Archiv

Pondělí v 16:38 |  Knížky
Autor: Victoria Schwabová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 336
Rok vydání: 2014

Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.
Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam
probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…


Můj dojem: Hledáte young adult fantasy, které by bylo jiné než tucty knížek s neporazitelnou hlavní hrdinkou? Líbí se Vám tajemno a máte při čtení rádi pocit mrazení? V tom případě je pro Vás Archiv šitý jako na míru. Jak dopadlo mé první setkání s Victorií Schwab?

Co je to vůbec ten Archiv? Knihovna? Bludiště? Kdo ví. Jedno o něm ale můžeme s jistotou říci. Knihovníci i samotný Archiv skrývá nejedno tajemství a pokoušet se je odhalit může znamenat i smrtelné nebezpečí. Hlavní hrdinka Mac se dostává přesně do takové situace. Když se začíná odkrývat léta stará historie a ožívá čím dál více Historií, jen málokdo by odolal pátrání po vysvětlení. Řekla bych, že pro mě bylo celé pátrání jako fantasy detektivka. Nudit se rozhodně nebudete. I z obyčejného půzkumu starého domu se může vyklubat souboj o holý život, při kterém poteče krev. Zároveň příběh doplňují vtipné situace a hezké citáty, které mě občas donutily se zamyslet.

Victoria Schwab píše neuvěřitelně čtivým způsobem. A to mě dost překvapilo, jelikož nad přímou řečí převažují především popisy, ať už líčení pocitů nebo okolních míst. To bývá často problém, protože díky tomu pak stránky vůbec neubíhají, ale v tomto případě tomu bylo přesně naopak. Kapitoly jsem četla jednu za druhou a tajila dech v místech, kdy mi běhal mráz po zádech. S knížkou jsem trávila především večery, takže onu temnou atmosféru dokreslovaly ještě stíny a ticho.

S Mackenzie, neboli Mac, neprožíváme pouze znepokující přítomnost. Vydáváme se i do minulosti prostřednictvím jejích vzpomínek. Jak se stala Správcem a kdo byl její dědeček? Ale to není vše. Staré věci zažily kdecos, radostné vzpomínky, ale byly svědky i záležitostí, které je lepší před lidmi skrýt. Proč se to ale děje? Proč se vymazávají tyto vzpomínky. A hlavně. Kdo to dělá? Je to vlastně takové cestování časem do minulosti pojaté jiným způsobem.

Ačkoliv Mac prožívá dobrodružství, o kterém se může většina teenergerů nechat leda snít, pořád je to mladá holka, která kromě soubojů a honění Historií zažívá i to, co běžný člověk. S jejím kamarádem Wesleym se vzájemně pošťuchují a škádlí, ale má i takové nepříjemnosti, jako je tragédie v rodině.

I Archiv má ovšem své mouchy. Nemohu je tady přesně jmenovat, protože bych spoilerovala a to nechci, ale některé části děje se mi zdály až moc nepravděpodobné. Samozřejmě, je to fantasy, ale i tak. A druhou věcí je ,,romantika" zasazená do příběhu. O romantické lince se tady hovořit rozhodně nedá, ale kdo knížku četl, určitě ví, o čem mluvím. Nějaký vliv to sice v příběhu mělo, ale moc mi to do knížky s tajemnou atmosérou nesedělo.

Když to tedy celé shrnu, Archiv je knížka s originálním námětem, který má autorka až na drobnosti dobře promyšlený. Její čtení jsem si užila a už se moc těším, jak to celé dopadne v druhém, závěrečném, díle.

Hodnocení: 8/10







 

Kniha z knih #1

27. října 2018 v 15:59 |  Knížky

Ahoj. Dneska tu pro Vás mám první článek (možná) do nové série. Zatím je to jen nápad a sama nevím, jestli je dobrý nebo ne. Budu tedy ráda, pokud mi do komentářů napíšete, jestli bych měla připravit i další díly.
A co že jde? Pomocí názvů knih jsem vytvořila krátký popis knížky, podle kterého se můžete pokusit knížku uhádnout. Správnou odpověď pak zjistíte tím, že si níže uvedený černý obdélník označíte kurzorem a tím se Vám zobrazí text pod ním.
A malá nápověda: Knížku jsem četla tento rok a je na ni napsána i recenze.



