Chopok

Pátek v 19:25 |  Výlety

Chopok se svými 2024 m.n.m. je druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater. Na vrchol vede několik turistických stezek, ale pokud zrovna neholdujete turistice, ale i přesto byste rádi spatřili výhled z této hory, nezoufejte, na vrchol vede i lanovka.

 

Tisíc polibků

10. září 2018 v 18:31 |  Knížky
Autor: Tillie Coleová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 352
Rok vydání: 2017

Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.


Můj dojem: Znáte ten pocit, kdy od knížky na základě dojmů ostatních čtenářů čekáte maximum, ale nakonec je to úplně jinak? Čas od času se to stane i mě a o to více mě mrzí, že právě u Tisíce polibků. Co se doopravdy skrývá za éterickou a jemnou obálkou doplněnou krásnými fondy názvů kapitol?

Dětská láska, která přetrvá vše. Poppy a Rune žijí už od mala jeden pro druhého. Zdánlivě jednoduchý příběh věčné lásky, který by chtěl prožít každý. Tedy až do doby, kdy se všechno změní. Abychom ale pochopili přítomnost, musíme s hlavními hrdiny prožít i minulost. Vydáváme se tedy zpět o několik let. Do doby, kdy se Rune přistěhoval a stal se nejlepším kamarádem Poppy, zjistíme, jaké poslání má sklenice s Tisíci polibky, a dozvíme se, co vedlo k tomu, že se všechno změnilo.

Svět vidíme dvěma očima - pohledem Runeho a pohledem Poppy. A to byl jeden z největších kamenů úrazů celé knihy. S kapitolami psané Poppy jsem ještě takový problém neměla. Hrdinka mi nesedla, na můj vkus byla až moc idilická a optimistická. Prakticky neměla žádnou vadu, se vším se dokázala v klidu smířit a svět viděla růžovými brýlemi, tak aspoň na mě působila. K jaké postavě si čtenář vyvolá sympatie, to už je u každého jinak, ale alespoň na jejích kapitolách bylo vidět, že jsou od ,,ní". To se ovšem nedá říci o kapitolách Runeho. Na nich bylo až moc poznat, že byly psané ženskou autorkou. Četla jsem o věcech, které mi k introvertnímu klukovi moc neseděly a popisy pocitů mi přišly někdy až povrchní.

Hledáte přeslazenou romaňtárnu se silnou láskou nebo klasickou young adultovku? Ano, v tom případě asi Tisíc polibků splní Vaše očekávání. Nic víc ale nabídnout nemůže. Na mě příběh působil až moc klišoidně. Ani tak ne samotný vztah Poppy a Runeho, ale spíše vedlejší okolnosti. Přesně je tady vyjmenovat nemůžu, protože to bych spoilerovala, ale autorka vzala věci, o kterých se v poslední době hodně píše, a dala je dohromady.

Jak už jsem naznačovala, knížka je jako sladký dortík politý čokoládou a navrch ještě posypaný cukrem. Víc sladké už to být ani nemůže. Čeká Vás opravdu hodně polibků, na můj vkus až moc. Celkově na mě knížka se všemi těmi citovými výlevy, jak Runemu Poppy chybí a jak žijou jeden pro druhého, působí, že jediné, čeho chtěla autorka docílit, je zahrát na čtenářovy city. A to se jí v mém případě nepodařilo. Tillie Cole píše poměrně rozvláčněně, spoustu věcí popisuje a její kapitoly mi přišly až příliš dlouhé, jelikož mi čtení vůbec neubíhalo. Nejvíce se mi líbily poslední stránky, kdy jsem sice byla částečně dojatá, ale nespotřebovala jsem tunu kapesníčků. Konec ani nejde nějak popsat. Jedním slovem je zvláštní.

Aby to ale nevypadalo, že jsem si v Tisíci polibků nenašla alespoň jednu maličkost, ze které bych měla radost, musím říci, že autorka si pohrává se zajímavýma myšlenkama. Příběh Poppy a Runeho ukazuje, že každý den je výjimečný a měli bychom si ho vážit a užívat života. Řekla bych, že je v knížce znát i víra a to poměrně dost.

Jak už to u mě bývá, ty největší bestsellery mě nejvíce zklamou. Na Tisíc polibků mám názor, že je to další průměrná young adultovka a myslím si, že jsou daleko lépe napsané knížky, které Vás dojmou a dojem z nich zůstane ještě dlouho po dočtení.

