Dvůr křídel a zmaru

Včera v 15:38 |  Knížky
Autor: Sarah J. Maasová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 720
Rok vydání: 2018

Feyre se vrátila na Jarní dvůr, odhodlaná získat informace o Tamlinových manévrech a jeho spolupráci s Hybernem. Aby to udělala, musí se zapojit do smrtícího tance podvodů - a v něm může jeden chybný krok přivodit zkázu nejen jí, ale i celému světu. Feyre čeká nesnadné rozhodnutí, komu z oslnivých a smrtících Vladařů věřit...


Můj dojem: Po dlouhém čekání konečně vyšel Dvůr křídel a zmaru. Dokáže se vyrovnat druhému dílu, který nastavil laťku hodně vysoko? Je třetí díl překapením nebo spíše zklamáním?

Ocitáme se opět v kouzelném, ale nebezpečném světě plného víl a jiných tajemných bytostí. Oproti druhému dílu Sarah J. Maas upustila od romantických scén a zaměřila se spíše na plánování války a intriky. Romantiky je tu opravdu pramálo a jsem za to docela ráda, jelikož sledovat Feyre lačnící po pomstě je vskutku zajímavé až mrazivé. V některých věcech se může knížka zdát daleko krutější než díly předchozí, ale některé situace končí až příliš šťastně (Kdo knížku četl, určitě ví.). A to mi trochu vadilo.

Ovšem o překvapení není nouze. Nejedná se pouze o zvraty v ději, kterých je tu tedy požehnaně, ale především ohledně postav. Často jsem se ptala, jestli to už není trochu přes čáru. V jednu chvíli je postava na jedné straně, pak zase na opačné a nakonec je to úplně jinak. Na druhou stranu, aspoň se čtenář nenudí.

Jsem velmi ráda, že se do děje vrátil strarý, dobrý Lucien. Nemyslím toho z druhéhu dílu, který byl prostě na zabití, ale ten z úplného počátku. Nic lepšího jsem si nemohla přát. Znovu hýří vtipem, nabral zpátky svou sebejistotu a nebojí se prosadit. A opomenout nemohu ani jeho žárlivost díky své družce, která je více než komická.
Do příběhu vstupují i ostatní vladaři a jsem ráda, že my se o nich můžeme dozvědět nové věci. Jak už jsem psala výše, ani u starých, ani u nových postav si nemůžete být jistí jejich postojem a záměry.
Feyre a Rhysand jsou skvělý pár, nicméně pro mě byla postava číslo jedna Nesta. Dostala mnohem více prostoru a její neoblomná a drzá povaha dělala divy.
A těšit se můžete i na nové vztahy. Některé z nich jsou předvídatelné, některé nikoliv a většina z nich zůstává otevřena i po poslední straně, takže jsem velmi zvědavá, jak si s tím autorka poradí v novelách.

Nemohu opomenou české zpracování knihy. To, že se jedná o paperback a tudíž se knížka velmi špatně drží a často se jí láme hřbet, není problém jen série Dvůr trnů a růží, ale i Skleněného trůnu. Na to už jsem si nějakým způsobem zvykla. Moc mě ale mrzí, že se v knížce vyskytovalo tolik chyb. Neřeknu, když je sem tam nějaká, to se občas stane, ale v knize jsem jich našla hned několik. Většinou se jednalo o špatný pád slova a párkrát chybějící písmenko. Opravdu mě to při čtení mrzelo.

Knížka je od Sarah J. Maas, takže nemůže být napsaná jinak než čtivě. Kdybych ji nehodnotila v rámci série, zdála by se mi nejspíše úžasná, ale jelikož mám porovnání s předchozími díly, musím říci, že mi tam některé věci vadily. I když stále považuju druhý díl za nejlepší, ani ten třetí nebyl vyloženě špatný a čtení jsem si velmi užila.

Hodnocení: 8/10




 

Origami hvězdička

Pátek v 17:33 |  Vyrábění
Tentokrát jsem si připravila návod na malou origami hvězdičku. Nejprve jsem si ustřihla proužek z barevného papíru o velikosti A4 široký 2cm. Ten jsem ohla, jak můžete vidět na obrázku 2 a 3, a vznikla mi z něj taková smyčka, kterou jsem utáhla. Poté jsem už jenom proužek přehýbala, nejprve dozadu (obrázek 5), až jsem celý proužek poskládala a konec zasunula (obrázek 12). Poté jsem už jenom jemně hvězdičku zmáčkla, aby mi vznikly vrcholy.