Ovšem

22. října 2018 v 16:34 |  Knížky
Autor: Karel Kovář
Ilustátor: fotky z archivu autora
Počet stran: 222
Rok vydání: 2017

Ze života za kamerou. Bez filtrů. Bez scénáře. O všem. Ve sbírce osobních příběhů, básní a fotek sdílí Karel Kovář cestu obyčejného kluka z malého města, jehož život se během pár let otočil doslova vzhůru nohama. Od téměř idilyckého dětství, přes komplikované dospívání a tragikomické vztahy, až po budování kariéry na YouTube a smíření se se svou identitou. O stránce života, která byla důsledně skryta. O rodině a snaze zůstat sám sebou. O slzách smutku, štěstí a hlavně smíchu, protože toho není nikdy dost... Jednoduše o všem!


Můj dojem: Abych pravdu řekla, knížkám od youtuberů všeobecně moc nevěřím. K nápadu přečíst si Ovšem mě přivedla až kamarádka, které se knížka moc líbila. Jak se říká, neodsuzuj, co nezkusíš. Rozhodla jsem se tedy knížce dát alespoň šanci. A jak to dopadlo?

Kovy své myšlenky podává velmi čtivě. Stránky ubíhají jedna za druhou, ani si toho nevšimnete a už jste na konci. Přitom Vám přijde, jako kdyby si s Vámi Kovy povídal v jednom ze svých videí. Není tedy divu, že se setkáte s i výrazy typu ,,Uf.", ,,Jdu na to." nebo ,,hysterák". Ovšem je napsáno hodně hovorovým stylem. Není to nijak náročná četba, řekla bych spíše krátká oddechovka s kapkou humoru na jedno, maximálně dvě odpoledne.

Grafická úprava nemá chybu. Vedle nádherných fotek musím vyzvednout i zařazení básniček do textu, příspěvků z instagramu nebo i různých zpráv z chatu. Dobře dokreslují Kovyho příběh a celkovou atmosféru. Ovšem je rozděleno do několika částí, od dětství a rodiny, přes školu až po taková témata jako je přetvářka nebo dokonalost. Mě osobně se nejvíce líbily kapitoly o cestování. Kovy v nich píše o svých zážitcích a pocitech z cest, které jsou často velmi vtipné. Pomyslně se tak můžete přenést například do Íránu nebo Milána. Dozvíte se tedy o místní kultuře a lidech, ale i o stinných stránkách L.A.

Čtenáře, který se o českou youtube scénu nezajímá, Ovšem asi příliš nezaujme a nepřinese mu nic nového, jelikož je knížka primárně určená Kovyho fanouškům. Ačkoliv já sama nejsem nijak zvlášť velká fanynka, u čtení jsem si příjemně odpočinula. Ovšem mě nepřekvapilo, ani nezklamalo. Prostě knížka, kterou nejlépe vystihuje slovo ,,Hm." Nic víc, nic míň.

Hodnotit Ovšem je strašně těžké. Na jednu stranu si nemyslím, že by ve mě knížka zanechala nějaký hlubší dojem, ale na to, o jaký žánr se jedná, asi má očekávání splnila.

Hodnocení: 7/10



Knížku mi půjčila kamarádka. Děkuju.
 


Dýně

12. října 2018 v 17:59 |  Vyrábění
Dneska tu pro Vás mám spíše inspiraci na podzimní dekoraci. Podzim začal a s ním se pojí i dlabání dýní. Kromě tradičních obličejů jsem letos zkusila i malou vílu. Na internetu jsem si našla předlohu, vytiskla ji a překreslila na vydlabanou dýni. Pak už jen stačí mít dost trpělivosti se samotným vyřezáváním. Asi Vám to zabere více času, ale výsledek podle mě stojí za to.



Sůl moře

8. října 2018 v 20:50 |  Knížky
Autor: Ruta Sepetysová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 352
Rok vydání: 2016

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít.


Můj dojem: Jsem asi poslední, kdo Sůl moře ještě do nedávna nečetl. Vlastně ani nevím, proč jsem ji tak dlouho odkládala. Možná strach, že by mě zklamala? Každopádně to už je minulostí a musím říci, že bych si teď nejraději dala pár facek za to váhání.

