Kráska a zvíře třikrát jinak

22. května 2017 v 14:34 |  Knížky


Ahoj. Vítám Vás u trochu jiné ,,recenze", než píšu obvykle. Dokonce bych to ani nenazvala recenze, ale spíše dojmy. Nedávno jsem četla tři knížky, které byly vydány k filmu Kráska a zvíře. Nechci psát zvlášť recenzi na každou z nich, protože za prvé by byly hodně krátké a za druhé mi přijde lepší shrnout moje dojmy do jednoho vystihujícího článku.


Jako první tu mám Krásku a zvíře: Nejkrásnější příběh. Tato knížka mě nadchla ze všech nejvíce. Osobně si myslím, že se jedná o skvost, který nesmí chybět žádnému fanouškovi Krásky a zvířete. Knížka je graficky opravdu nádhená a to nejen zvenku, ale i vnitřek je krásně rámovaný a tónovaný do zlaté. Samozřejmě se mi líbí i fotky z filmu, které se velmi povedly, ikdyž pár jich je rozmazaných.
Příběh jako samotný je oproti filmu hodně osekaný a hodně věcí tu chybí. Knížku bych doporučila třeba i na čtení dětem před spaním, jelikož je opravdu kraťoučká ( 96 stran) a písmenka má velká.

Hodnocení: 10/10


Další na řadě je Kráska a zvíře: Román podle filmu. Snad již nemusím zmiňovat, že se jedná o další výborně graficky zpracovanou knížku. Jak už název říká, příběh je skoro úplně stejný jako film. I přesto je kniha trochu jiná. Narozdíl od filmu můžeme sledovat myšlenky různých postav - Belle, zvířete nebo sloužících. Opět se čte velmi rychle díky velkým písmenům.
Abych ale řekla pravdu, a možná se mnou někteří nebudou souhlasit, více se mi líbil film. Ano, já vím, knížka je většinou, ne-li vždycky, lepší než film, ale já si prostě nemůžu pomoct. Já jsem velký fanoušek Disney a mám velmi ráda písničky, které doprovází příběh. Ty tomu dodávají tu správnou atmosféru. A ty samozřejmě v knize být nemouhou. Jako první jsem viděla film, asi jako většina, a musím říct, že se velmi povedl, na čemž mají nemalý podíl herecké výkony, které byly úžasné. Jen tak mimo: Luke Evans jako Gaston byl prostě úžasný.
Proto tedy nemůžu dát knize plný počet. Neříkám, že je špatná, ale pro mě má cenu hlavně z hlediska toho, že se jedná o příběh Krásky a zvířete.
Hodnocení: 8/10


A nakonec, jak už mnozí tuší, Kráska a zvíře: Zakletá v knize. U této knihy nastíním trochu děj.
Příběh začíná v momentě, kdy Belle dostane od zvířete knihovnu. A jako vášnivá knihomolka nemůže dopustit, aby zůstala v tak zanedbaném stavu. Při úklidu ovšem narazí na jednu podivnou knihu. Knížka Nikdy víc, jak náhle zjistí, jí poskytne únik od reality, únik od vězení a především únik od zvířete. Zde se seznámí se záhadnou hraběnkou, která jí nabídne život, ve kterém je vše dokonalé, stejně jako je dokonalé samotné Nikdy víc.
Takto nějak začíná příběh. Knížka toho nabízí mnohem víc. Podle názvu by se mohlo zdát, že velká část se bude odehrávát právě v Nikdy víc, ale opak je pravdou. Ze začátku je děj volnější a z velké části se odehrává v zámku. Což ovšem neznamená, že bych se nudila. Vtipných situací je v knize požehnaně, především když se potká Belle se zvířetem.
Jelikož je příběh ,,vsazený" navíc, doporučovala bych nejdřív vidět film, popřípadě si přečíst již víše zmiňovaný román.
Od knížky toho neočekávejte mnoho, je čtivá, vtipná, romantická, ale stáleje to pohádka, takže počítejte s poměrně velkým klišé a děj není nijak moc složitý. I přesto se mi kniha líbila.

Hodnocení: 8/10


 


Uvnitř mé hlavy

8. května 2017 v 9:50 |  Knížky
Autor: Francesca Zappia
Ilustrátor: Není
Počet stran: 368
Rok vydání: 2016

Co když jsem si tě vymyslela?

Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou?
Proč by zrovna on měl mít o jejií společnost zájem?


Můj dojem: Od Uvnitř mé hlavy jsem toho moc neočekávala. Jediné, co jsem o ní věděla bylo, že ji všichni chválí. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A jsem moc ráda, že jsem ji zkusila, protože jsem našla knížku, ke které se můžu kdykoli vrátit a stále mě bude bavit.

Na zadní straně knížky je napsáno: ,,Hořkosladký debutový román o síle opravdového přátelství a lásky, při kterém se budete smát". A ano, tak to také bylo.Vzhledem k věku autorky je knížka psaná stylem, který mi byl hodně blízký. Po první stránce jsem věděla, že tohle je něco pro mě. Uvnitř mé hlavy si mě získala svou vtipností, studentskou mluvou, poklidností s jakou plyne a krátkými kapitolami, což velmi oceňuju.

Alex je strašně sympatická a přátelská postava a veřím, že si ji hned oblíbíte. Opravdu se ocitáte uvnitř její hlavy a stejně jako Alex nevíte, co je reálné a co ne. I přesto, že mám Alex ráda, postavou číslo jedna byl pro mě Miles. Celou knížku se odkrývala jeho osobnost a stále bylo něco, co Vás překvapilo.

V knížce jsem našla i několik překlepů, ale to se občas stane a není důvod si čtení kvůli tomu neužít.

Uvnitř mé hlavy je sladké, romantické a milé čtení plné smíchu, radosti, ale i smutku, kterému nechybí ani tajemství, napětí a vtipné historky a poznámky. V Uvnitř mé hlavy najdete vše, co má správný příběh mít. Knížka je dějově dokonalá stejně jako je dokonalé její grafické zpracování. Kniha mě naprosto pohltila a já jen doufám, že u nás vyjdou i další autorčiny knížky.

Hodnocení: 10/10

 


Židovské město

29. dubna 2017 v 12:16 |  Výlety
Po opravdu dlouhé době je tu další tip na výlet. Tentokrát na Židovské město v Praze.




Dívka, již jsi tu zanechal

24. dubna 2017 v 15:54 |  Knížky
Autor: Jojo Moyesová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 432
Rok vydání: 2015

Píše se rok 1916, když francouzský malíř Édouard Lefevre odchází bojovat na frontu. Jeho mladé manželce Sophii zůstává na památku její portrét, na svou dobu poněkud nezvyklý. Poté co městečko, kde Sophie žije, padne do rukou Němcům, ocitají se jeho obyvatelé na samé hranici absolutní bídy a pro kousek chleba musejí často dát všanc i holý život. A tehdy Sophiin portrét upoutá pozornost nového Kommandanta. Německý důstojník je obrazem doslova posedlý a Sophie je odhodlaná riskovat cokoliv - rodinu, svou pověst i život -, jen aby mohla znovu spatřit svého muže...
O bezmála sto let později dostane Liv Halstonová od svého muže darem působivý portrét mladé ženy, který koupil za pár šupů na ulici. Posléze se ovšem ukáže, že obraz má nesmírnou cenu, a rozhoří se boj o to, kdo je jeho skutečným vlastníkem. A Livino přesvědčení o správnosti věcí podstoupí náročnou zkoušku. Stejně jako Sophie je však pevně odhodlaná bojovat za to, co má na světě nejraději..



j dojem: Láká Vás Francie, romantický příběh, minulost i současnost? Pokud jste alespoň jednou odpověděli ,Ano', pak jste tady úplně správně. Možná právě Vás dostane Dívka, již jsi tu zanechal úplně stejně jako mě.

Třetí kniha od Jojo Moyes, kterou jsem četla, třetí kniha, která mě vtáhla do děje a já jsem prožívala se Sophie její příběh. Dívka, již jsi tu zanechal rozhodně nepatří mezi ty knihy, kterými se nemůžete prokousat. Ba naopak. Hltáte jednu stránku za druhou a říkáte si: Jak to celý dopadne? A pak zjistíte, že je konec a tak nějak je Vám smutno. Nejen z příběhu, který Vás chytí za srdce, ale i z toho, že víte, že podobnou knihu jen těžko najdete.