Svět knihy 2018

Středa v 14:26 |  Knížky



Ahoj. Jak už jste z nadpisu poznali, i já jsem se letos zúčastnila veletrhu Svět knihy v Praze na Výstavišti. A musím říci, že jsem si to stejně jako loni stoprocentně užila. Největším důkazem toho je možná fakt, že nemám ani tolik fotek, jelikož jsem vyloženě nasávala atmosféru a na focení ani tolik nemyslela. Ale teďka už pojďme na to.

 


Origami motýlek

11. května 2018 v 19:03 |  Vyrábění
Základem motýlka je čtverec, velikost záleží na tom, jak velkého motýlka chcete, který přehnu napůl a křížem, jak je vidět na obrázku 1. Poté ho složím do takového trojúhelníčku, který přeložím napůl a jeden roh zastřihnu, aby byl kulatý. Trojúhelník opět rozevřu a jednu vrstvu rohů složím k sobě (obrázek 6). Poté špičku, která je pod nimi, přehnu nahoru, aby mi vznikla křídla.


P.S. Stále Tě miluju

8. května 2018 v 9:32 |  Knížky
Autor: Jenny Hanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016

Lara Jean nečekala, že se doopravdy zamiluje do Petera. Vždyť jen předstírali, že spolu chodí. Ale v jednu chvíli oba předstírat přestali a najednou je Lara Jean zmatenější než kdy dřív a neví co dělat. A pak se do jejího života vrátí kluk, co se jí dříve líbil, a spolu s ním i to, co k němu cítila. Je možné, aby byla holka zamilovaná do dvou kluků najednou?
Půvabné pokračování knihy Všem klukům, které jsem milovala
ukazuje, že láska není nikdy jednoduchá, ale že možná to ji činí tak úžasnou.


Můj dojem: Minulé léto jsem si přečetla knížku Všem klukům, které jsem milovala a pokud můj blog sledujete už delší dobu, víte, že jsem z ní byla přímo unešená. Rovnou Vám mohu prozradit, že další díl má očekávání rozhodně nezklamal. Nejedná se o výplňkový druhý díl, jak to často u trilogií bývá. Tohle je pořádná jízda.

Knížka se opět veze na letní, sladké vlně. Styl psaní je čtivý a nechybí ani scény, při kterých se smějete tak nahlas, že na Vás lidé v okolí vrhají tázavé pohledy. Pokud ovšem nemáte rádi slaďáky, tohle asi nebude nejlepší volba. Příběh by se Vám mohl zdát až příliš klišoidní (což je, ale to ho dělá tak kouzelným).

Oproti prvnímu dílu jsem ráda, že Margot nebyla už tak umělá. Opravdu mi to u čtení vadilo a její postavu jsem vyloženě nesnášela. Ale tady to bylo jiné. Ne, že bych si ji vyloženě zamilovala, ale chovala se celkem přirozeně a byla fajn. Kitty se naproti tomu vůbec nezměnila a její střelená povaha pozitivně oživovala děj. A teď se dostávám k Laře Jean. Popravdě, nevím, co si o ní mám myslet. V mnoha okamžicích mi připadala až přehnaně žárlivá a dětinská, ovšem částečně k tomu měla dobrý důvod. A co se Petera týká, někdy jsem si myslela, že se změnil a že už nebude takový frajírek, jakým byl v prvním díle, ale v zápětí jsem byla vyvedena z omylu. Do příběhu ovšem vstupují i postavy nové a jsou naprosto skvělé.

Když to tedy shrnu, tahle roztomilá knížka je ideální na léto. U postav je vidět i vývoj a jsem opravdu zvědavá, jak to celé skončí v třetím díle.

Hodnocení: 9/10


Faja

16. dubna 2018 v 15:16 |  Knížky
Autor: Petra Stehlíková
Ilustrátor: Není
Počet stran: 440
Rok vydání: 2017

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo.
Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráč
í po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.
Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?
Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.


Můj dojem: První díl, Naslouchač, nastavil laťku až neuvěřitelně vysoko. Původní česká fantasy ohromila desítky až stovky čtenářů, kteří netrpělivě vyhlíželi druhý díl. A musím říci, že Faja má očekávání nezklamal, ba dokonce je ještě předčil.

