit a dál se s ní netrápit. Úvod, nebo chcete-li úvodní třetina knihy, a to nepřeháním, se ,,točí" stále kolem stejného problému - vztahu mezi Šeherezádou a Tárikem. Myslíte si, že už se to opakovat nebude a v další kapitole bum, je to tu znova. Děj postrádá spád a kouzelný nádech.

Od asi 150. strany jako kdyby si autorka uvědomila, jak pomalu příběh ubíhá a my se se Šeherezádou dostali dál. Už to nebylo tak nudné a zdlouhavé. Autorka děj okořenila vtipnými situacemi, akcí, napětím spojeným s tajnými výpravami a souboji. Ale teprve až poslední třetina se mi opravdu líbila, ta byla skvělá. Překvapení téměř na každé straně, nechybělo, a to jsem nečekala, ani poněkud drastičtější oživení příběhu.

Abych ale jen nezmiňovala ty špatné věci, líbilo se mi, že na scénu se dostaly i vedlejší postavy, například Šeherezádina sestra Írsa. Až v tomto díle je vidět, co vše v ní je a jak si jsou s Šází podobné. Příběh se zkrátka netočí pouze kolem Chálida se Šeherezádou, kteří byli stěžejními postavami prvního dílu, ale prostor dostane daleko více charakterů.

Stejně tak se daleko více rozvíjí podstata magie. Co to vůbec je? Jak ji lze ovládnout? Co vše díky ní lze získat? To jsou otázky, které si klade i sama hlavní hrdinka. Co mě ale trochu mrzí je, že jsem očekávala složitější podstatu samotné Chálidovy kletby.

Jelikož má tato série pouze dva díly, neočekávala jsem, že by mohl být děj tak pomalý, ale bohužel se tak stalo. I když mě závěr velmi bavil a odhalených tajemství a překvapení poskytl druhý díl více než ten první, na to, aby předčil zdlouhavý úvod, to nestačí. Růže a dýka mě velmi zklamala a nebýt špatného začátku, mé hodnocení mohlo být daleko vyšší.

Hodnocení: 5/10


Svět ledu a ohně: Oficiální dějiny Západozemí a Hry o trůny

19. března 2018 v 14:54 |  Knížky
Autor: George R. R. Martin, Elio Garcia, Linda Antonsson
Ilustrátor: Mnoho
Počet stran: 336
Rok vydání: 2015

Tato nádherně ilustrovaná kniha - obsahující více jak 170 barevných maleb vytvořených speciálně pro ni - nabízí vyčerpávající vylíčení historie Sedmi království, včetně všech dějinných zvratů, vzrušujících bitev, hořkého soupeření a odvážných povstání, které předcházely událostem Písně ledu a ohně a televizního hitu HBO Hra o trůny. George R. R. Martin se o její psaní podělil s Eliem M. Garcíou, jr. a Lindou Antonssonovou, zakladateli vyhlášené fanouškovské stránky Westeros.org a pravděpodobně jedinými lidmi, kteří znají svět Západozemí stejně dobře jako jeho vizionářský stvořitel.


Můj dojem: Myslím si, že tu není člověk, který by neznal Hru o trůny. Každý o ní přinejmenším zaslechl. Pokud jste propadli kouzlu nemilosrdného světa George R. R. Martina, pak věřte, že po přečtení této knihy mu propadnete ještě více.

Už když mi kniha přišla a já si ji prolistovávala, věděla jsem, že jsem za ni peníze zbytečně rozhodně nedala. Jedná se snad o nejhezčí knihu, jakou jsem kdy viděla. Po grafické stránce se jí nedá co vytknout. Vnitřek je doprovázen krásnými ilustracemi od rozličných ilustrátorů, takže se každá liší stylem, ale přeto se nijak neruší. Stránky jsou pevné a podbarvené žlutou barvou, aby vypadaly starší. Celá kniha je dělaná jako kronika, a proto tak i vypadá. Do posledního detailu. Od fondu písmen, přes popisky u obrázků až po krátké popisy událostí mistrů z citadely.

Byla už spousta knih, které měly hezký vzhled, ale obsah průměrný až podprůměrný. Svět ledu a ohně mezi ně ovšem nepatří. Vyprávění je poutavé a zajímavé, popisované do nejmenších podrobností, jak už jsme u George R. R. Martina zvyklí.
Dostáváme se až do doby Úsvitu věků, prožijeme období vlády Targaryenů, čeká nás i Robertova rebélie. Kniha je pomyslně rozdělena do dvou částí. V té první se věnuje jednotlivým panovníkům a jejich vládě a v té druhé zemím Sedmi královstí a zemím za mořem. Pro mě byl mnohem zajímavější popis týkající se králů, ale zaujaly mě i části v popisu historie jednotlivých území, napříkald Železné ostrovy.

Knížce mohu vytknout jen drobnosti. Trochu mě mrzelo, že se v ní nenachází podrobnější mapa Východozemí, ale nijak zvlášť mi to při čtení nevadilo. Občas se v textu vyskytly i chyby týkající se rodinných vztahů mezi Targaryeny, ale díky rodokmenům na konci jsem se rychle zorientovala.

