close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Kroniky prachu

4. února 2020 v 16:40 |  Knížky
Autor: Lin Rina
Ilustrátor: Není
Počet stran: 544
Rok vydání: 2019

Šaty, plesy, plané řeči a na konci toho všeho… ideální manžel. Tak si představuje Animantina matka nejbližší budoucnost své dcery. Jenže Animant je tento svět pozlátka na hony vzdálený. Ona se nejraději pohybuje na mnohem zajímavějším místě - ve světě knih a příběhů. Ačkoliv se s pomocí vtipu a sarkasmu snaží odehnat realitu od sebe co nejdál, stejně ji doběhne. Nabídce pracovat jeden měsíc v univerzitní knihovně se nedá odolat, a tak plna očekávání opouští nudné provinční městečko a odjíždí do Londýna.

V obklopení tolika knihami se jen těžko dokáže soustředit na své pracovní povinnosti. Její už tak rozptýlenou pozornost narušuje i vrchní knihovník - nejprotivnější muž na světě, se kterým není lehké vyjít. Přesto v ní začne probouzet city, které předtím neznala. A ani ta nejučenější kniha jí neporadí, jak se s nimi vypořádat.


Můj dojem: Ať si říká kdo chce co chce, obálka udělá hodně. Díky ní nás kniha upoutá na první pohled a my si přečteme anotaci. A ne jednou si knihu koupíme jen kvůli tomu krásnému vzhledu. Naštěstí mají Kroniky prachu jednu z těch vůbec nejkouzelnějších obálek. Naštěstí anotace slibuje skvělý příběh. A naštěstí je to pravda.

Viktoriánská Anglie, magický Londýn a gentlemani na každém kroku. Ach, jak já tohle historické období miluju. Autorka nemohla zvolit lépe. Jestli něco doopravdy patří k sobě, pak jsou to univerzitní knihovny, krásně vyřezávané dřevo, tisíce a tisíce knih s nezaměnitelnou vůní a mlhou zahalený Londýn 19. století, v jehož ulicích se projíždí drožky a po ulicích potkáte galantní muže v oblecích a s cylindrem na hlavě. Kdo by pro tohle neměl slabost?

Kroniky prachu jsou šité na míru knihomolům. Nejenže se příběh odehrává v knihovně, ale i sama hrdinka Animant je jednou z těch, které najdete nejčastěji s nosem v knize. Jsou ale knihy všechno? Jedno se Animant musí nechat, rozhodně se s ní nenudíte. Je svá, chytrá, občas trochu výbušná a její zvědavost ji často zavede k dobrodružstvím, za které by se nemusel stydět nejeden román. Od první stránky jsem si ji zamilovala. Koho jsem měla ale ještě raději, a věřím, že nejsem sama, byl pan Reed. Upřímně, která žena by odolala hrdinovi, který je ze začátku trochu odtažitý, dost protivný, ale pak se z něj vyklube někdo úplně jiný? Thomas Reed jednoduše nemá chybu. Není to dokonalá postava ani rytíř se svými ctnostmi, ale má svůj šarm, který funguje.

Teďka si možná říkáte, čím jsou Kroniky prachu tak jedinečné. Už po přečtení anotace je zřejmé, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. I já jsem si myslela, že mě knížka nemá čím překvapit. Víc jsem se splést nemohla. Co se týče romantické linky, není to láska na první pohled. Líbilo se mi, jak Animant objevovala sama sebe a prožívala všechny pro ni nové city, které do té doby znala jen z knih. Autorka skvěle popsala první lásku i první zklamání. Pomalu, velmi pomalu buduje vzájemné pochopení a přátelství. Ze začátku jsem se trochu lekla, že i v Kronikách prachu bude klišé typu milostný trojúhelník, ale zaplať pánbůh se mu autorka vyvarovala. Náznaky tu byly, ale tak šikovně začleněné do příběhu, že mi vůbec nevadily.

Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. I když má přes 500 stránek, přečetla jsem ji za tři večery a přes den se těšila, až k ní budu moci znovu usednout. Je plná situací, které nečekáte, ale i těch, které víte, že přijdou, ale i tak se jich nemůžete dočkat. Nechybí ani vtipné momenty a trapasy. Není to ale jen romantika. Už na začátku se stejně jako Animant snažíte proniknout do tajemství pana Reeda a nemalou roli zde dostává i postavení žen ve společnosti, vztah s matkou nebo předsudky vyšší vrstvy.

Myslím, že podle předchozích slov je jasné, že mé hodnocení nemůže být jiné než kladné. Kroniky prachu je jedna z nejlepších romantických knížek poslední doby. Autorka se mi trefila přesně do noty a mě jen mrzí, že jsem knihu přečetla tak rychle. Jedná se o standalone, takže pokud máte plné zuby dlouhých sérií, sáhněte právě po Kronikách prachu, ať nezapadnou mezi ostatními knihami. Byla by to velká škoda.

Hodnocení: 10/10


 

iPohádka

27. ledna 2020 v 16:51 |  Knížky
Autor: Karel Kovy Kovář
Ilutrátor: Julie Čermáková
Počet stran: 184
Rok vydání: 2019

Co se stane, když se pohádkové království připojí k internetu? Odpověď čeká nejen za devatero horami a devatero plastem znečištěnými řekami, ale i v této knize! Buďte připraveni na vše, jen ne na tradiční pohádku. Král Bořivoj III. Připojený a jeho choť Ljuba IV. musí provdat svou dceru Amálii. Během jedné noci ale oba zmizí a nad královstvím krouží drak. Zlo se probouzí. A překvapivě úplně jinde, než by ho princezna se svými kamarádkami čekaly.


Můj dojem: Moderní pohádky všeobecně moc nemusím. Všechny ty výdobytky poslední doby mi do nich nějak nepasují a často se jedná o příběhy bez hlavy a paty. Kovyho styl psaní se mi ale u jeho předchozí knihy Ovšem líbil, a tak jsem si řekla, že iPohádku přeci jen zkusím. A jak to nakonec dopadlo?

Jak už jsem řekla, jsem zastánce klasiky. O to víc jsem byla překvapená. První kapitoly byly naprosto bombové. Smíchem mi tekly po tvářích slzy a já se ,,culila" snad u každé stránky. Občas se jednalo až o černý humor, který je mi velmi blízký. Zmínit musím Kovyho nadání na rýmy, protože slogan ,,Než-li budou hlavy sťaty, nahoď rychle dračí šaty" mě doslova položil na záda. Nudit se u téhle knížky rozhodně nebudete.

Vedle samotného příběhu knížka naráží i na situace z reálného světa, kdy ukazuje, co všechno dokážou sociální sítě, jak se díky nim dá manipulovat s lidmi i na moc masových médií. Stejně tak se nedá zapřít ani politický podtext. Příběh se sice odehrává v pohádkové říši, ale spojitost s reálným světem je očividná.

První půlka byla nad má očekávání, ale u té druhé to mírně kolísalo. Místy se příběh začal táhnout, avšak zásadní byl závěr celé iPohádky. Spletitý děj se vyřešil na pár stránkách, všechno se událo hrozně rychle a některých věcí, které se ukázaly pro konec tak důležité, si čtenář ani nevšiml. Než byste řekli švec, bylo hotovo.

Pochvalu si ovšem zaslouží ilustrátorka Julie Čermáková, jejíž krásné obrázky doplnily celý příběh. Hodnotit iPohádku pro mě není vůbec snadné. Z počátku jsem byla opravdu nadšená, ovšem konec mi přišel nedořešený a malinko mě zklamal. Přesto si ale myslím, že se spoustě dětem bude Kovyho knížka líbit.

Hodnocení: 7/10



Hana

20. ledna 2020 v 16:31 |  Knížky
Autor: Alena Mornštajnová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 310
Rok vydání: 2017

Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.


Můj dojem: Je to až k neuvěření, že se Hana už téměř 3 roky drží na předních příčkách nejčtenějších knih. Nevzpomínám si na žádnou jinou knihu poslední doby, které by se to povedlo. Já jsem se k ní dostala teprve na přelomu roku, ale není to má vina. O oblíbenosti knih paní Mornštajnové svědčí i fakt, že na každou z nich si v naší knihovně počkáte nejméně rok.