Knížka nezačíná nijak zdlouhavě, hned v prologu se mi v hlavě rojily otázky. Ale to byl teprve začátek. V průběhu příběhu vyskakují další a další. Co je na druhé straně Duvalského pohoří? Kdo je vlastně ten Faja? Na některé z nich odpověď dostanete, ale většina z nich zůstane zahalena tajemstvím. A právě tyto otázky Vás nutí číst dál a dál a než se nadějete, na stránce před Vašima očima je poslední slovo. Ale ani konec Vám nedá spát.

Celý příběh dostává temnější, mrazivější a krutější nádech. Z některých částí mi bylo až úzko, u jiných jsem tajila dech, některé mě zhypnotizovaly, že jsem se nemohla ani pohnout. Doslova mi tuhla krev v žilách. Když už si myslíte, že Ilan vyvázla ze smrtelného nebezpečí, objeví se další, někdy ještě horší než to předešlé. Pokud jste si po prvním díle mysleli, že tenhle svět znáte dobře, Faja Vám dokáže, že ještě zdaleko neukázal vše, co je v něm.

Ilan nám od Naslouchače trochu vyrostla. Začala být mnohem drzejší, na světlo vylézá i její prostořekost a odvaha. Žádná postava ale není dokonalá. A ani pětadvacítka není výjimkou. Knížka nám dovoluje nahlédnout do jejich minulosti i stinných stránek.

S hlavní hrdinkou jsme opustili Duvalské pohoří, kde smrt číhá na každém kroku, a vydali jsme se do zdánlivě dokonalých nížin. Ilan se ocitá ve světě, kterému nerozumí a vše je pro ni nové. Ilanin údiv se promítá i do stylu psaní. To, co má být popisováno, popisováno je, co ne, je vynecháno. Vypravování pomocí ich formy je daleko více uvěřitelnější.

S Ilan společně objevujeme nové druhy sklenitu, které ani ona sama neznala. Pronikáme do jejich tajů, které jsou sice zajímavé, ale nedají se srovnávat s tajemstvími celého sklenařského národa. Můžeme se je domnímat, co vše ještě o sklenitu, sklenařích a celém Duvalském pohoří nevíme. Jak vládli praví fajové? Jak vypadá svět nyní? V knize není opominuta ani minulost, a tak se můžeme dozvědět i něco málo z historie.

Když to tedy shrnu, Faja je jedno velké WOW. Příběh dokáže překvapit, když to nejméně čekáte. Pokud jste se ještě do Faji nepustili, nevím, na co čekáte, ale pozor, čtení této knížky je silně návykové.

Hodnocení: 10/10


Střapatá kytička

14. dubna 2018 v 9:07 |  Vyrábění
Ahoj. Dneska tu mám návod na ozdobnou kytičku.
Nejdříve si připravím dva barevné proužky, jeden užší a druhý tlustší. Přehnu je a na té straně, kde je přehyb, je začnu stříhat směrem k okrajům. Nedostříhávám je ale úplně. Poté oba dva proužky slepím k sobě a začnu je natáčet na špejli. Během natáčení je upevňuji lepidlem. Nakonec přidám zelený lístek.
Kytičku můžete použít jako ozdobu na přání, dárek...Je to jen na Vás.


Růže a dýka

2. dubna 2018 v 11:59 |  Knížky
Autor: Renée Ahdiehová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 424
Rok vydání: 2017

Čím temnější nebe, tím jasnější hvězdy.

Jsem obklopená ze všech stran pouští. Jsem vězeň písku a slunce. A už nemůžu věřit ani své rodině.

Chorásán se ocitl na pokraji války a Šeherezáda kvůli temné kletbě opustila královský palác a i svou lásku, Chálida. Vrátila se ke své rodině a do bezpečí. Brzy ale zjistí, že
už nemůže věřit ani svým přátelům a že ji vězní lidé, které miluje. Dokáže najít způsob, jak se vzepřít hrozivé kletbě a neztratit svou velkou lásku? A je vůbec možné zabránit tomu, aby umírali další nevinní?


