Luhačovice

24. září 2017 v 12:15 |  Výlety

Ahoj. Po dlouhé době jsem napsala na blog další článek. Já vím, aktivita za září je prakticky nulová. Nebudu říkat, že od teďka se to změní, protože sama nevím, jak to budu stíhat. Je toho teď na mě moc.
Dnešní článek bych chtěla věnovat městu Luhačovice.

 

Jsou světla, která nevidíme

4. září 2017 v 16:02 |  Knížky
Autor: Anthony Doerr
Ilustrátor: Není
Počet stran: 536
Rok yvdání: 2015

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.


Můj dojem: Do knížky Jsou světla, která nevidíme jsem vkládala velké naděje. Vybrala jsem si ji v rámci Čtenářské výzvy na Databázi knih, jelikož vesměs všechna hodnocení byla kladná. Čtenáři psali, jak je vtáhla od první stránky, ale bylo tomu tak i u mě?

Knížka vypráví dva příběhy. První o Marii-Lauře, která je slepá a žije v Paříži a druhý o Wernerovi, kterého baví věda a žije se svou sestrou v německé kolonii. Kapitoly jsou psané v er-formě a střídají se mezi hlavními hrdiny. Zároveň se vždy po nějaké době mění i časové roviny. A právě toto střídání bylo u mě největším problémem. Často jsem musela listovat zpátky, abych zjistila, kde přesně právě jsem.

Velkou převahu v knížce mají popisné části. Přímé řeči je tu opravdu pramálo. Kapitoly ukazují různé situace ze života hlavních hrdinů a jsou velmi krátké. Popisy jsou opravdu dobré, dokázala jsem si díky nim prostředí dobře představit, ale nijak mě knížka nevtáhla. Něco mi v ní chybělo. Ocenila bych trochu akce a napětí. Nakonec se mi to splnilo, ale až kolem stránky 300.

Dějová linka Marie-Laury mě vůbec nebavila. Nedokázala jsem se do ní vcítit. Wernera jsem měla ráda trochu víc, ale také to nebyla postava, která by mi kdovíjak přirostla k srdci. Jeho příběh mě ovšem bavil o hodně víc, podle mě byl mnohem zajímavější.

Posledních 100-150 stran se mi četlo opravdu dobře. Knížka dostala spád, už se ani nestřídaly časové roviny, což mi velmi vyhovovalo, a já jsem se těšila, jak celá knížka skončí. Nakonec mě příběh dojal, ale v hodnocení této knížky jsem asi výjimka. Jsou světla, která nevidíme mi nesedla. I když se mi konec líbil, velkou část knihy jsem četla těžko a bohužel z ní nejsem tak unešená jako ostatní. Na druhou stranu, tento žánr moc nevyhledávám, proto mě knížka možná tolik nenadchla.

Hodnocení: 5/10


Mé (dětské) knižní lásky #6

31. srpna 2017 v 11:51 |  Knížky

Ahoj. Vítám Vás u závěrečného dílu série Mé (dětské) knižní lásky. A jak už jsem psala v minulé části, ukážu Vám další fantasy knihy, které jsem četla a které se mi líbily.

 


Sešity#2

26. srpna 2017 v 16:52 |  Vyrábění

Ahoj. Vítám Vás u dalšího článku. Dnes je tu druhá část nápadů a inspirace, jak si ozdobit sešity do školy. U všech fotek je zakryto moje jméno, které je napsáno stejným stylem jako názvy předmětů.
A pokud by Vás zajímaly ještě další tipy na toto téma, můžete se podívat na loňský článek tady.


Unboxing#6

23. srpna 2017 v 15:38 |  Unboxing

Ahoj. Dneska mi přišel balíček a po dlouhé době je tu opět neknižní unboxing. Objednávala jsem z obchodu AKI-DEKORACE, který se specializuje na různé výtvarné potřeby. Podle mě mají celkem velký výběr. A co že jsem si tedy koupila?


Všechny malé zázraky

21. srpna 2017 v 16:34 |  Knížky
Autor: Jennifer Nivenová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 360
Rok vydání: 2015

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce.

Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost - těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat "krásy Indiany", a oba při tom učiní zajímavé objevy...



Můj dojem: Napsání této recenze jsem velmi dlouho odkládala. Nebylo by to z toho důvodu, že bych na ni neměla čas, ale protože jsem věděla, jak špatně se mi bude psát. Všechny malé zázraky ve mně zanechaly mnoho pocitů a věřte, že v této recenzi není zmíněna ani polovina z nich.