U takového bestselleru, jakým Hana bezesporu je, nejde mít žádná očekávání. Už když začínáte číst první kapitolu, víte, respektive doufáte, že se vám bude líbit. Nic moc jsem si o Haně nevyhledávala, abych si čtení nezkazila, a tak jsem byla příjemně překvapená, jakým stylem je příběh Hany vyprávěn.

Spousta knih z období druhé světové války sází na téma holokaustu, jelikož tíživá atmosféra a zrůdnost lidských činů nenechá jediné oko suché. Právě z toho jsem měla u Hany největší strach. Aby ,,nehrála na city". Bála jsem se zcela zbytečně. Slza mi sice ukápla, ale z úplně jiného důvodu. Hana je protkaná svou vlastní atmosférou, občas radostnou, občas ponurou, která se přesýpá ze strany na stranu stejně jako život sám. Ačkoliv je už samotné téma smutné, Hana dojme především nevyzpytatelností lidských osudů. A nejen osudem samotné Hany.

Celý příběh se odehrává po dobu 30ti let a čím více se ponořujete do minulosti, tím více chápete přítomnost. Teprve na úplném konci, po přečtení posledního slova, do sebe všechny dílky zapadnou. A není jich málo. Hana je skládačkou mezilidských vztahů, nenaplněných ideálů, přátelství, lásky, ale i prvních zklamáních a životních omylů. Budete se až divit, jak moc vás může příběh překvapit. Spousta zvratů přijde zcela nečekaně, a přitom mají logiku. To se mi na knížce líbilo nejvíce. Provázanost. Všechno souvisí se vším a nejde vynechat jedinou postavu, aniž by to neovlivnilo příběh.

Už i já chápu, proč je Hana jednou z nejlepších knih české literatury. Je málo autorů, kterým se povede vykreslit postavy do takových detailů, propojit svět dětí a dospělých, stránku po stránce poodhalovat dávno zapomenutá tajemství a napsat dojemný a čtivý příběh s takovou lehkostí, jako to dokázala Alena Mornštajnová.

Hodnocení: 9/10






 


Knižní rok 2019

11. ledna 2020 v 15:59 |  Knížky

Rok 2019 byl co se týče počtu přečtených knih jeden z nejchudších. Věnovala jsem se především škole a čas jsem si našla i na kreslení a focení. Ačkoliv těch kníže letos tolik není, s jejich výběrem však mohu být spokojená. Velká většina z nich se mi líbila, rozečetla jsem nové série, ale šanci jsem dala i starším kouskům.
Teď už se ale pojďme podívat na ty knihy, o kterých jsem vám v recenzích neřekla.

Knižní výzva 2020

2. ledna 2020 v 18:00 |  Knížky

Stejně jako v loňském roce, i v tomto se zapojuji do knižní výzvy od Ell. Tentokrát si dávám za cíl 40 knih, o 10 méně než v roce 2019. Není už tolik času na čtení, a jelikož mě čeká příští rok maturita, bude ho stále méně. I tak doufám, že letos svoji výzvu splním a čtení si užiju.

Vánoční přírůstky 2019

29. prosince 2019 v 16:24 |  Knížky

Vánoční přírůstky patří mezi vaše nejoblíbenější články, a tak jsem je nemohla opomenout ani letos. A že se máte na co těšit. Pod stromečkem se mi sešlo rovnou 7 knížek, samé pecky, na které se už teď těším. Píši to ke všem podobným článkům. Nejde o žádné vychlubování. Jen vám chci dát třeba tip na knížky, co mě poslední dobou zaujaly, nebo i vy se můžete podělit o svůj dojem, pokud jste některou z nich četli.