Hodnocení: 5/10





Hrad Likava

7. září 2018 v 18:06 |  Výlety

Zřícenina goticko-renesančního hradu Likava pocházejícího z 14. století není příliš rozsáhlá, pro veřejnost je přístupná pouze jedna věž a nádvoří, ale i přesto by neměla uniknout Vaší pozornosti. Doporučila bych ji především rodinám s dětmi, jelikož cesta k hradu není nijak náročná a z větší části se jde po rovině.

 


Sešity

1. září 2018 v 14:32 |  Vyrábění
Ahoj. Vítám Vás u letošního jediného Back to school článku. Většinou jich píšu víc, ale letos jsem na konci prázdnin neměla nějak čas něco připravovat a nebyla ani nálada. Přesto doufám, že i tak Vás třeba inspiruju.
Sešit jsem si vyzdobila velmi jednoduše. Na barevnou čtvrtku jsme si vyznačila vzor, který jsem si chtěla vyšít a na patřičných místech si udělala díry. Poté jsem už jenom bavlnkou vzor vyšila a čtvrtku nalepila na sešit.
V minulých letech jsem dělala takovéto návody více, takže pokud hledáte inspiraci můžete se podívat tady, tady a tady


Vlkolínec a Sidorovo

26. srpna 2018 v 14:50 |  Výlety

Vlkolínec je malá dřevěná osada na Slovensku ležící kousek od města Ružomberok. Jedná se okrásně zachovalou ukázku lidové architektury, kterou trvale obývá dvacet starousedlíků. Ostatní domky jsou využívané většinou k rekreaci.Vesnička je dokonce i zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


Zlodějka knih

22. srpna 2018 v 14:11 |  Knížky
Autor: Markus Zusak
Ilustrátor: Trudy White
Počet stran: 528
Rok vydání: 2009

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.


Můj dojem: Druhá světová válka. Téma, o kterém bylo napsáno hodně silných a skličujících příběhů, které nejednomu čtenáři vzaly srdce. Mezi těmi všemi knihami je ale stále těžší a těžší najít takovou, která by byla jiná než ostatní, klišé pro ni cizí slovo a přesto by dokázala zamávat našimi emocemi.

Naše Vypravěčka zná všechna zákoutí války, proplétá se mezi nimi a zpovzdálí sleduje osudy a příběhy některých jedinců. Není to ale jen Liesel, která ji zaujme. Smrt jako postava, která nás provádí celým příběhem, je opravdu nápaditá. Nad vším má rozhled a vidí i věci, které by samotné postavy do souvislostní dát nedokázaly. Pohybuje se na několika místech najednou, a tak nejenže prožíváte Lieselin příběh v malém domku v Nebeské ulici, ale ohlížíte se i do minulosti Hanse Hubermanna, zažijete mráz u Stalingradu i příběhy z dětství našich hrdinů. Zlodějku knih netvoří jen jeden holý příběh, ale právě osudy vedlejších postav, jejich strasti a trápení z minulosti, události, které je později vedly k rozhodnutím, která udělaly. A všechny tyhle malé větve vytvářejí jeden velký strom.

Všechno má rub a líc a není tomu jinak ani u Smrti. Právě její vševědomost může někomu vadit, jelikož dokáže předpovědět kdo a kde zemře. V ten okamžik Vás to pak ani nepřekvapí. Markus Zusak zvolil pro Zlodějku knih hodně zvláštní styl psaní. Jak už bylo řečeno, Vypravěčkou je tedy samotná Smrt. A celá kniha opravdu vyznívá jako vyprávění. Předává Vám zlodějčin příběh jako by s Vámi mluvila, někdy ho doplnila vlastními vtipnými poznámkami a tam, kde je to nutné, vysvětlila situaci.

Ze začátku jsem bohužel měla problém se do Zlodějky začíst. Nebylo to stylem psaní, ten se mi líbil a přišel mi jako zase něco jiného, ale po pravdě, čekala jsem, že se děj rozjede o něco dříve. Za sebou jsem už měla pár desítek stran a co jsem se dozvěděla? Dokázala jsem si představit domácnost Hubermannových i jejich hádání, jací lidé bydlí v ulici i charakter zvědavé Liesel.Nějaké to napětí bylo ale v nedohlednu. Nemohu říci, že bych knížku přímo hltala, četla se dobře, ale právě její pomalejší průběh mě brzdil.