Je dnes ten správný den na smrt? Tak zní první věta tohoto velkého příběhu, který chytí za srdce. Celá kniha se line v takovém zasněném stylu. Někdy jsou to pouze věty, jindy i celé kapitoly, které Vás nutí zamyslet se. Jennifer Niven často do textu vkládá i citáty ostatních autorů.

Velkou váhu mají pocity hlavních hrdinů, podle mě především Finche. Dlouho jsem si neuvědomovala, jak moc mi přirostl k srdci. Obě postavy, tedy Finch ani Violet, nejsou dokonalé a dělá je to mnohem uvěřitelnější. Autorka ukazuje i na některé negativní vlastnosti lidí, přetvářky atd.. Střídají se zde krátké kapitoly vyprávěné z pohledu Finche a Violet a Vy tak víte, jak uvažují, o čem přemýšlejí a co si myslí o ostatních. Někdy jsou kapitoly psané nějasněji a popisují ,,pouze" pocity a proudy myšlenek. A podle mě to knize ještě více přidává na hodnotě, jelikož jsem se díky těmto kapitolám dokázala do příběhu ještě více ponořit.

Pokud se bojíte, že by na Vás byly Všechny malé zázraky moc přecukrované, tak Vás uklidním. Knížka se v tomto ohledu dost liší od ostatních ,,young adultovek". Příběh vypráví především o přátelství, cestování, osamění a naznačuje určité otázky, nad kterými se čtenář zamýšlí spolu s hlavními hrdiny.

Všechny malé zázraky jsou čtivá knížka, která Vám zlomí srdíčko a vyvolá mnoho pocitů - smích, dojetí, smutek, úzkost, osamění... Nestává se mi často, že by mě nějaká knížka tak moc zasáhla a po jejím přečtení bych neměla slov, ale Všechny malé zázraky to dokázaly. Ještě několik dnů po posledním slově jsem byla ,,naměkko" a přemýšlela o ní. A pokud po knížce sáhnete, což by jste měli, nezapomeňtě si na konci přečíst i poznámku autorky.

Hodnocení: 10/10


Mé (dětské) knižní lásky #5

10. srpna 2017 v 16:54 |  Knížky

Fantasy neodmyslitelně patří k mému životu. Vybrala jsem pár knih, které se mi velmi líbily, ale i tak jich je hodně, proto budou rozděleny do dvou částí. Fantasy jsem začala číst koncem páté třídy a dnes je to jeden ze žánrů, které vyhledávám.
Předchozí díl tady.

Sešity

8. srpna 2017 v 17:21 |  Vyrábění
Začal srpen a za měsíc pro některé začíná další školní rok. Letos, stejně jako v loni, bych chtěla udělat pár tipů, jak si vyzdobit sešity. Nebude to nic těžkého, ale abych to na konci prázdnin neměla všechno najednou, rozhodla jsem se napsat je do (asi) dvou článků.
Z internetu jsem si stáhla nějaké obrázky, různě je ořízla, naskládala v programu na jeden ,,papír" a poté jsem je vytiskla. Buď si papír můžete nalepit na již hotový sešit, nebo si udělat svůj vlastní tím, že sešijete několik papírů dohromady. Je to jen na Vás.


Šepotání

6. srpna 2017 v 16:37 |  Knížky
Autor: A. G. Howardová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 416
Rok vydání: 2015

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.

Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?


Můj dojem: Šepotání četla má kamarádka a strašně mi ho doporučovala. Říkala jsem si: Jo, to bude knížka pro mě. A když jsem se do ní pustila, vše bylo úplně jinak.

Z anotace jsem si tak nějak vyvodila, že půjde o dobrodružství okořeněné trochou šílenosti. Ze začátku to tak i vypadalo - zelené písmo, super obálka. Co jsem si tak před čtením projížděla komentáře, pár lidí psalo, že autorka má zvláštní styl. První kapitola opravdu byla těžší na pochopení, jelikož začíná malinko podivněji. Čtenář je hned vržen do děje, začínají vyskakovat otázky. Po prvních dvaceti stránkách se ale vše změní. Příběh plyne strašně pomalu, až na pár výjimek se neděje nic převratného. Čte se to dobře, ale není to nic, od čeho by jste nemohli odejít.

Allysu jsem si nijak moc neoblíbila. Přišla mi hrozně nepřirozená a nerozvážná, všechno brala moc rychle. A tak se dostanete do Říše divů, ani nevíte jak. V anotaci se píše, že je mnohem ponurejší, ale já si to nemyslím. Ano, je tam pár prvků, co jsou ,,strašidelnější", ale že by byla ponurá? Bláznivá ano, ale ponurá v žádném případě. Při čtení jsem se párkrát přistihla, jak mi v hlavě vyskakuje věta: Že mě to ještě překvapuje. Přišlo mi, že na některých místech autorka nevěděla, jak okořenit příběh, a tak tam vsadila první věc, co se jí mihla v hlavě.