Jojo Moyes ukazuje, že nejsou pouze zlí a dobří lidí. Každý má své stinné, ale i kladné stránky. Sophie a Liv nejsou jediné postavy plné odhodlání. Různí lidé mají různé tváře a ne každý je tím, kým se na první pohled zdá. A veřte mi, že nepřeháním, když napíšu, že mnohdy Vás až překvapí, čeho jsou lidé schopní.

Možná by se to nezdálo, ale při čtení jste v neustálem napětí. V jednu chvíli si myslíte, že víte, jak to dopadne, nic Vás nemůže překvapit, ale v dalším okamžiku je vše jinak. A to ani nemluvím o tom, když za tímto momentem následuje kapitola v jiném časovém období. Nejenže se proplétá Francie z roku 1916 s Londýnem, ale Sophie často vzpomíná na svůj předešlý život s Édouardem. Předválečná romantická Paříž je tak v ještě větším kontrastu s válkou a Vám je úzko z nálady, která přímo čiší z příběhu. Najednou se Vám vše promítá před očima a v duchu se díky výborným popisným částím přenášíte do historie.

Sophie a Liv. 2 dívky, jeden obraz. Jeden obraz, který je spojuje. Obraz plný tajemství, o němž se ví jen pramálo. Ale něco tu je. Ovšem Jojo Moyes odkrývá to něco o jeho původ pomalu a Vy se do konce knížky nenudíte. A konec? Nebudu nic prozrazovat, ale musím přiznat, že Dívka, již jsi tu zanechal mi bude ležet v hlavě ještě hodně dlouho.

Znovu jsem vložila své srdce do rukou Jojo Moyes a ona mi ho znovu zlomila.

Hodnocení: 10/10


Knihovníček #1 Moje čtecí rutina

20. dubna 2017 v 15:03 |  Knížky
Ahoj. Dneska tu mám trochu jiný druh článku. Rozhodla jsem se zapojit do Knihovníčka, který vymyslela Rodaw z Knihánkova. Cílem tohoto projektu je sjednotit booktubery a knižní blogery, tedy celou knižní komunitu. Tento týden je téma Moje čtecí rutina. Určitě se podívejte na Týden s knížkou, kde najdete bližší informace o Knihovníčkovi nebo mrkněte na facebookovou stránku Knihánkova či Hledám své místo na Zemi.
Nebudu to dál zdržovat a jdeme na to.


Velikonoční dekorace - košíček

10. dubna 2017 v 13:40 |  Vyrábění
Jednoduchá velikonoční dekorace. Při lepení jsem používala tavnou pistoli.




Deník fejsbukové matky

3. dubna 2017 v 14:57 |  Knížky
Autor: Lucie Nachtigallová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 208
Rok vydání: 2017

Specifický smysl pro humor, sebeironie a další stovky vtipných příběhů mámy od tří dětí, kterou jste mohli poznat už v prvním díle Deníku fejsbukové matky, tlačí na naši bránici snad s ještě větší silou než předtím.
Peripetie, které rodiče, dvojčata Viki a Fandu, jejich malou sestru Bětku a domácí zvěřinec denně potkávají, tentokráte zahrnují statusy z let 2012 - 2014. Jak to dopadne, když se přetížená matka rozhodne ještě kromě plození, rození, kojení a výchovy dětí podnikat? Věřte, že se budete smát od první do poslední stránky.



Můj dojem: Hned na začátku se musím přiznat, že jsem první díl nečetla. Na knížku jsem narazila v knihovně a jelikož jsem ji viděla u několika blogerů, půjčila jsem si ji domů. Nemohu ji tedy srovnávat s prvním dílem. To mi ovšem nebrání napsat na ni malou recenzi.

Na první pohled mě ohromila její grafická stránka. Ta se velmi povedla. Jako perfekcionista jsem ocenila druh papíru, styl písma, fotky u statusů... Nicméně jsem si i všimla, že u některých částí není datum psán slovy, ale čísly - například místo 23. dubna je 23.3. Jedná se sice o maličkou chybičku, ale přesto mi trochu vadila. Nejspíš si právě myslíte, že jsem hrozný ,,šťoural", ale....jsem prostě ,,puntíčkář".