Naši čtyří hrdinové - Joana, Florian, Emilia a Alfred - jsou každý jiný a přitom úplně stejní. Snaží se přežít. A to není nic jednoduchého. Obrovské mrazy a beznaděj všude, kam se podívají. Nemyslete si, Sůl moře není žádná young adultovka s procházkou růžovým sadem. Každý si nese své tajemtství a kdo ví, co by se stalo, kdyby ho slyšely špatné uši. Díky kapitolám z různých pohledů vidíme, jak každý vnímá zoufalou situaci jinak. Někdo se bojí o svou rodinu, o které nemá žádné zprávy, někdo z toho chce vytěžit co nejvíce a získat si tak slávu a obdiv. I když má jedna kapitola jen několik stránek, ne-li ani tu jednu celou, Ruta Sepetys dokáže těmi několila slovy vystihnout to podstatné. Ať už je to cokoli - zoufalost, stesk, beznaděj, láska, přátelství, či nenávist.

Jak už jsem psala, kapitoly jsou tu velice krátké, maximálně na pár stran. Knížka tedy ubíhá velmi svižným tempem a navíc je psaná v ich formě. Díky tomu můžeme vše prožívat očima našich hrdinů. I když, ne všichni musí být vyloženě hrdinové. Kdo ví? Nahlédneme i do jejich minulosti, dozvíme se, jaká zvěrstva prožili a co je vedlo k jejich rozhodnutí. Dokáže se z nedůvěry vyklubat přátelství nebo i něco silnějšího?

Abych se přiznala, na konci jsem slzy neronila. Začínám si myslet, že jsem vůči smutným knížkám imunní, jelikož co ostatní rozbrečí, mě nikoliv. To ovšem neznamená, že mě Sůl moře nedojala. Spíše než smutek, jsem cítila takovou zvláštní úzkost a tíži. Následná poznámka autorky to všechno ještě prohloubila. Určitě na ni po dočtení příběhu nezapomeňte, stojí za to.

Ruta Sepetys podává historii, o které se zase tolik neví, záživným způsobem. Ani já sama jsem o lodi Wilhelm Gustloff nevěděla. Přitom se jedná o jeden z nejvýznamějších momentů mořeplavby. Díky Soli moře jsem se dozvěděla zase něco málo z minulosti a donutila mě si o lodi přečíst i několik článků na internetu.

Sůl moře nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Vyvolala ve mně mnoho pocitů a pokud jste ji ještě nečetli, o čemž pochybuji, neváhejte tak dlouho jako já.

Hodnocení: 10/10


Knížku mi půjčila kamarádka. Děkuju.



Seznam tipů na výlety

1. října 2018 v 15:07
Stejně jako u recenzí na knížky, buďte prosím ke starším článkům schovívaví.
Tipy na výlety píšu již od samého začátku blogu, a tak ty starší nejsou moc povedené.
Děkuji za pochopení.


Jánošikove diery

28. září 2018 v 18:11 |  Výlety

Jánošikove diery jsou soustava soutěsek, která se skládá z Dolných dier, Horných dier a Nových dier. Nabízí nepřeberné množství zákrůtů, zajímavých útvarů vymletých vodou a samozřejmě i několik vodopádů. Trasa se dá jít z několika bodů, ať už z obce Terchová nebo z nedaleké osady Štefanová, ze které jsme se vydali i my.


Prokletý princ

25. září 2018 v 15:32 |  Knížky
Autor: Erin Watt
Ilustrátor: Není
Počet stran: 320
Rok vydání: 2017

Reed Royal má vše, co by si mohl přát: vzhled, postavení, peníze. Dívky na elitní akademii Astor Park stojí frontu, aby si s ním mohly vyrazit, a kluci mu závidí, jenže Reedovi nikdy nezáleželo na nikom jiném než jeho rodině - dokud mu do života nevstoupila Ella Harperová.
To, co začalo spalující nenávistí a plánem, jak nové otcově
chráněnce udělat ze života peklo, se brzy změní v něco silnějšího. Chce ji mít nablízku a zajistit jí bezpečí. Když ji však Reed jedinou hloupou chybou odežene a uvrhne tím rodinu Royalů do chaosu, začne se mu život rozpadat pod rukama.
Ella ho už nechce. Tvrdí, že jeden druhého jen ničí.
Možná má pravdu.
Tajemství. Zrada. Nepřátelé. Nic podobného Reed dosud nepoznal, a pokud chce získat svou princeznu zpět, musí dokázat, že jí za to stojí.