Než se objevil Morfeus vypadalo to asi takto: Vyskytne se nebezpečí, Allysa najde řešení, jde se dál. A i poté se se některé problémy řeší tímto způsobem, ale už to není tak na očích.
Když Morfeus vstoupí do děje, jako by knížka dostala druhý dech. Konečně je tu postava, která je sympatická, vtipná a dokáže Vás vtáhnout do příběhu. První polovina knížky byla procházka růžovým sadem, ale ta druhá začíná být konečně trochu temnější. Pořád se něco děje, občas se v textu vyskytnou i básničky,ty se mi líbily velmi, a ať si myslíte cokoli, konec Vás určitě překvapí. Autorka vsadila do příběhu i milostný trojúhelník, ale nevadil mi tak jako u jiných knih. Romantiky je tu poskrovnu a nijak násilně nezasahuje do děje.

Šepotání je pro mě strašně těžké hodnotit. Půlka knížky mi přišla jako velký průměr, ale ta druhá byla super a bavila mě. Nemohu Vám ji doporučit, ale ani neříkám, že je strašná. Šepotání pro mě bylo poměrně zklamání, ale druhému dílu chci dát šanci.

Hodnocení: 6/10


Mé (dětské) knižní lásky #4

3. srpna 2017 v 16:39 |  Knížky

Minule jsem psala o svých oblíbených dětských detektivkách. V průběhu páté třídy jsem pomalu začala číst i jiné žánry - fantasy a dívčí romány. Co se týká romantických knížek, většinu názvů a autorů si již moc nepamatuju. Spíš jsem chodila do knihovny, a která mi padla do oka, tu jsem si půjčila. Na pár si ale vzpomínám.
Předchozí díl zde.

2. narozeniny blogu

2. srpna 2017 v 11:31 |  Oddechové články

Přesně před dvěma lety jsem založila tento blog. Nikdy mě nenapadlo, že vydržím psát články tak dlouho, a přesto je publikuju doteď. Vaše komentáře mi dělají velkou radost. Moc, moc za ně děkuju.Usmívající se
Vím, že poslední dobou toho moc nevychází, asi to bude znít jako výmluva, ale vůbec nebyl čas. Nejdřív jsem byla na táboře, kde jsme tolik nečetla, takže nevycházely recenze, pak slavila kamarádka narozeniny a teď nemám tolik času jak na čtení, tak na blog. Přesto za červenec vyšlo 11 článků, což si myslím, že je dobrý výkon.
Od soboty 5.8. do pátka 11.8. jedeme s rodinou na dovolenou a nevím, jak to budu mít s internetem, takže nebudu moci asi odpovídat na případné komentáře. Jinak, nějaké články jsou přednastavené.

A teď k tomu, k čemu se chystám od začátku tohoto článku. K příležitosti druhých narozenin blogu se chystám uskutečnit stream na mém facebooku (odkaz je v menu). Bude se konat v sobotu 12.8. od 18:00. Doufám že dorazíte a budu se na Vás těšit.
Pokud by došlo k nějakým naléhavým okolnostem, proč bych musela změnit datum, dám vědět na facebooku.
Zatím se mějte a ahoj.

Seznam recenzí

30. července 2017 v 18:34 |  Knížky
Recenze v seznamu jsou v abecedním pořadí podle příjmení autora. Pokud se jedná o sérii, knihy následují tak, jak jdou díly po sobě a v závorkách je uvedeno, o kolikátý díl se jedná.

Ke starším recenzím buďte prosím schovívaví.


Mé (dětské) knižní lásky #3

27. července 2017 v 12:24 |  Knížky

Ahoj. Po delší době Vás opět vítám u dalšího dílu Mé (dětské) knižní lásky. Tentokrát bude o knížkách, které jsem četla hlavně od třetí až do páté třídy. Jak asi víte, převážně čtu fantasy a young adult. Tyto žánry jsem ale objevila až kolem páté až šesté třídy. Předtím pro mě existoval svět dětských detektivek. A o mých dvou oblíbených autorech bude tento článek.
Předchozí díl tady.


Všem klukům, které jsem milovala

22. července 2017 v 18:24 |  Knížky
Autor: Jenny Hanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015

Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala - na rozloučenou. Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal. A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem - a hlavně přímo před adresáty - pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.



Můj dojem: Nastalo léto a já jsem dostala chuť pustit se do nějaké hezké a klidné romantiky. Přečetla jsem si knížku Všem klukům, které jsem milovala a myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe.