Rituál

24. prosince 2019 v 10:00 |  Knížky
Autor: Marina a Sergej Djačenko
Ilustrátor: Není
Počet stran: 296
Rok vydání: 2019

Během královské slavnosti přilétl strašlivý drak a unesl princeznu na svůj hrad. Její život se rázem změnil. Jediné, co teď s jistotou ví, je skutečnost, že má sehrát roli v prastarém Rituálu. Světlým bodem jejího života v zajetí jsou návštěvy záhadného mladíka jménem Arman. Jak se na opuštěný ostrov dostal a co je vlastně zač? Když na to přijde, je už příliš pozdě... Láska k dračímu princi je totiž hořká a velmi nebezpečná.


Můj dojem: Jsou to asi dva roky, kdy jsem poprvé viděla film Dračí princ. Okamžitě jsem si ho zamilovala pro kouzelnou atmosféru a romantický příběh, který je sice na motivy pohádky Kráska a Zvíře, nicméně ji zpracoval tak netradičním způsobem, že na první pohled není v příběhu ani znát. Dokážete si tedy představit mé nadšení, když jsem zjistila, že nakladatelství Fragment plánuje vydat knižní předlohu právě k tomuto filmu. Jak se tedy knížka a film liší?

Jak nadšená jsem byla na začátku, tak rozpačitě jsem se cítila během čtení prvních pár kapitol. Na rozdíl od filmu nepochází princezna ze zimní vesničky inspirující se ruskou kulturou. Právě naopak. Přivítá vás veselé království zaplavené zlatavým slunkem se všemi svými vlastními zvyky a tradicemi. Marně byste tu hledali tu kouzelnou a nenahraditelnou ruskou atmosféru, která dělá Dračího prince tak jedinečným. Rituál se podobá mnohem více klasické fantasy - svět, postavy, kultura. To vše je zcela smyšlené.

Zatímco ve filmu není Kráska a Zvíře téměř znát, kniha je pohádkou inspirována velmi silně a podobnost k původnímu příběhu najdete snad na každé stránce. Je tedy jasné, že rámec zůstává beze změny, stejně jako u dalších retellingů. Rituál si ale vypůjčil i další motivy jako například kouzelné zrcadlo. Právě kvůli velké podobnosti vás kniha ani nemůže kdovíjak překvapit. Spoustu situací tušíte už několik stran předtím, než se doopravdy stanou.

Příběhu nepomáhá ani hlavní hrdinka. Princezna Juta je taková nemastná neslaná. Chvilkami se chová jako ubulené děcko, za pár řádek se z vystrašené dívenky stane dospělá žena beze strachu. Ach jo. Na druhou stranu chemie mezi princeznou a Armanem záhadným způsobem funguje. Čtení ubíhá jedna báseň. Nedej bože, aby ale ti dva nebyli spolu. Zároveň není Rituál přeslazený, jak jsem předpokládala. Děj se veze na poklidné notě, místama protkaný trochou té růžové, nicméně nečekejte nic velkého. Alespoň za to jsem ráda.

Říká se konec sladký, všechno sladké. Co když to tak ale není? Knihu jsem si i přes naprostou neshodu s filmem užívala, četla se mi lehce a přelouskala jsem ji za necelé dva dny. Všechny její mouchy bych jí odpustila, nebýt konce. Dočtu stránku, otočím list a tam prázdno. Ani jeden jediný odstaveček. Prostě nic. Kdo Rituál četl, určitě mi dá za pravdu, že konec je velice zvláštní a svým způsobem nedovyprávěný. Stačilo přidat stránku, dvě a byla bych nadmíru spokojená.

Troufám si tvrdit, že největším kamenem úrazu Rituálu je jeho přirovnávání k filmu, které je uvedeno i na obálce. Nebýt toho, mohlo se jednat o další milý retelling, který sice není kdovíjak originální, nicméně potěší a jako oddechovka je ideální. Takhle už ale víte, co nabídl film a předpokládáte, že taková bude i kniha. Jsem velmi na rozpacích, jak Rituál ohodnotit. Na jednu stranu nemohu říci, že by se mi nelíbil. Dokázal mě zbavit čtecí krize a opravdu jsem si ho užila. Ovšem myslím si, že se z příběhu dalo vytěžit trochu více. Pokud tedy nejste vyloženě milovník pohádek a Krásky a Zvířete, nejsem si jistá, zda je pro vás Rituál to pravé ořechové.