Můj dojem: S Prokletým princem se vracíme zpět do okamžiku, kdy se všechno začalo hroutit. Jak to bylo doopravdy? A co se dělo následujících několik hodin u Royalů?

Oproti Papírové princezně je druhý díl psaný ze dvou pohledů. K tomu od Elly se přidal i Reedův. A to je podle mě obrovská výhoda. Jeho kapitoly jsou napsané přesně tak, jak bych řekla, že přemýšlí. Autorky v nich používají jiná slova, Reed si všímá odlišných věcí než Ella a kapitoly opravdu vypadají jako od hlavních postav. Díky tomu se dozvídáme, co se dělo po Ellinině odchodu, jak na to reagoval Reed a jak se pomalu, ale jistě začal jeho svět hroutit.

Idilický život Royalů se rozpadá. V Prokletém princi pronikáme mnohem hlouběji do jejich problémů a minulosti a autorky nás neochudí ani o několik zásadních překvapení. Ty převrátí děj o 360 stupňů a Vy si říkáte: Tak jak to tedy je, když ne takhle? Věci, které se zdály samozřejmé, se ukazují v naprosto odlišném světle.

Vnitřní rozpad Royalů má ovšem dopad i na školu. Do jakých extrémů jsou schopni studenti s přetvářkou, žárlivostí a pomluvami zajít, když jim nikdo nevládne? Škola se hroutí a méně významní studenti jsou pod neustálým tlakem.

Prokletý princ je opět skvěle napsaný, nepostrádá vtip a je naprosto úžasný. A ten konec? Myslím, že něco takového nečekal nikdo z nás.

Hodnocení: 10/10



Štrbské pleso

22. září 2018 v 18:43 |  Výlety

Štrbské pleso je bezesporu jedno z nejznámějších ples na Slovensku a je vyhledávaným turistickým cílem. Proto neváhejte si ráno trochu přivstat, protože sehnat kolem něho dobré parkovací místo v pozdějších hodinách je opravdu umění.


Chopok

14. září 2018 v 19:25 |  Výlety

Chopok se svými 2024 m.n.m. je druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater. Na vrchol vede několik turistických stezek, ale pokud zrovna neholdujete turistice, ale i přesto byste rádi spatřili výhled z této hory, nezoufejte, na vrchol vede i lanovka.


Tisíc polibků

10. září 2018 v 18:31 |  Knížky
Autor: Tillie Coleová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 352
Rok vydání: 2017

Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.


Můj dojem: Znáte ten pocit, kdy od knížky na základě dojmů ostatních čtenářů čekáte maximum, ale nakonec je to úplně jinak? Čas od času se to stane i mě a o to více mě mrzí, že právě u Tisíce polibků. Co se doopravdy skrývá za éterickou a jemnou obálkou doplněnou krásnými fondy názvů kapitol?

Dětská láska, která přetrvá vše. Poppy a Rune žijí už od mala jeden pro druhého. Zdánlivě jednoduchý příběh věčné lásky, který by chtěl prožít každý. Tedy až do doby, kdy se všechno změní. Abychom ale pochopili přítomnost, musíme s hlavními hrdiny prožít i minulost. Vydáváme se tedy zpět o několik let. Do doby, kdy se Rune přistěhoval a stal se nejlepším kamarádem Poppy, zjistíme, jaké poslání má sklenice s Tisíci polibky, a dozvíme se, co vedlo k tomu, že se všechno změnilo.