Můj dojem: Pomsta a rozbřesk přinesla něco, co v knížkách jen tak nenajdeme. Díky ní jsme se ocitli v exotickém prostředí plného slunce, písku a magických příběhů. A samozřejmě s pořádnou dávkou sladké romantiky. Jak bude ale kouzlo fungovat, když jsou dva hlavní hrdinové od sebe odděleni?

Abych pravdu řekla, moc ne. Kouzlo Pomsty a Rozbřesku spočívalo ve vzájemném škádlení Šeherezády a Chálida, což Růži a dýce opravdu chybí. Děj se pomalu vleče, a párkrát jsem se i přistihla, že jsem měla chuť knížku odložit a dál se s ní netrápit. Úvod, nebo chcete-li úvodní třetina knihy, a to nepřeháním, se ,,točí" stále kolem stejného problému - vztahu mezi Šeherezádou a Tárikem. Myslíte si, že už se to opakovat nebude a v další kapitole bum, je to tu znova. Děj postrádá spád a kouzelný nádech.

Od asi 150. strany jako kdyby si autorka uvědomila, jak pomalu příběh ubíhá a my se se Šeherezádou dostali dál. Už to nebylo tak nudné a zdlouhavé. Autorka děj okořenila vtipnými situacemi, akcí, napětím spojeným s tajnými výpravami a souboji. Ale teprve až poslední třetina se mi opravdu líbila, ta byla skvělá. Překvapení téměř na každé straně, nechybělo, a to jsem nečekala, ani poněkud drastičtější oživení příběhu.

Abych ale jen nezmiňovala ty špatné věci, líbilo se mi, že na scénu se dostaly i vedlejší postavy, například Šeherezádina sestra Írsa. Až v tomto díle je vidět, co vše v ní je a jak si jsou s Šází podobné. Příběh se zkrátka netočí pouze kolem Chálida se Šeherezádou, kteří byli stěžejními postavami prvního dílu, ale prostor dostane daleko více charakterů.

Stejně tak se daleko více rozvíjí podstata magie. Co to vůbec je? Jak ji lze ovládnout? Co vše díky ní lze získat? To jsou otázky, které si klade i sama hlavní hrdinka. Co mě ale trochu mrzí je, že jsem očekávala složitější podstatu samotné Chálidovy kletby.

Jelikož má tato série pouze dva díly, neočekávala jsem, že by mohl být děj tak pomalý, ale bohužel se tak stalo. I když mě závěr velmi bavil a odhalených tajemství a překvapení poskytl druhý díl více než ten první, na to, aby předčil zdlouhavý úvod, to nestačí. Růže a dýka mě velmi zklamala a nebýt špatného začátku, mé hodnocení mohlo být daleko vyšší.

Hodnocení: 5/10


Svět ledu a ohně: Oficiální dějiny Západozemí a Hry o trůny

19. března 2018 v 14:54 |  Knížky
Autor: George R. R. Martin, Elio Garcia, Linda Antonsson
Ilustrátor: Mnoho
Počet stran: 336
Rok vydání: 2015

Tato nádherně ilustrovaná kniha - obsahující více jak 170 barevných maleb vytvořených speciálně pro ni - nabízí vyčerpávající vylíčení historie Sedmi království, včetně všech dějinných zvratů, vzrušujících bitev, hořkého soupeření a odvážných povstání, které předcházely událostem Písně ledu a ohně a televizního hitu HBO Hra o trůny. George R. R. Martin se o její psaní podělil s Eliem M. Garcíou, jr. a Lindou Antonssonovou, zakladateli vyhlášené fanouškovské stránky Westeros.org a pravděpodobně jedinými lidmi, kteří znají svět Západozemí stejně dobře jako jeho vizionářský stvořitel.


Můj dojem: Myslím si, že tu není člověk, který by neznal Hru o trůny. Každý o ní přinejmenším zaslechl. Pokud jste propadli kouzlu nemilosrdného světa George R. R. Martina, pak věřte, že po přečtení této knihy mu propadnete ještě více.

Už když mi kniha přišla a já si ji prolistovávala, věděla jsem, že jsem za ni peníze zbytečně rozhodně nedala. Jedná se snad o nejhezčí knihu, jakou jsem kdy viděla. Po grafické stránce se jí nedá co vytknout. Vnitřek je doprovázen krásnými ilustracemi od rozličných ilustrátorů, takže se každá liší stylem, ale přeto se nijak neruší. Stránky jsou pevné a podbarvené žlutou barvou, aby vypadaly starší. Celá kniha je dělaná jako kronika, a proto tak i vypadá. Do posledního detailu. Od fondu písmen, přes popisky u obrázků až po krátké popisy událostí mistrů z citadely.