Hodnocení: 6,5/10




Nikdynoc

19. října 2019 v 18:18 |  Knížky
Autor: Jay Kristoff
Ilustrátor: Není
Počet stran: 448
Rok vydání: 2019

Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi - Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?


Můj dojem: Nikdynoc se stala knížkou, která hned po svém vydání projela napříč celou knižní komunitou. Vidět jste ji mohli snad úplně všude. I já jsem si ji chtěla dlouhou dobu přečíst, ovšem na Světe knihy v květnu byla vyprodaná, a tak jsem se k ní dostala až teď.

Abych pravdu řekla, ze začátku jsem byla dost zklamaná. Jak já jsem se na knížku těšila, ale prvních 100-150 stránek mi přišlo spíš jako průměr. Tohle je to boom? Tohle je ta všemi opěvovaná knížka? Nechápala jsem a říkala si, jestli vůbec čtu ten samý příběh. Nemohla jsem se vůbec začíst. Paradoxně poznámky pod čarou, které většina lidí brala jako zdržování děje, mi nevadily. Naopak se mi líbily, dokreslovaly celý svět a občas jsem se u nich i zasmála.

Příběh se pomalu začal rozjíždět a mě mé rozpaky opustily. Najednou někdo zmizí, něco nedává smysl a vy chcete zjistit, co nebo kdo za vším stojí. Už jsem neměla problém se začíst. Posledních 200 stran jsem slupla jako malinu a nestačila se divit. Málokdy mě něco v knížce opravdu překvapí. Většinou tak nějak tušíte, co se autor chystá udělat, ale tady? Ani v nejmenším jsem nic nepředpokládala a nestačila se divit. Jak sám Jay říká, nevěří ve šťastné konce. Není se tedy čemu divit, že příběh se často ubírá cestou, která nemusí pro všechny hrdiny dopadnout úplně dobře. Jedna vaše část doufá, že to je jen vtip, ale není. Na žádný happy end to nevypadá.

U Nikdynoci je hodně důležité, zda vám sedne styl psaní, který je velmi osobitý a chápu, že není pro každého. To je asi jeden z důvodů, proč se vám Nikdynoc buď líbí, nebo nelíbí. Autor se nebojí popisovat brutální scény, stejně jako ty erotické. Napětí vykreslí pomocí pár slov tak mrazivě, až se vám zatají dech. Nikdynoc je zkrátka fantasy se vším všudy a pokud se do ní pustíte, měli byste se připravit na opravdu drsně podaný příběh.

Mě osobně nejvíce zaujal svět, ve kterém Mia žije. Autor vymyslel všechno do nejmenšího detailu, každá část říše má svou historii, každý název svůj původ, politika a náboženství jsou tu vykresleny velmi věrně a cítím z ní inspiraci starověkým Římem a částečně i inkvizicí. Díky poznámkám pod čarou, které jsou občas i rozsáhlé, se dovídáme o každém zákoutí, příhodě a postavě z republiky Itreya. Ty sice zpomalují děj, ale díky nim je celý vymyšlený svět tak komplexní. Snad jediné, co bych jim vytkla, je jejich technické provedení. Párkrát se mi stalo, že jsem malou hvězdičku přehlédla, zejména v textu kurzivou, a musela jsem se vracet.

Plusové body má Nikdynoc i za velmi povedené mapičky. Jak jsem psala výše, konec mě překvapil a já už se těším, jak bude příběh Mii pokračovat v Božím hrobě, který vyšel nedávno. Nejsem sice asi tak moc nadšená jako většina, zejména kvůli začátku, ale i tak se mi kniha líbila. Je to zase něco jiného a já jen doufám, že další díly budou stejně překvapivé.