Svět vidíme dvěma očima - pohledem Runeho a pohledem Poppy. A to byl jeden z největších kamenů úrazů celé knihy. S kapitolami psané Poppy jsem ještě takový problém neměla. Hrdinka mi nesedla, na můj vkus byla až moc idilická a optimistická. Prakticky neměla žádnou vadu, se vším se dokázala v klidu smířit a svět viděla růžovými brýlemi, tak aspoň na mě působila. K jaké postavě si čtenář vyvolá sympatie, to už je u každého jinak, ale alespoň na jejích kapitolách bylo vidět, že jsou od ,,ní". To se ovšem nedá říci o kapitolách Runeho. Na nich bylo až moc poznat, že byly psané ženskou autorkou. Četla jsem o věcech, které mi k introvertnímu klukovi moc neseděly a popisy pocitů mi přišly někdy až povrchní.

Hledáte přeslazenou romaňtárnu se silnou láskou nebo klasickou young adultovku? Ano, v tom případě asi Tisíc polibků splní Vaše očekávání. Nic víc ale nabídnout nemůže. Na mě příběh působil až moc klišoidně. Ani tak ne samotný vztah Poppy a Runeho, ale spíše vedlejší okolnosti. Přesně je tady vyjmenovat nemůžu, protože to bych spoilerovala, ale autorka vzala věci, o kterých se v poslední době hodně píše, a dala je dohromady.

Jak už jsem naznačovala, knížka je jako sladký dortík politý čokoládou a navrch ještě posypaný cukrem. Víc sladké už to být ani nemůže. Čeká Vás opravdu hodně polibků, na můj vkus až moc. Celkově na mě knížka se všemi těmi citovými výlevy, jak Runemu Poppy chybí a jak žijou jeden pro druhého, působí, že jediné, čeho chtěla autorka docílit, je zahrát na čtenářovy city. A to se jí v mém případě nepodařilo. Tillie Cole píše poměrně rozvláčněně, spoustu věcí popisuje a její kapitoly mi přišly až příliš dlouhé, jelikož mi čtení vůbec neubíhalo. Nejvíce se mi líbily poslední stránky, kdy jsem sice byla částečně dojatá, ale nespotřebovala jsem tunu kapesníčků. Konec ani nejde nějak popsat. Jedním slovem je zvláštní.

Aby to ale nevypadalo, že jsem si v Tisíci polibků nenašla alespoň jednu maličkost, ze které bych měla radost, musím říci, že autorka si pohrává se zajímavýma myšlenkama. Příběh Poppy a Runeho ukazuje, že každý den je výjimečný a měli bychom si ho vážit a užívat života. Řekla bych, že je v knížce znát i víra a to poměrně dost.

Jak už to u mě bývá, ty největší bestsellery mě nejvíce zklamou. Na Tisíc polibků mám názor, že je to další průměrná young adultovka a myslím si, že jsou daleko lépe napsané knížky, které Vás dojmou a dojem z nich zůstane ještě dlouho po dočtení.

Hodnocení: 5/10





Hrad Likava

7. září 2018 v 18:06 |  Výlety

Zřícenina goticko-renesančního hradu Likava pocházejícího z 14. století není příliš rozsáhlá, pro veřejnost je přístupná pouze jedna věž a nádvoří, ale i přesto by neměla uniknout Vaší pozornosti. Doporučila bych ji především rodinám s dětmi, jelikož cesta k hradu není nijak náročná a z větší části se jde po rovině.


Sešity

1. září 2018 v 14:32 |  Vyrábění
Ahoj. Vítám Vás u letošního jediného Back to school článku. Většinou jich píšu víc, ale letos jsem na konci prázdnin neměla nějak čas něco připravovat a nebyla ani nálada. Přesto doufám, že i tak Vás třeba inspiruju.
Sešit jsem si vyzdobila velmi jednoduše. Na barevnou čtvrtku jsme si vyznačila vzor, který jsem si chtěla vyšít a na patřičných místech si udělala díry. Poté jsem už jenom bavlnkou vzor vyšila a čtvrtku nalepila na sešit.
V minulých letech jsem dělala takovéto návody více, takže pokud hledáte inspiraci můžete se podívat tady, tady a tady


Vlkolínec a Sidorovo

26. srpna 2018 v 14:50 |  Výlety

Vlkolínec je malá dřevěná osada na Slovensku ležící kousek od města Ružomberok. Jedná se okrásně zachovalou ukázku lidové architektury, kterou trvale obývá dvacet starousedlíků. Ostatní domky jsou využívané většinou k rekreaci.Vesnička je dokonce i zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


Zlodějka knih

22. srpna 2018 v 14:11 |  Knížky
Autor: Markus Zusak
Ilustrátor: Trudy White
Počet stran: 528
Rok vydání: 2009

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.