Knížka funguje jako skvělá oddechovka. Čte se velmi dobře a rychle, na léto jako dělaná. Líbily se mi i fotky, jelikož někdy jsem si i říkala: To snad ani není možný. Krásně doplnily celou knihu. Hodně lidí říká, že se u knížky smáli. Bohužel já ne. Podle mě to není zas tak moc vtipné. Ano, párkrát jsem měla na tváři úsměv, ale že bych se nahlas smála, to se říci nedá. Velmi oceňuji i statusy o událostech, které se v tu dobu udály.

Po jazykové stránce Vám kniha nedá nic. Pokud ale rádi čtete blogy a podobné věci, Deník fejbukové matky by se Vám mohl líbit.

Hodnocení: 7/10


Krvavé ostří

20. března 2017 v 15:47 |  Knížky
Autor: Sarah J. Maasová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 408
Rok vydání: 2017

Celaena Sardothien je nejobávanější zabiják v celém království. I když pracuje společně s ostatními zabijáky sídlícími v Tvrzi vrahů, důvěřuje jen sama sobě a svému příteli Samovi. Když ji její intrikující mistr, Arobynn Hamel, pošle na různé mise, které ji zavedou na vzdálené ostrovy i na nepřátelskou poušť, začne jednat nezávisle na jeho rozkazech - ale tím zároveň zpochybňuje i svoji vlastní věrnost. A během svých výprav zjišťuje, že k Samovi cítí mnohem víc než jen obyčejné přátelství. Ovšem tím, že jedná, jak jí napovídá srdce, a vzpírá se příkazům, se ocitá ona sama i Sam ve smrtelném nebezpečí. Arobynn je nelítostný a zradu nikdy neodpouští. A zná za ni jen jediný trest - smrt.



Můj dojem: Krvavé ostří. Kniha, na kterou se těšili snad všichni fanoušci Skleněného trůnu. V pěti novelách se vydáváme do minulosti, do okamžiku, kdy se to všechno pokazilo a nebylo cesty zpět. Jak už jsme u Sarah J. Maas zvyklí, na začátku nás nemůže čekat nic jiného než akce. Jednotlivé části knížky jdou chronologicky po sobě a tím, že jsou to ,,pouze" povídky, nenajdeme zde nudné části. Všechno plyne hezky rychle.

Na světlo vyplouvají i nová místa, která jsou pro naši Celaenu neznámým prostředím. Kdo už četl Skleněný trůn a další díly, určitě si na ně vzpomene. Pokud by jste chtěli číst tyto povídky před původní sérií, teoreticky můžete. Krvavé ostří je bez spoleirů, maximálně je tam jedno nebo dvě naťuknutí, ale nedoporučuji Vám to. Přijdete tak o pomalé odhalování, které je na sérii tak čtivé. Krvavé ostří jsou podrobněji popsané mise, o kterých se Celaena zmiňuje v sérii.

V Krvavém ostří je krásně vidět, jak Celaena dospěla. Od Královny stínů to je opravdu velký skok. Naše vražedkyně se chová opět jako rozmazlený ,,spratek", jehož ego nezná mezí, stejně jako její arogance. Občas jsem jí chtěla dát pár facek, protože ,,normální" člověk by v danou chvíli řešil, podstatnější věci, ale na druhou stranu díky Celaenině povaze vznikají velmi vtipné situace. Knížka nejen popisuje její život, ale ukazuje nám tím také, proč se tak chová.

Samozřejmě přicházejí i nové postavy. V jednu chvíli jsem si říkala: Jo, to bude postava, která se konečně Celaeně vyrovná, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Nicméně u některých se nedá připravit na to, co udělají.

Z anotace by se mohlo zdát, že se knížka ponese v romantickém duchu. Věřte mi, té je tu jen malinko. Vztah se Samem se rozvíjí skoro až na konci. Možná právě proto mi Sam nedokázal přirůst k srdci. Ne že bych ho neměla ráda, ale skoro 150 stránek v příběhu nevystupuje.

Krvavé ostří se mi četlo velmi dobře. Povídky se mi líbily všechny až na jednu - Vražedkyně a léčitelka. Ta jediná mi přišla táhlejší a nic moc se v ní nedělo. Nicméně Krvavé ostří je povinnost pro všechny fanoušky Skleněného trůnu. Krásně doplní sérii a pokud ho ještě nemáte, neváhejte se do něj pustit.