Hodnocení: 8/10



Temné a osamělé prokletí

24. září 2019 v 16:46 |  Knížky
Autor: Brigid Kemmererová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 480
Rok vydání: 2019

Princ Rhen, dědic mocného království, se vždy těšil, až převezme vládu a ujme se správy své země. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Předtím, než zničil svou rodinu, svůj hrad i svou zemi. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. Žije sama s bratrem a matkou, nemají moc peněz. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne poznávat dobré stránky princovy povahy, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Že se do prince zamiluje lidská dívka. Ovšem to temné síly nemohou dopustit, a tak se spojí, aby Harper i Rhena zničily.


Můj dojem: S retellingy na známé pohádky se v poslední době roztrhl pytel. Obzvlášť na Krásku a Zvíře jsme toho četli spoustu a jeden by si řekl, že nás už nemá co překvapit. Jak si mezi ostatními převyprávěnými příběhy stojí Temné a osamělé prokletí?

Moc nemusím, když se v knížkách prolíná smyšlený svět s tím reálným. A stejný problém jsem měla i tady, zejména tedy na začátku. Auta a Washington, na druhé straně země jak ze středověku s hrady a rytíři. Přišlo mi to takové zvláštní. Naštěstí se většina děje odehrává ve fiktivní zemi Uhlíkově a jakmile jsem se začetla, prolínání mezi světy mi už tolik nevadilo. Mimochodem, taky vám přijde Uhlíkov jako vtipné jméno?

Knížka je sice psaná v přítomném čase z pohledu dvou hlavních postav - Harper a Rhena, což je docela neobvyklé, ale rozhodně jsem s tím neměla problém. Všechny postavy jsou sympatické a hned si je zamilujete. Zejména tedy Rhena. S čistým svědomím můžu říct, že jsem nepotkala postavu, která by byla tak galantní a rytířsky založená. Je to vlastně takový vysněný princ na bílém koni. Ani Harper ale není špatná hrdinka. Dohromady vytváří chemii, která klape a díky které je tahle knížka tak návyková. Přečtenou jsem ji měla během dvou dnů, a i když má téměř 500 stránek, klidně bych snesla dalších 100.

I když je knížka hodně sladká a miloučká, a myslím tím opravdu hodně, není to klišoidní láska na první pohled. Ba naopak. Vztah mezi Harper a Rhenem se vyvíjí pomalu. Autorka stránku po stránce buduje tak křehkou vzájemnou důvěru. I tak se při každém setkání hrdinů uculujete a čekáte, co udělají. V názvu je sice ,,Temné a osamělé prokletí", ale temná knížka rozhodně není. Pokud tedy hledáte romantickou oddechovku, vyváženou tak akorát, u které se zasmějete, tohle je ideální volba. A ani nemusíte být milovníky Krásky.

Temné a osamělé prokletí se drží základní osy pohádky o Krásce a Zvířeti, a tak vás asi nějaký velký zvrat nepřekvapí, ovšem autorka přidala do příběhu i tajemství z minulosti, které sice nedostalo tolik prostoru, ale podle závěrečného epilogu to vypadá, že v druhém díle bude mít velkou váhu. A to je druhá věc, která mě mrzí. Klidně bych si dokázala představit knížku jako povedený standalone. Závěrečné odhalení v epilogu je očekávané a bojím se, že v dalším díle se z hezkého a milého příběhu stane něco jiného. Třeba se ale pletu a autorka mě překvapí. Na to si ale budu muset ještě počkat, protože pokračování zatím nevyšlo ani v originále. Ani nevím, jak to vydržím.

Obstála knížka vedle ostatních retellingů? Za mě tedy rozhodně. Temné a osamělé prokletí má podle mě všechno, co od takového převyprávění očekáváte. Lásku, romantiku, akci a napětí, přátelství a vtipnost. Všeho tak akorát. A k tomu záporáka jak vyšitého v podobě krásné a záludné čarodějky Lilith, u které nikdy nevíte, jakým způsobem se bude mstít příště.

Hodnocení: 8/10



Benátky

17. září 2019 v 16:44 |  Výlety

Benátky jsou bezesporu jedním z nejhezčích měst na světě. V létě jsem měla to štěstí, že jsem je mohla navštívit, a v dnešním článku bych vám ráda řekla své dojmy, co rozhodně v Benátkách neminout a na co se připravit.

Kam dál