Můj dojem: Druhá světová válka. Téma, o kterém bylo napsáno hodně silných a skličujících příběhů, které nejednomu čtenáři vzaly srdce. Mezi těmi všemi knihami je ale stále těžší a těžší najít takovou, která by byla jiná než ostatní, klišé pro ni cizí slovo a přesto by dokázala zamávat našimi emocemi.

Naše Vypravěčka zná všechna zákoutí války, proplétá se mezi nimi a zpovzdálí sleduje osudy a příběhy některých jedinců. Není to ale jen Liesel, která ji zaujme. Smrt jako postava, která nás provádí celým příběhem, je opravdu nápaditá. Nad vším má rozhled a vidí i věci, které by samotné postavy do souvislostní dát nedokázaly. Pohybuje se na několika místech najednou, a tak nejenže prožíváte Lieselin příběh v malém domku v Nebeské ulici, ale ohlížíte se i do minulosti Hanse Hubermanna, zažijete mráz u Stalingradu i příběhy z dětství našich hrdinů. Zlodějku knih netvoří jen jeden holý příběh, ale právě osudy vedlejších postav, jejich strasti a trápení z minulosti, události, které je později vedly k rozhodnutím, která udělaly. A všechny tyhle malé větve vytvářejí jeden velký strom.

Všechno má rub a líc a není tomu jinak ani u Smrti. Právě její vševědomost může někomu vadit, jelikož dokáže předpovědět kdo a kde zemře. V ten okamžik Vás to pak ani nepřekvapí. Markus Zusak zvolil pro Zlodějku knih hodně zvláštní styl psaní. Jak už bylo řečeno, Vypravěčkou je tedy samotná Smrt. A celá kniha opravdu vyznívá jako vyprávění. Předává Vám zlodějčin příběh jako by s Vámi mluvila, někdy ho doplnila vlastními vtipnými poznámkami a tam, kde je to nutné, vysvětlila situaci.

Ze začátku jsem bohužel měla problém se do Zlodějky začíst. Nebylo to stylem psaní, ten se mi líbil a přišel mi jako zase něco jiného, ale po pravdě, čekala jsem, že se děj rozjede o něco dříve. Za sebou jsem už měla pár desítek stran a co jsem se dozvěděla? Dokázala jsem si představit domácnost Hubermannových i jejich hádání, jací lidé bydlí v ulici i charakter zvědavé Liesel.Nějaké to napětí bylo ale v nedohlednu. Nemohu říci, že bych knížku přímo hltala, četla se dobře, ale právě její pomalejší průběh mě brzdil.

Co ale musím u autora opravdu vyzvednout, je vystižení charakterů jednotlivých postav. Ať už to byla Liesel, někdy tichá jako myška, jindy holka, která se nebojí dát ránu. Rosa Hubermannová obdarovávající všechny kolem sebe nadávkami Saumensch a Saukerl, ale když jde do tuhého, žena s chladnou hlavou. Ilsa Hermannová, která žije minulostí. Všechny postavy jsem si dokázala představit, jako bych je sama znala.

Nevím, co přesně mi na Zlodějce knih vadilo, ale něco jí prostě chybělo. I u této knížky jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale nedojala mě. Neronila jsem při čtení slzy jako kapky deště ani jsem nespotřebovala tunu kapesníčků. Na druhou stranu si myslím, že v ní jdou najít zajímavé myšlenky, protože nic není jen černobílé. Ani tato recenze.

Hodnocení: 7/10







Unboxing#7

18. srpna 2018 v 17:37 |  Unboxing

Téměř rok od posledního unboxingu a od toho knižního už rok a jeden měsíc. No, nejsem ten typ, co by pořád něco objednával, raději si zajdu do kamenné prodejny. Když už ale něco objednám, stojí to za to. Co mi přišlo tentokrát?