Byla už spousta knih, které měly hezký vzhled, ale obsah průměrný až podprůměrný. Svět ledu a ohně mezi ně ovšem nepatří. Vyprávění je poutavé a zajímavé, popisované do nejmenších podrobností, jak už jsme u George R. R. Martina zvyklí.
Dostáváme se až do doby Úsvitu věků, prožijeme období vlády Targaryenů, čeká nás i Robertova rebélie. Kniha je pomyslně rozdělena do dvou částí. V té první se věnuje jednotlivým panovníkům a jejich vládě a v té druhé zemím Sedmi královstí a zemím za mořem. Pro mě byl mnohem zajímavější popis týkající se králů, ale zaujaly mě i části v popisu historie jednotlivých území, napříkald Železné ostrovy.

Knížce mohu vytknout jen drobnosti. Trochu mě mrzelo, že se v ní nenachází podrobnější mapa Východozemí, ale nijak zvlášť mi to při čtení nevadilo. Občas se v textu vyskytly i chyby týkající se rodinných vztahů mezi Targaryeny, ale díky rodokmenům na konci jsem se rychle zorientovala.

Knížku bych nedoporučovala číst těm, kteří se ještě nepustili do série či neviděli alespoň seriál. Teoreticky vzato by Vám nic spoilerovat neměla, ale právě díky rodokmenům by jste si mohli leccos odvodit. A druhý důvod, proč by jste si ji měli přečíst teprve potom, je ten, že by jste se v ní nejspíše špatně orientovali.

Hledáte odpověď na otázku ze Světa ledu a ohně? V této knížce ji jistě najdete.

Hodnocení: 9/10


Záložka

10. března 2018 v 18:36 |  Vyrábění
Jak asi většina z Vás ví, velmi ráda čtu a s tím souvisí i mé sbírání záložek. Dnes jsem se rozhodla jednu vyrobit.
Vytiskla jsem si zrcadlově dva obrázky Krásky, které jsem nalepila na čtvrtku a poté je co nejpřesněji vystřihla. Dohromady jsem je spojila modrým proužkem. Ten by měl být z tvrdšího papíru, aby se moc neohýbal. Poté jsem si z reklamních magnetek vystřihla dvě kolečka, která jsem nalepila zevnitř na téměř hotovou záložku.


Na lovu

5. března 2018 v 15:17 |  Knížky
Autor: Meagan Spoonerová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 328
Rok vydání: 2018

Když se Kráska vydá na lov Zvířete…

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města
, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy - nebo se vdát za bohatého šlechtice….
Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou - musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království - zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit.
Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?


Můj dojem:Jste milovníky pohádky o Krásce a Zvířeti? Máte rádi retellingy? Pokud ano, knížka Na lovu by Vám rozhodně neměla uniknout. Vydáte se s ní až do daleké Rusi, do jednoho malého městečka, kde žije naše hlavní hrdinka Jeva.

Čím jen začít? Hned na první pohled mě knížka oslnila. Kráska a Zvíře je moje oblíbená pohádka, tudíž mi Na lovu nesměla uniknout. Díky úžasné obálce jsem si jí všimla už dříve, když vyšla v zahraničí. Naštěstí jsem se dočkala a knížka byla přeložena do češtiny. Z grafického hlediska se jí nedá nic vytknout. Lesklá obálka celá září v knihovničce mezi ostatními. Ale i vnitřek knížky je zajímavý. Velmi se mi líbilo zpracování kapitol ze dvou pohledů, které se liší i vzhledem. Zatímco vyprávění Krásky je uhlazené a ,,klasické", stránky se Zvířetem jsou podkresleny obrazem lesa. Dobře se pak v příběhu orientujete a dokrosleje to myšlenkové pochody Zvířete.

Právě kapitoly psané ze dvou pohledů se mi na začítku příliš nezdály. Nebyla jsem si jimi jistá, jelikož jsem moc nechápala smysl těch se Zvířetem. Byly příliš krátké, nic se v nich nedělo, ale když se děj rozběhl, vůbec mi nevadily. Právě naopak, velmi jsem si je oblíbila.