Knížka je taková milá a jednoduhá oddechovka, kterou máte za chvíli přečtenou. Ze začátku příběh vypráví spíše o Lařiných kamarádech, rodině, minulosti a domáctnosti. Je to poklidný úvod do příběhu, a i když se tam nic moc nedělo, vůbec mi to nevadilo.
Nevím proč, ale trochu mi knížka připomínala deníček. Možná to bylo krátkými kapitolami, ale spíše si myslím, že za tím jsou Lařiny poznámky a ,,kecy" okolo. Ty mě bavily ze všeho nejvíce a vnášely do příběhu jemný humor.

Lara Jean mi ze začátku přišla tak trochu střelená a myslím si to o ní do teď. Ale v tom dobrém slova smyslu. Patří mezi snílky a romantiky, je trochu naivní a často dřív jedná, než myslí, čímž se příběh ještě více zamotal. Ale jako hrdinka byla fajn.
To se ovšem nedá říci o její sestře Margot. Já snesu, co se týká hrdinů, hodně, ale tato postava mi opravdu pila krev. Připadala mi hrozně chladná a ,,umělá". Jsem ráda, že v knížce tak moc nevystupovala.

Všem klukům, které jsem milovala mohu jen doporučit, ideálně na léto. Je to knížka, u které můžete vypnout a nad ničím nepřemýšlet. Chytla mě už od první stránky a já už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl, jelikož po tom otevřeném konci potřebuju vědět, co bude dál.

Hodnocení: 9/10




Mandelstein a Nebelstein

20. července 2017 v 16:43 |  Výlety

Ahoj, vítám Vás u dalšího tipu na výlet. Tentokrát na Mandelstein a Nebelstein, vyhlídky, které leží kousek od česko-rakouské hranice.


Odvrácená tvář lásky

18. července 2017 v 15:21 |  Knížky
Autor: Colleen Hooverová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 288
Rok vydání: 2016

Neptej se na minulost a nepočítej s budoucností... Dvě jasně daná pravidla. Jak dlouho ale můžou fungovat v lásce?

Když se vysokoškolačka Tate Collinsová na čas přestěhuje ke svému staršímu bratrovi a seznámí se s jeho kamarádem, pilotem Milesem Archerem, není to rozhodně láska na první pohled. Není to dokonce ani přátelství, jen vzájemná prudká a neovladatelná touha. Miles kupodivu váhá déle než Tate, ale nakonec i on potlačí svoje zábrany. Už po prvním milování je zřejmé, že fyzicky si oba dokonale vyhovují. Oboustranná domluva zní jasně: on o lásku nestojí, ona na ni nemá čas, takže zůstanou jen u sexu. Jenže Tate brzy zjišťuje, že chce se záhadným, uzavřeným a posmutnělým Milesem prožít mnohem víc. Že chce porušit obě jeho pravidla: neptat se na minulost a nepočítat s budoucností.


Můj dojem: Tak už i já jsem si konečně přečetla něco od známé Collen Hoover. Pokud se aspoň trochu pohybujete v young adult knížkách, tohle jméno Vám není cizí. Nadchla mě ale Odvrácená tvár lásky natolik, abych dala šanci i dalším jejím knížkám?

Jak už anotace napovídá, jedná se o lovestory. Možná si teď říkáte: Co může být zajímavého a originálního na další knížce o lásce? Odvrácená tvář lásky ovšem má své kouzlo, které Vás nutí číst dál a dál. Kromě příběhu, který se točí kolem Tate a Milese, se kapitoly střídají ještě s vypravováním z pohledu Milese o tom, co se stalo před šesti lety. O příběhu Milese a Rachel (Tohle opravdu není spoiler, Rachel se objeví hned na začátku druhé kapitoly.). Jejich svět nemá jedinou chybu, ale Vy víte, že se něco muselo stát.

Co se týká postav, Tate je hodně sebevědomá a náladová hrdinka. Má i výbušnou povahu a dost často dřív mluví, než myslí. Pokud tedy mám říci něco, co v této knížce opravdu není, pak je to nuda. Miles je pravý opak Tate. Tajemný, introvert a málomluvný. Dohromady ovšem tvoří skvělou dvojici, kterou si zamilujete.