Knížku bych nedoporučovala číst těm, kteří se ještě nepustili do série či neviděli alespoň seriál. Teoreticky vzato by Vám nic spoilerovat neměla, ale právě díky rodokmenům by jste si mohli leccos odvodit. A druhý důvod, proč by jste si ji měli přečíst teprve potom, je ten, že by jste se v ní nejspíše špatně orientovali.

Hledáte odpověď na otázku ze Světa ledu a ohně? V této knížce ji jistě najdete.

Hodnocení: 9/10


Záložka

10. března 2018 v 18:36 |  Vyrábění
Jak asi většina z Vás ví, velmi ráda čtu a s tím souvisí i mé sbírání záložek. Dnes jsem se rozhodla jednu vyrobit.
Vytiskla jsem si zrcadlově dva obrázky Krásky, které jsem nalepila na čtvrtku a poté je co nejpřesněji vystřihla. Dohromady jsem je spojila modrým proužkem. Ten by měl být z tvrdšího papíru, aby se moc neohýbal. Poté jsem si z reklamních magnetek vystřihla dvě kolečka, která jsem nalepila zevnitř na téměř hotovou záložku.


Na lovu

5. března 2018 v 15:17 |  Knížky
Autor: Meagan Spoonerová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 328
Rok vydání: 2018

Když se Kráska vydá na lov Zvířete…

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města
, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy - nebo se vdát za bohatého šlechtice….
Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou - musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království - zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit.
Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?


Můj dojem:Jste milovníky pohádky o Krásce a Zvířeti? Máte rádi retellingy? Pokud ano, knížka Na lovu by Vám rozhodně neměla uniknout. Vydáte se s ní až do daleké Rusi, do jednoho malého městečka, kde žije naše hlavní hrdinka Jeva.

Čím jen začít? Hned na první pohled mě knížka oslnila. Kráska a Zvíře je moje oblíbená pohádka, tudíž mi Na lovu nesměla uniknout. Díky úžasné obálce jsem si jí všimla už dříve, když vyšla v zahraničí. Naštěstí jsem se dočkala a knížka byla přeložena do češtiny. Z grafického hlediska se jí nedá nic vytknout. Lesklá obálka celá září v knihovničce mezi ostatními. Ale i vnitřek knížky je zajímavý. Velmi se mi líbilo zpracování kapitol ze dvou pohledů, které se liší i vzhledem. Zatímco vyprávění Krásky je uhlazené a ,,klasické", stránky se Zvířetem jsou podkresleny obrazem lesa. Dobře se pak v příběhu orientujete a dokrosleje to myšlenkové pochody Zvířete.

Právě kapitoly psané ze dvou pohledů se mi na začítku příliš nezdály. Nebyla jsem si jimi jistá, jelikož jsem moc nechápala smysl těch se Zvířetem. Byly příliš krátké, nic se v nich nedělo, ale když se děj rozběhl, vůbec mi nevadily. Právě naopak, velmi jsem si je oblíbila.

Příběh Krásky a Zvířete zná snad každý, proto by se mohlo zdát, že knížka nemá jak překvapit. Ano, příběh je klišoidní, hodně předvídatelný, místy romantický a sladký, ale také komický. Nechybí ani popisné části a napětí při lovu. Některé věci Vám dojdou ještě dříve, než se stanou. Přes to všechno mě dokázal překvapit. Ptáte se čím? Prostředím, ve kterém se odehrává. Většina postav z dnešních knížek žije buď v úplně vymyšleném světě, či v prostředí Ameriky. Je jen pár výjimek a mezi ně patří i Na lovu. Jeva žije se svou rodinou ve vzdálené Rusi. Pohádky nevypráví o králi a královně, nýbrž o carovi, ptáku Ohnivákovi a o dalších kouzelných bytostech. To se mi velmi líbilo. Autorka zakombinovala ruské příběhy do děje a ten tak dostal originální nádech.

Ze začátku jsem byla z knihy docela v rozpacích. Četla se velmi dobře, ale nezdála se mi příliš výjimečná. Styl psaní nebyl nijak zvláštní, dost často se opakovala slova. Všechno bylo hned vysvětleno, o hlavní hrdince jste zkrátka věděli úplně všechno a nezbylo skoro nic na postupné odkrývání.

A tak se dostávám k samotné Jevě. Co bych k ní jen mohla říci? Odvážná, chytrá, krásná, nebojácná, ale přesto neví, co chce. Když si to všechno sečtete, vyjde Vám typická hlavní hrdinka young adult knih. A Zvíře je zkrátka Zvíře. Má všechno, co se od něj očekává.

Po trochu pomalejším úvodu jsem stránky hltala po desítkách. Četla jsem a četla a najednou byl konec. Ten se mi zdál trochu ukvapený, možná bych ho více rozepsala, ale byl jiný než ostatní. Možná chtěl rozepsat, možná ne. Sama se nemůžu rozhodnout, ale v jedné věci mám jasno. Bylo mi hrozně líto, že knížka už končí.

Pro někoho, kdo nemá rád pohádky s klišé, bez nichž by nebyly tak kouzelné, může být Na lovu jen další průměrná young adult kniha. Pokud ale máte rádi Krásku a Zvíře, dejte jí šanci a věřte, že toho nebudete litovat.

Hodnocení: 8/10


Kam dál

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.