Co ale musím u autora opravdu vyzvednout, je vystižení charakterů jednotlivých postav. Ať už to byla Liesel, někdy tichá jako myška, jindy holka, která se nebojí dát ránu. Rosa Hubermannová obdarovávající všechny kolem sebe nadávkami Saumensch a Saukerl, ale když jde do tuhého, žena s chladnou hlavou. Ilsa Hermannová, která žije minulostí. Všechny postavy jsem si dokázala představit, jako bych je sama znala.

Nevím, co přesně mi na Zlodějce knih vadilo, ale něco jí prostě chybělo. I u této knížky jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale nedojala mě. Neronila jsem při čtení slzy jako kapky deště ani jsem nespotřebovala tunu kapesníčků. Na druhou stranu si myslím, že v ní jdou najít zajímavé myšlenky, protože nic není jen černobílé. Ani tato recenze.

Hodnocení: 7/10







Unboxing#7

18. srpna 2018 v 17:37 |  Unboxing

Téměř rok od posledního unboxingu a od toho knižního už rok a jeden měsíc. No, nejsem ten typ, co by pořád něco objednával, raději si zajdu do kamenné prodejny. Když už ale něco objednám, stojí to za to. Co mi přišlo tentokrát?


Bojnický zámek

15. srpna 2018 v 17:45 |  Výlety

Ahoj. Téměř po roce jsem se opět dostala k sepsání článku do rubriky Výlety. Tip tu tentokrát mám na jeden z nejkrásnějších zámků v celém Slovensku. Co všechno nabízí? A jaké trable se mi staly? O tom všem se dnes dočtete.


Loď mezi hvězdami

12. srpna 2018 v 11:50 |  Knížky
Autor: Beth Revisová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 360
Rok vydání: 2012

Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby "zmrazený pasažér" na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel. Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít...


Můj dojem: Asi každému se občas stane, že ho nějaká obálka uchvátí na tolik, že si knížku koupí domů. Sice se říká, nesuď knihu podle obalu, ale i tak nám to nedá. To byl také můj případ s knížkou Loď mezi hvězdami. No uznejte sami, ta obálka je naprosto kouzelná. Jak je to ale se zbytkem knihy?

Ano, grafickému zpracování se nedá nic vytknout. V knížce je dokonce i mapa, za což má u mě bod k dobru, protože můžete během čtení sledovat, kde se zrovna hrdinové pohybují nebo jak je celá loď Universum konstruována. To je ale bohužel asi jediná věc, kterou mohu bez připomínek opravdu pochválit.

Celý příběh mi hodně připomínal film Pasažéři. Námět je docela podobný, takže pokud máte tento příběh rádi, možná se Vám bude líbit i knížka Loď mezi hvězdami. U mě to bohužel neplatilo. Celkově jsem čekala od knížky trochu víc. Příběh se pořádně rozjede teprve až ve třetině, pokud se tedy prokoušete kapitolami plnými úvah a snů, ve kterých se téměř nic neděje. A ani pak to nemá to správné tempo. Do toho se děj dostane až na posledních 40 stranách. Na to, že se jedná o 360ti stránkovou knížku, mi to přijde dost málo.

Kapitoly jsou psané ze dvou pohledů - Amy a Syna. Bohužel ale ani to nedodalo knížce švih. Já ani nevím, jak bych Vám je popsala. Snad jen, že je to ten typ postav, u kterých si řeknete ,,Hm", ale nic víc u nich necítíte. Vůbec nic jsem s nimi neprožívala, nedokázala jsem jejich emocím uvěřit. Jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, byl Harley, ale ani u něj jsem se nedostala do stavu, kdy svět vidíte jeho očima a dýchate spolu s ním.

Zejména romantická linka se dá odhadnout po několika málo stranách. I když, označení ,,romantická" berte u této knížky s velkou rezervou. Autorka s ní velmi šetřila a nenajdete jí tu víc než-li pár kapek.

Některé nápady jsou docela zajímavé. Například celá věc s Epidemií, fungováním lodi nebo vědeckými laboratořemi a genetickým výzkumem. Problém je v tom, že mnoho z hlavní zápletky je naprosto předpokládané. Ne všechno, jistě, některá úmrtí postav nebo jednotlivá odhalení, jsem nečekala, ale nebylo to nic, co by mi vyrazilo dech. Párkrát se mi na mysl kradly i myšlenky typu ,,Jak o tomhle nemůžou s jejich technologiemi vědět?".

Loď mezi hvězdami je průmerná young adultovka s jednoduchým dějem, která má sice krásnou obálku, ale příběh uvnitř už bohužel trochu pokulhává.