Příběh Krásky a Zvířete zná snad každý, proto by se mohlo zdát, že knížka nemá jak překvapit. Ano, příběh je klišoidní, hodně předvídatelný, místy romantický a sladký, ale také komický. Nechybí ani popisné části a napětí při lovu. Některé věci Vám dojdou ještě dříve, než se stanou. Přes to všechno mě dokázal překvapit. Ptáte se čím? Prostředím, ve kterém se odehrává. Většina postav z dnešních knížek žije buď v úplně vymyšleném světě, či v prostředí Ameriky. Je jen pár výjimek a mezi ně patří i Na lovu. Jeva žije se svou rodinou ve vzdálené Rusi. Pohádky nevypráví o králi a královně, nýbrž o carovi, ptáku Ohnivákovi a o dalších kouzelných bytostech. To se mi velmi líbilo. Autorka zakombinovala ruské příběhy do děje a ten tak dostal originální nádech.

Ze začátku jsem byla z knihy docela v rozpacích. Četla se velmi dobře, ale nezdála se mi příliš výjimečná. Styl psaní nebyl nijak zvláštní, dost často se opakovala slova. Všechno bylo hned vysvětleno, o hlavní hrdince jste zkrátka věděli úplně všechno a nezbylo skoro nic na postupné odkrývání.

A tak se dostávám k samotné Jevě. Co bych k ní jen mohla říci? Odvážná, chytrá, krásná, nebojácná, ale přesto neví, co chce. Když si to všechno sečtete, vyjde Vám typická hlavní hrdinka young adult knih. A Zvíře je zkrátka Zvíře. Má všechno, co se od něj očekává.

Po trochu pomalejším úvodu jsem stránky hltala po desítkách. Četla jsem a četla a najednou byl konec. Ten se mi zdál trochu ukvapený, možná bych ho více rozepsala, ale byl jiný než ostatní. Možná chtěl rozepsat, možná ne. Sama se nemůžu rozhodnout, ale v jedné věci mám jasno. Bylo mi hrozně líto, že knížka už končí.

Pro někoho, kdo nemá rád pohádky s klišé, bez nichž by nebyly tak kouzelné, může být Na lovu jen další průměrná young adult kniha. Pokud ale máte rádi Krásku a Zvíře, dejte jí šanci a věřte, že toho nebudete litovat.

Hodnocení: 8/10


Knižní rok 2017

13. ledna 2018 v 16:17 |  Knížky

Ahoj. Téměř s dvoutýdenním spožděním je tu konečně knižní ohlédnutí za rokem 2017. Doufám, že se Vám bude článek líbit.

Knižní výzva 2018

6. ledna 2018 v 16:27 |  Knížky

I v roce 2018 jsem se rozhodla zapojit do knižní výzvy od blogerky Ell. Určitě ji všichni znáte. Pravidla jsou jednoduchá. Na začátku roku si určíte počet knih, které byste chtěli přečíst a postupem času se ho snažíte splnit.
Stejně jako vloni jsem si dala 50 knih. V roce 2017 jsem výzvu nesplnila, hlavně kvůli čtecí krizi na podzim, ale letos se mi to snad podaří.


Vánoční přírůstky

28. prosince 2017 v 12:55 |  Knížky

Ahoj. Vítám Vás u letošních vánočních přírůstků. Vloni se Vám tento článek docela líbil, a tak jsem se rozhodla ho letos napsat také. Jak jsem již vloni zmiňovala, neberte ho jako chlubení. Jen Vám chci ukázat, jaké knihy mi přibyly do knihovničky a na jaké recenze se případně můžete těšit.
Ještě než začnu, chtěla bych Vám popřát šťastný nový rok 2018.


Visačky na dárky

18. prosince 2017 v 15:18 |  Vyrábění
Ahoj. Tentokrát pro Vás mám letošní jediný vánoční diy. Pokud jste ale ještě neviděli loňské či předloňské, můžete se podívat i na ně.
Základem visaček na dárky je tmavě modrá čtvrtka, na kterou jsem přilepila tenký barevný papír potiskaný razítky. Následně jsem na okrajích nakreslila bílým fixem čárečky, které jsem použila i na vnitřním obdélníčku na jméno. Úplně nakonec jsem přilepila malého medvídka, který je opět vytvořený pomocí razítka a vybarvený pastelkami.
Pokud by Vás razítka zajímali, dělala jsem na ně i unboxing.