Bojnický zámek

15. srpna 2018 v 17:45 |  Výlety

Ahoj. Téměř po roce jsem se opět dostala k sepsání článku do rubriky Výlety. Tip tu tentokrát mám na jeden z nejkrásnějších zámků v celém Slovensku. Co všechno nabízí? A jaké trable se mi staly? O tom všem se dnes dočtete.


Loď mezi hvězdami

12. srpna 2018 v 11:50 |  Knížky
Autor: Beth Revisová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 360
Rok vydání: 2012

Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby "zmrazený pasažér" na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel. Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít...


Můj dojem: Asi každému se občas stane, že ho nějaká obálka uchvátí na tolik, že si knížku koupí domů. Sice se říká, nesuď knihu podle obalu, ale i tak nám to nedá. To byl také můj případ s knížkou Loď mezi hvězdami. No uznejte sami, ta obálka je naprosto kouzelná. Jak je to ale se zbytkem knihy?

Ano, grafickému zpracování se nedá nic vytknout. V knížce je dokonce i mapa, za což má u mě bod k dobru, protože můžete během čtení sledovat, kde se zrovna hrdinové pohybují nebo jak je celá loď Universum konstruována. To je ale bohužel asi jediná věc, kterou mohu bez připomínek opravdu pochválit.

Celý příběh mi hodně připomínal film Pasažéři. Námět je docela podobný, takže pokud máte tento příběh rádi, možná se Vám bude líbit i knížka Loď mezi hvězdami. U mě to bohužel neplatilo. Celkově jsem čekala od knížky trochu víc. Příběh se pořádně rozjede teprve až ve třetině, pokud se tedy prokoušete kapitolami plnými úvah a snů, ve kterých se téměř nic neděje. A ani pak to nemá to správné tempo. Do toho se děj dostane až na posledních 40 stranách. Na to, že se jedná o 360ti stránkovou knížku, mi to přijde dost málo.

Kapitoly jsou psané ze dvou pohledů - Amy a Syna. Bohužel ale ani to nedodalo knížce švih. Já ani nevím, jak bych Vám je popsala. Snad jen, že je to ten typ postav, u kterých si řeknete ,,Hm", ale nic víc u nich necítíte. Vůbec nic jsem s nimi neprožívala, nedokázala jsem jejich emocím uvěřit. Jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, byl Harley, ale ani u něj jsem se nedostala do stavu, kdy svět vidíte jeho očima a dýchate spolu s ním.

Zejména romantická linka se dá odhadnout po několika málo stranách. I když, označení ,,romantická" berte u této knížky s velkou rezervou. Autorka s ní velmi šetřila a nenajdete jí tu víc než-li pár kapek.

Některé nápady jsou docela zajímavé. Například celá věc s Epidemií, fungováním lodi nebo vědeckými laboratořemi a genetickým výzkumem. Problém je v tom, že mnoho z hlavní zápletky je naprosto předpokládané. Ne všechno, jistě, některá úmrtí postav nebo jednotlivá odhalení, jsem nečekala, ale nebylo to nic, co by mi vyrazilo dech. Párkrát se mi na mysl kradly i myšlenky typu ,,Jak o tomhle nemůžou s jejich technologiemi vědět?".

Loď mezi hvězdami je průmerná young adultovka s jednoduchým dějem, která má sice krásnou obálku, ale příběh uvnitř už bohužel trochu pokulhává.

Hodnocení: 5/10




Leknín

6. srpna 2018 v 17:35 |  Vyrábění
Minule jsem psala o poměrně složitých návodech, a tak dneska přináším opět jeden jednodušší návod na ozdobný leknín z krepového papíru.
Základem jsou různě velké lístky a kolečko ze čtvrtky, na které všechny listy budeme lepit. Lepení lístků je velmi jednoduché. Začínáme od největších po nejmenší. Každý lístek trochu ,,natáhneme", aby se zakulatil, a při lepení ho přeložíme, jak je vidět na obrázku. Tím dosáhneme toho, že lístky budou kulaté. Tímto způsobem nalepíme všehny tři vrstvy. Nakonec si už jen připravíme proužek žlutého krepového papíru, který nastříháme, zatočíme a přilepíme doprostřed.


Kam dál

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.