Hodnocení: 5/10




Leknín

6. srpna 2018 v 17:35 |  Vyrábění
Minule jsem psala o poměrně složitých návodech, a tak dneska přináším opět jeden jednodušší návod na ozdobný leknín z krepového papíru.
Základem jsou různě velké lístky a kolečko ze čtvrtky, na které všechny listy budeme lepit. Lepení lístků je velmi jednoduché. Začínáme od největších po nejmenší. Každý lístek trochu ,,natáhneme", aby se zakulatil, a při lepení ho přeložíme, jak je vidět na obrázku. Tím dosáhneme toho, že lístky budou kulaté. Tímto způsobem nalepíme všehny tři vrstvy. Nakonec si už jen připravíme proužek žlutého krepového papíru, který nastříháme, zatočíme a přilepíme doprostřed.


3. narozeniny blogu

2. srpna 2018 v 17:24 |  Tento blog

Dneska slaví blog třetí narozeniny. Možná to bude znít jako klišé, ale mám z toho velkou radost a všem Vám moc děkuju. Děkuju za každý Váš komentář, každé přečtení článku i za Vaše připomínky, které mi pomáhají posouvat blog dál. Jsem moc ráda, že jste tu se mnou dál, i když tento rok nebyl příliš povedený. Od září do prosince nevyšlo téměř nic a na začátku roku 2018 jsem měla opět psací krizi. O to větší radost mám, že i tak jste to se mnou nevzdali.
Za ty tři roky ušel blog dlouhou cestu, tedy aspoň tak to vidím já. Když se podívám na své staré články, nejraději bych je všechny někam zahrabala, aby je už nikdo neviděl. Na druhou stranu, i ty jsou součástí blogu a kdybych je smazala, smazala bych i značnout část jeho historie. Nedávno jsem je procházela a s nimi i staré komentáře. Celkem mě překvapilo, kolik blogů už vůbec neexistuje nebo jejich autoři/autorky nevydávají články už déle jak rok a půl. Je to opravdu velká škoda, spoustu z nich jsem měla ráda. Nejspíše teď řeknu to největší klišé, co existuje. I kdyby tu bylo jen pár lidí, co čtou Vaše články a blogy, nevzdávejte to. Protože jestli Vás to baví, jestli Vám to dělá radost, nezáleží na tom, kolik budete mít komentářů nebo liků.
Všem Vám moc děkuju a doufám, že i nadále se budete na můj blog rádi vracet.

Rudá jako rubín

1. srpna 2018 v 18:27 |  Knížky
Autor: Kerstin Gierová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.


Můj dojem: Rudá jako rubín je už sice starší knížka, ale i přesto stále zůstává klasikou mezi young adultovkami. Ještě před pár měsící bylo prakticky nemožné ji sehnat, protože byla beznadějně vyprodaná. Naštěstí ale nakladatelství Cooboo udělalo dotisk a tak, pokud jste ji ještě nečetli, si ji můžete pořídit i nyní.

Aby se Vám Rudá jako rubín líbila, musí Vám sednout Kerstinin styl psaní. Řekla bych, že právě na něm je vystavěna celá knížka i její úspěch. Příběh sám o sobě je v celku jednoduchý, v mnoha ohledech i podobný ostatním knihám tohoto žánru, ale právě styl psaní ho dělá zajímavým. Kerstin píše příjemně a čtivě, nikam nespěchá, což někdy může být i na škodu, protože velkou část knížky se nic moc neděje a pak to autorka dohání na několika posledních stranách. Naštěstí je ale nedostatek akce vykompenzován dobře vystavěnými rozhovory s kapkou humoru.

Jedno se ale Rudé jako rubín musí nechat. Její grafické zpracování je beze sporu na jedničku. Nejenže má krásný přebal, ale nejvíce mě zaujala knížka právě pod ním. Před každou kapitolou jsou navíc vždy nějaké verše nebo zápisy Strážců, které pochopíte až za několik stran. Nechybí ani rodokmeny, které oceňuju ze všeho nejvíce, citáty nebo zákony o používání chronografu. To všechno výborně dokresluje a dovysvětluje, jak vlastně celé cestování v čase funguje.

Jediný výrazný nedostatek celé knížky, který mi vadil opravdu hodně, byla samotná Gwendolyn. Jak já se s ní natrápila. Až na pár světlých okamžiků se chovala jako malá holka, které byste jen stěží tipli šestnáct let, kolik jí doopravdy mělo být. Celou dobu jsem si ji představovala jako dívku mezi dvanácti až třinácti lety, víc v žádném případě. V mnoha ohledech jednala dětinsky a neuváženě.