Knihovníček #4 - 25 neknižních faktů o mně

3. prosince 2017 v 11:53 |  Oddechové články

Ahoj. Vítám Vás po dlouhé době u nového článku. Více jak dva měsíce nic nevyšlo a možná to vypadalo, že jsem s blogem skončila. Důvodů je několik. Zaprvé jsem chodila do půlky listopadu do tanečních, a tím pádem už nebylo tolik času na blog. Zároveň jsme ve škole začali nacvičovat divadelní hru, kterou trénujeme někdy i o víkendu a poslední dobou se jí věnujeme opravdu hodně. A ten třetí a nejzásadnější důvod je, že od konce září mám knižní krizi. Pomalu se z toho dostávám, ale během těch dvou měsíců jsem přečetla prakticky jen povinnou četbu a pak jsem si rozečetla několik knížek. Neměla jsem ani náladu na psaní, ale teďka bych chtěla opět začít, tak snad se mi to povede.

Minulý díl Knihovníčka zde.

Luhačovice

24. září 2017 v 12:15 |  Výlety

Ahoj. Po dlouhé době jsem napsala na blog další článek. Já vím, aktivita za září je prakticky nulová. Nebudu říkat, že od teďka se to změní, protože sama nevím, jak to budu stíhat. Je toho teď na mě moc.
Dnešní článek bych chtěla věnovat městu Luhačovice.


Jsou světla, která nevidíme

4. září 2017 v 16:02 |  Knížky
Autor: Anthony Doerr
Ilustrátor: Není
Počet stran: 536
Rok yvdání: 2015

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.


Můj dojem: Do knížky Jsou světla, která nevidíme jsem vkládala velké naděje. Vybrala jsem si ji v rámci Čtenářské výzvy na Databázi knih, jelikož vesměs všechna hodnocení byla kladná. Čtenáři psali, jak je vtáhla od první stránky, ale bylo tomu tak i u mě?

Knížka vypráví dva příběhy. První o Marii-Lauře, která je slepá a žije v Paříži a druhý o Wernerovi, kterého baví věda a žije se svou sestrou v německé kolonii. Kapitoly jsou psané v er-formě a střídají se mezi hlavními hrdiny. Zároveň se vždy po nějaké době mění i časové roviny. A právě toto střídání bylo u mě největším problémem. Často jsem musela listovat zpátky, abych zjistila, kde přesně právě jsem.

Velkou převahu v knížce mají popisné části. Přímé řeči je tu opravdu pramálo. Kapitoly ukazují různé situace ze života hlavních hrdinů a jsou velmi krátké. Popisy jsou opravdu dobré, dokázala jsem si díky nim prostředí dobře představit, ale nijak mě knížka nevtáhla. Něco mi v ní chybělo. Ocenila bych trochu akce a napětí. Nakonec se mi to splnilo, ale až kolem stránky 300.

Dějová linka Marie-Laury mě vůbec nebavila. Nedokázala jsem se do ní vcítit. Wernera jsem měla ráda trochu víc, ale také to nebyla postava, která by mi kdovíjak přirostla k srdci. Jeho příběh mě ovšem bavil o hodně víc, podle mě byl mnohem zajímavější.

Posledních 100-150 stran se mi četlo opravdu dobře. Knížka dostala spád, už se ani nestřídaly časové roviny, což mi velmi vyhovovalo, a já jsem se těšila, jak celá knížka skončí. Nakonec mě příběh dojal, ale v hodnocení této knížky jsem asi výjimka. Jsou světla, která nevidíme mi nesedla. I když se mi konec líbil, velkou část knihy jsem četla těžko a bohužel z ní nejsem tak unešená jako ostatní. Na druhou stranu, tento žánr moc nevyhledávám, proto mě knížka možná tolik nenadchla.

Hodnocení: 5/10


Mé (dětské) knižní lásky #6

31. srpna 2017 v 11:51 |  Knížky

Ahoj. Vítám Vás u závěrečného dílu série Mé (dětské) knižní lásky. A jak už jsem psala v minulé části, ukážu Vám další fantasy knihy, které jsem četla a které se mi líbily.


Kam dál

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.