Hodnocení: 9/10


Jarní dekorace - květiny

18. března 2017 v 12:46 |  Vyrábění
Po delší době přidávám opět návod na jarní dekoraci.


Siréna

6. března 2017 v 11:01 |  Knížky
Autor: Kiera Cassová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 304
Rok vydání : 2017

Oceán zachránil Kahlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem mohla způsobit smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít. Je smířená se samotou až do konce služby… ale pak se seznámí s Akinlim. Je to kluk, který má všechno, o čem kdy snila. Vypadá dobře, je srdečný, vtipný a bezprostřední, zajímá ho nejenom její krása. Všemožně se s ní snaží komunikovat, úžasně si rozumějí a vztah mezi nimi rychle přeroste kamarádství. Ať chtějí nebo ne, jsou spojeni poutem lásky… A Kahlen chce. Jsou tu však pravidla daná Oceánem a zamilovat se do člověka? To by jistě žádná siréna neměla. Bude muset Akinliho opustit. Žádný člověk nesmí v životě poznat mořský svět sirén. Jenomže poprvé po létech poslušnosti je Kahlen rozhodnutá následovat hlas srdce.



Můj dojem: Tak jako je George R. R. Martin znám svým fantasy světem, kde smrt čeká na každém rohu, tak je Kiera Cass známá svými romantickými příběhy. Ani v Siréně Vás nemine příjemá atmosféra pocukrovaná sladkou romantikou, se kterou musíte už na začátku počítat. Pokud tedy nemáte rádi knížky s předvídatelným koncem, raději se Siréně vyhněte. Vy ostatní, kteří stejně jako já ,,slaďárnami" nepohrdáte a nestraníte se jim, určitě Sirénu zkuste.

Kdybych nemusela chodit do školy a dělat všechny věci okolo, měla bych knížku přečtenou raz dva. Čtivost se jí rozhodně upřít nedá. Děj plyne poklidně bez větších akcí a jak už to v young adult bývá, naleznete zde i místa těžko uvěřitelná, co se týká náhod. To všechno mi ale nevadilo a nenapadá mě ke knížce lepší přirovnání, než že Vás vtáhne do děje stejnou silou, jakou sirény vábí své oběti.

Abych ale řekla (napsala) pravdu, na začátku jsem byla mírně zklamaná. Nebyla jsem si jistá, zda Kiera nešlápla vedle, když se rozhodla napsat fantasy. Ne, nešlápla. Nad tou fantasy stránkou převládá ,,normální život" - rozhovory a SMSky, které Vám vykouzlí úsměv na tváři, scény, při kterých máte pocit, že se samou sladkostí roztečete...
V knížce je i poznat autorčina záliba v dortech a musím uznat, že i dobře vymyslela problém sirén, které nemůžou v přítomnosti lidí mluvit, a skvěle vystihla i jejich osudy a jejich minulost, která se prolíná s přítomností.

Nemalou roli dostal i samotný Oceán. Do teď se nemůžu rozhodnou, zda ho mám brát kladně, či záporně. Na jednu stranu se chová starostlivě jako rodič, na druhou je hrozně sobecký a náladový.
Hlavní hrdinka Kahlen. Nemůžu o ní říci, že by mi zvlášť přirostla k srdci, ale nemůžu ani říci, že bych ji neměla ráda. Ano, je nerozhodná, občas dětinská, lituje se, ale také se ve správnou chvíli dokáže vzchopit a jednat rozvážně.

Nemohu si odpustit ani srovnání se Selekcí. Neočekávejte, že je Siréna lepší nebo na stejné úrovni. Přesto je to ale stále dobré, a proto ubírám pouze jednu hvězdičku. Na někoho může Siréna působit jako klišé, ale pro mě to byla romantická oddechovka, která mi zvedla náladu pokaždé, kdy jsem ji otevřela.