Vezmeme-li v potaz, že se celý děj odehrává v časovém intervalu několika málo dnů, příběh, zejména tedy romantická linka, se může zdát trochu přitažená za vlasy. I tak má ale Rudá jako rubín své osobité kouzlo. Rozhodně to není knížka pro náročné čtenáře, ale na léto jako ušitá. Pokud jste četli Selekci a líbila se Vám, myslím, že Rudá jako rubín by Vám mohla padnout do noty také.

Hodnocení: 8/10


Falešná kniha

28. července 2018 v 18:32 |  Vyrábění
Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak jednoduše vyrobit falešnou knihu, která by sloužila jako taková malá schránka. Teprve nedávno mě něco napadlo.
Jako základ jsem použila obal od bonboniery, který jsem následně přebarvila bílou barvou. Doporučuji nepoužívat štětec, protože jak je krabička lesklá, barva se bude stírat. Lepší je houbička, se kterou barovu nanáším jemným potiskáváním. Než mi barva uschla, připravila jsem si základ na desky. Velikost obdélníků záleží na velikosti krabičky, ale oba kraje jsou o 1cm větší než rozměr krabičky a hřbet o půl cm menší. Následně jsem vše nalepila na okrovou látku, aby ,,knížka" vypadala starší.
Poté jsem se opět vrátila ke krabičce. Dovnitř jsem nalepila obdélník ze čtvrtky, aby se dno zpevnilo, a okraje natřela jemně žlutou barvou, aby vypadaly jako zažloutlé stránky.
Desky jsem přelepila hnědou čtvrtkou. Použít můžete buď tavnou pistoli, tou jsem lepila látku, nebo lepidlo Herkules, ten jsem použila právě na lepení čtvrtek.
Když všechno zaschne, stačí už jen přilepit desky ke krabičce.




Navždy s láskou Lara Jean

25. července 2018 v 18:14 |  Knížky
Autor: Jenny Hanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017

Lara Jean zažívá ten nejlepší maturitní ročník, který si dívka
může přát. Je bláznivě zamilovaná do svého přítele Petera, její táta se znovu žení a Margot se vrátila na léto domů z vysoké. Ale i když je tak šťastná, něco se bude muset změnit… Zatímco Lara připravuje otcovu svatbu, nemůže již přehlížet velká rozhodnut
í, která bude muset udělat. Kam půjde na vysokou a co to bude znamenat pro její vztah s Peterem? Už viděla, jak se kvůli tomu trápila její sestra, a nechce zažít totéž. Nyní by měla jít na vysokou i Lara a opustit nejen svou rodinu, ale možná i přítele, kterého miluje. Když jí ale srdce a rozum radí něco jiného, pro co by se měla rozhodnout?


Můj dojem: Lara Jean už ušla kus cesty a její dobrodružství se pomalu chýlí ke konci. Pokud jste četli recenzi na druhý díl P.S. Stále Tě miluju, tak víte, že se mi líbil stejně jako úplný začátek trilogie, ne-li o malinko více. Série Všem klukům, které jsem milovala nastavila laťku dost vysoko, aspoň co se ideální oddechovky na léto týče. Jak si povede závěrečný třetí díl?

Navždy s láskou má stále to, co je u téhle série typické a co ji charakterizuje. Lara Jean je stále zamilovaná až po uši do Petera a celý svět kolem ní se zdá idilický. Teď přichází to velké ALE. Kam se podělaly romantické scénky? Hlášky a vtipy mezi postavami? Stránky ubíhají jedna za druhou, Jenny Han umí opravdu psát tak, že se knížka čte sama, ale už to nemá to kouzlo. Já osobně si dávám lepíky na zajímavé, komické nebo sladké scény, ale v Navždy s láskou Lara Jean jich rozhodně nemám tolik, jako v předchozích dílech.
I na základě anotace můžete rovnou říci, jak to celé skončí. Nic jiného totiž ani ve třetím díle není. Pečení, pečení, párty, večírky, plánování svatby a překvapivě opět pečení. Nic proti sušenkám, ale tentokrát mi to přišlo už trochu přes čáru. Děj se tím ze začátku dost natahuje a teprve pak se to rozjede, alespoň do té míry, co u oddechovky čekáte.