Nejvíce bych ale chtěla vyzvednout práci s textem. Ať už je to zarovnání, či velikost. U žádné jiné knížky jsem to zatím neviděla. Chápu, že teď mi asi nerozumíte, pokusím se to ale vysvětlit. Milesovi kapitoly se podstatně liší od těch vyprávěných z pohledu Tate. To, že jsou psané v přítomném čase, není až tak důležité. Nemají totiž klasické zarovnání, nýbrž zarovnání do středu stránky (V této recezi je tak zarovnána anotace). Ze začátku si mi to četlo trochu hůře, ale jak jsem si zvykla, neměla jsem s tím problém. Právě naopak. Dostalo to svůj význam a já to beru jako velké plus této knížky.
Co se týká písma, dost špatně se mi to vysvětluje. Například slovo ,,ticho" bylo v Milesových kapitolách párkrát pod sebou od největšího po nejmenší. Moje vysvětlení je pro Vás teď nejspíše španělská vesnice, ale pokud si knížku přečtete, určitě pochopíte, co tím myslím. Možná jsou to detaily, ale mám z nich velkou radost.

Odvrácená tvář lásky se sice neřadí mezi top knížky, které jsem četla, ale má své jedinečné kouzlo. Pokud hledáte nějakou oddechovku, tato knížka je skvělou volbou. Konec mě překvapil a já si určitě časem přečtu další knížky od Collen Hoover.

Hodnocení: 8/10


Koruna

16. července 2017 v 10:28 |  Knížky
Autor: Kiera Cassová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 280
Rok vydání: 2017

Když byla Eadlyn přinucena zúčastnit se Selekce, netušila, že by se mohla zamilovat do jednoho z 35 nápadníků. Ji prostě žádná pohádka nečekala! Jen počítala dny, až bude moct poslat všechny domů. Po událostech, které se odehrály v paláci, si ale uvědomuje, že nemůže být na všechno sama. A že srdce někdy překvapí i nejotrlejšího cynika. Co když ale bude muset učinit volbu, která je důležitější, než si kdy pomyslela?


Můj dojem: Přišlo to, co se stát muselo, a tak je tady závěr celé série Selekce. Pro mě osobně byla Koruna hodně smutnou knížkou, jelikož jsem věděla, že je to poslední díl miloučké série o princeznách. Jinak je ale Koruna vtipná a především čtivá. Kiera Cass je paní spisovatelka. Nepíše sice nijak akční romány, ale přesto dokáže čtenáře vtáhnout do knihy.

U Koruny mi přišlo, že se toho dělo daleko méně než v Dceři, ale stále se četla rychle. Autorka do děje vsadila jemný humor a díky rozhovorům mezi postavami děj krásně plynul. Přestože Koruna není žádný literární skvost, má své jedinečné kouzlo. Nečekejte dlouhé popisné části ani skvělou zápletku, která Vám vyrazí dech, tahle knížka má jediný úkol a tím je, aby jste se u čtení rozplývaly nad přeslazenou romantikou.

Oproti Dceři se trochu změnila i jedna postavou. Eadlyn. Zatímco v Dceři ukázala svojí panovačnost, v Koruně se otevřela a dovolila nám nahlédnout do své složité osobnosti. Stále je trochu namyšlená, ale hned ze začátku knihy se chová i soucitně. Mně Eadlyn nevadila ani v Dceři, ale v této knížce ji mám ještě raději.

Celou sérii Selekce hodnotím velmi dobře a pokud jste ji nečetli, hurá na ni. Otázkou ale je, zda se Koruna vyrovná ostatním dílům. Mně se nejvíce líbil první díl, ale i tak musím říci, že Koruna je velmi dobrým závěrem celého příběhu a rozhodně pro mě nebyla zklamáním.

Hodnocení: 8/10


Růžička z plastu

15. července 2017 v 9:56 |  Vyrábění
Ahoj. Dneska tu mám tip na růžičku z plastu. Potřebovat budete akorát obyčejnou PET lahev a svíčku. Z PETky si vystřihnete jednotlivé lístky růže a nad svíčkou jeden po druhém trochu zkroutíte. Lístky musí být trochu větší, jelikož se nad svíčkou trochu zmenší. K sobě je můžete lepit tavnou pistolí. Když máte růžičku hotovou, stačí ji nalepit na pírko.
Růžička může vypadat těžká, ale je to opravdu jednoduché, stačí trocha trpělivosti.




Mé (dětské) knižní lásky #2

13. července 2017 v 18:47 |  Knížky

Ahoj, je tu další díl ze série Mé (dětské) knižní lásky. Kdo ještě nečetl první část, může se na ni kouknout zde. Tentokrát ukážu čtyři knížky, které jsem četla přibližně ve druhé třídě. Už o mně asi víte, že mám ráda filmy od Disneyho. Mně se ale líbí pohádky celkově. A o tom, jaké jsem četla, bude tento článek.


Kam dál

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.