Hodnocení: 8/10


Střapaté květiny

5. března 2017 v 10:57 |  Vyrábění
Jaro se pomalu blíží. Usmívající se



Čajové sáčky

18. února 2017 v 18:04 |  Vyrábění
Ahoj. Dlouho už nebyl návod na skládání čajových sáčků. Usmívající se




Valentýnské srdíčko z čaje

10. února 2017 v 19:22 |  Vyrábění
Omlouvám se, že článek vychází později. Blíží se Valentýn, a proto jsem dneska připravila tip na dárek. Srdíčko je z čajového sáčku, který zašijete, poté přidáte nitku se srdíčkem a je hotovo.


Strašidlo

3. února 2017 v 14:27 |  Vyrábění
Návod na strašidélko pro děti.



Královna stínů

30. ledna 2017 v 14:29 |  Knížky
Autor: Sarah J. Maasová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 656
Rok vydání: 2016

Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc - musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.


Můj dojem: Královna stínů je název, který dokonale vystihuje celou knihu. Zatímco v Dědičce ohně jsme se setkali se světlejší stránkou magie, s vílami a zemí nezkaženou, ve čtvrtém díle můžete na to všechno zapomenout. Čekají Vás temná zákoutí Zlomuvalu, kanály hemžící se nebezpečím a podniky s pochybnou pověstí. Vše vykreslené tak, jak to dokáže pouze Sarah J. Maas. Při čtení se mi před očima míhal jeden výjev za druhým a neměla jsem jediný problém ocitnout se v duchu vedle hlavních postav.

Nudit se rozhodně nebude, jelikož hned ze začátku na Vás čeká akce. Nechybí ani vtipné situace a rozhovory, které Vás vyloženě nutí se smát. Nebyla by to Sarah J. Maas, kdyby ,,nevytasila" nějaké to tajemství, které nikdo nečekal. A není jich málo. Když jsem se k některému dostala, chvilku jsem na knihu koukala a říkala si: To je vtip? To snad nemyslí vážně. A pak jsem asi pět minut vstřebávala toto zjištění.

Do děje vstupují samozřejmě nové postavy, z nichž si některé zamilujete a jiné nenávidíte. Jak se ale změnila naše Celaena? Ten, kdo si stěžoval, že se nechová jako vrah, si v Královně stínů přijde na své. Poznáváme další její tvář - tvář najemné vražedkyně. Na světlo v plné kráse vyplývá Celaenin sarkasmus spolu s její vychytralou povahou. Na začátku mi sice přišlo, že obviňovala lidi za věci, které sama dělala, ale vzhledem k tomu, jaké má ego, se jí ani nedivím.

Sarah J. Maas nám uštědřila lekci, že nemáme zapomínat ani na staré postavy. Stejně jako asi většina čtenářů jsem i já dávno vypustila z hlavy postavy, které už dávno příběh opustily. To je ale zásadní chyba. Věřte, že až dočtete Královnu stínů, tak si řeknete, jak hodně jste je podcenili.

V Královně stínů se opět rozjíždí milostná linka. Není přecukrovaná, ale jemná a nezastinuje příběh samotný. A není to jen romantika, ale i vztahy celkově. Dávná přátelství a nepřátelství, rodina, křivdy i vraždy.

K autorčinýmu stylu není, co dodat. Celou knihu se postupně odkrývají infromace, které Vás nutí číst dál a dál. Co mě ale velmi překvapilo, byly kapitoly, kde se nepoužívala jména, což dodávalo nádech tajemna. Už Dědičku ohně jsem brala za skvěle propracovanou, ale s Královnou ohně se nemůže měřit. Do poloviny knihy jsem neměla jedinou šanci uhádnout co, kdy a jak Celaena udělá. I druhá část je plná překvapení, ale vyzdvihuji především tu první, jelikož tolik intrik a detailů pohromadě se jen tak nevidí.

Královna stínů je čtivá bomba, u které pouze čekáte, kdy vybuchne. A jelikož tohle ještě není konec, tak se ptám sama sebe: Jak chce Sarah J. Maas překonat něco tak úžasného a nechat celý příběh vybuchnout v ještě lepším velkolepém fináli?

Hodnocení: 10/10

Dekorace ve tvaru jehlanu

27. ledna 2017 v 15:58 |  Vyrábění
Na obrázkách si můžete přečíst, jak dlouhé a kam pasují jednotlivé části. Používala jsem silnější drát a lepila ho pomocí tavné pistole. Doporučuji si nejdříve slepit dva pětiúhelníky (části dlouhé 8 a 7 cm), poté trojúhelníčky mezi nimi, jako je to na obrázku (6cm), a nakonec špičku (12cm). Nakonec jsem vše přetřela akrylovou barvou.
Obrázky jdou zvětšit.




Prasátko

20. ledna 2017 v 17:13 |  Vyrábění
Prasátko je vyrobeno ze zapékací hmoty. Vytvarovala jsem si jednotlivé části - uši, rypáček, hlavu a tělo - a po upečení je k sobě lepila tavnou pistolí.


Láska po francouzsku

16. ledna 2017 v 17:03 |  Knížky
Autor: Fiona Valpy
Ilustrátor: Není
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016

V románu Láska po francouzsku najdete to, co chybí většině dnešních módních knih: opravdovost. Patří k těm, na které budete myslet ještě dlouho poté, co dočtete poslední stránku.

Gina ztratí skvělou práci, přítele i část rodiny, a tak se rozhodne pro zbrusu nový začátek. Vymění chladnou šedivou Anglii za slunný francouzský jih, plný barev a skvělého vína. Začne žít v domě na venkově, který zdědila po své milované tetě.

Zaskočí ji však různé nečekané situace, při nichž se musí spolehnout na nové přátele. S dírou ve střeše jí pomůže hezký a záhadný zedník. Jak dopadne největší faux-pas? Jdou vůbec překonat rozdíly mezi britskou a francouzskou náturou? Podaří se Gině splnit si svůj francouzský sen o lásce?

Můj dojem: Na Lásku po francouzsku jsem se těšila asi půl roku. Miluji Francii, bohužel mě tato kniha zastihla v nejhorší možnou dobu. Nejenže jsem prožívala malou knižní krizi, ale brala jsem i antibiotika a tak jsem na čtení neměla ani moc náladu.

Mé nadšení trvalo ovšem jen pár stránek a pak opadlo. Začátek se autorce opravdu povedl. Střídala se zde minulost se současností, rychle jste se zorientovali v ději a příběh poměrně rychle plynul. Nechápu,co se stalo, ale od třetí kapitoly se prakticky dělo stále to stejné jen s pár menšími změnami.

Každá kapitola začíná v knize seznamem úkolů, které si Gina píše do diáře. Tohle byla část knihy, kterou bych úplně vynechala. Párkrát jsem se přistihla, že je i přeskakuju. Přišlo mi, že se autorka snaží být ,,vtipná", ovšem vůbec se jí to nedaří.

S hlavní hrdinkou jsem si vůbec nesedla. Místy mě vytáčelo její chování, kdy se ve vteřině z klidné Giny stala uječená histerka. Pro mě jediná postava s charismem byla Annie, kamarádka Giny.

Abych ale jen nekritizovala, chválím autorku a především překladatelku, že ponechali v textu francouzská slova. Nemusíte umět ani špetkou francouzsky, a přesto je chápete. Dodává to celému dílu tu správnou atmosféru, které je v knížce opravdu hojně.

Od čtení mě také odrazovalo, že už od začátku jsem věděla, jak příběh skončí. V dnešní době je ale většina knížek tohoto žánru psaná také tak, takže to bych knížce odpustila, kdyby mě bavila. Nemohu říct že ne, protože od poloviny jsem se ani nepřemáhala ji dočíst, ale prostě to nebylo ono.

Z odhalení, které je hned na začátku a proplétá se celým příběhem, si myslím, že mohla autorka ,,vyždímat" víc. Jako čtenář jsem se nedokázala do situace vžít, zatímco hlavní hrdinka ji prožívala naplno.

Lásku po francouzsku hodnotím jako průměr. Dlouho jsem zvažovala nemám-li spíše napsat podprůměr, ale na rozdíl od ostatních románků, Vám knížka navíc předá i informace o výrobě vína a všeho kolem. Konec je sice očekávaný, ale nebojte se, pár věcí se odhadnout nedá. Já jsem měla tu smůlu, že jsem si na knížku vybrala špatnou dobu, ale věřím, že pokud máte rádi odpočinkové knihy, od kterých nic neočekáváte, bude se Vám líbit.

Hodnocení: 5/10


Kam dál

Děkuju, že jsi došel až na konec stránky.