Jak jsem neměla Margot ráda na začátku, tak ji nemám ráda ani na konci. Asi je to jen můj osobní problém, ale přijde mi strašně nesympatická. Můj názor na ni se nezměnil ani po dočtení třetího dílu. Tentokrát si vedle nesympatičnosti připsala ještě odtažitost. Od Lary bych možná čekala trochu větší posun za celou sérii. Je o dva roky starší než na začátku a přitom se chová téměř stále stejně zbrkle. Asi to není úplně hrdinka mého gusta. To se ovšem nedá řící o Peterovi. Ve druhém díle se mi dost zprotivil, ale tady je absolutně k sežrání. K tomu není, co říct. Pozorný, roztomilý a naprosto úžasný Peter Kavinsky.
Na druhou stranu se mi líbilo, že je ve třetím díle ukázán i osud ostatních postav. Co všechno plánují po střední a kam je život zavede. I když ne každou postavu jsem měla ráda, vím, že se mi po nich bude stýskat. Lara Jean, Peter, Chris, John i malá Kitty.

Všem klukům, které jsem milovala je rozhodně jedna z nejlepších sérií na léto, která splňuje všechno, co od takových knih čekáte. Ač mě to moc mrzí, kvůli, nebo spíše díky vysoké kvalitě předchozích dílů, byl pro mě ten třetí nejslabší z celé série. I tak ale musím říci, že se mi četl lehce a rozhodně se do něj pusťte, ať víte, jak to celé s Larou Jean dopadne.

Hodnocení: 7/10




Obal na brýle

22. července 2018 v 17:45 |  Vyrábění
Je léto, a tak si myslím, že obal na brýle je věc, která se nikdy neztratí a plně ji využijete.
Základem jsou tři obdélníky o rozměrech 9x17cm. Dva z nich jsou z tenkého kartonu a jeden z obyčejné čtvrtky, ten bude sloužit k otevírání. Na zavírání na okraje přilepím tenkou stuhu. Poté všechny tři obdélníky nalepím na šedý papír, to jsem bohužel zapomněla vyfotit.
Dále si připravím dva rovnostranné trojúhelníky o straně 9cm. I ty nalepím na šedý papír a na dvou okrajích nechám chlopně. Nejdříve je přilepím ke střednímu obdílku a po zaschnutí i k tomu na okraji.
Pouzdro pak můžete ještě vystlat vatou.




Divotvůrce

19. července 2018 v 18:52 |  Knížky
Autor: Sebastien de Castell
Ilustrátor: Není
Počet stran: 408
Rok vydání: 2017

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan'Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.


Můj dojem: Okolo Divotvůrce bylo minulý rok obrovské knižní bum a naprostá většina čtenářů na něj pěla ódy chvály. Jestli sledujete můj blog už delší dobu, víte, že se snažím těmhle bombám vyhýbat, abych pak nebyla zklamaná. Divotvůrce má ale tak krásně zpracovanou obálku, že jsem prostě neodolala.

Divotvůrce má jednu obrovskou výhodu a tím je zpracování celého světa, ve kterém prožívají naši hrdinové svá dobrodružství. Musím uznat, že si to autor promyslel opravdu dobře. Rozdělení nejen na Jan'Tepy a Sha'Tepy, ale celkové rozdělení lidí na kmeny a národy, kdy každý má jinou kulturu a zvyky, a přátelské, či nepřátelské vztahy mezi sebou vycházejí z jejich minulosti se mi velmi líbilo a řekla bych, že je to možná největší důvod, proč mě Divotůrce okouzlil. Informace se dozvídáte po malých dávkách, takže se v tom neztratíte a pořád je co objevovat.

Ze začátku jsem se sice nemohla do Divotvůrce dostat, samé městské potyčky, ale asi po 150 stranách jsem se s ním sžila a kdybych nemusela přestat, abych dělala i něco jiného než čtení, dočetla bych ho na jeden zátah.

Divotvůrce je po delší době na poli dnešní fantasy něco jiného. Neprůbojnou hrdinku, která nakonec odhalí své zkryté nadání, vystřídal Kellen, kluk, který musí svou chytrostí dohánět to, na co ostatním stačí pouhá magie. Milostné trojúhelníky vystřídaly zrady v rodině i v přátelství, souboje a pouliční šarvátky, při kterých se autor nebojí zabíjet a karty, co dokáží změnit svět.

Jednoznačně nejlepší postavou celého Divotvůrce byla Ferius. Samozřejmě kočkoveverky byly také skvělé svým drzým způsobem, ale u Ferius jsem si dokázala živě představit každý detail. Každý její pronikavý pohled, každou drzou, sarkastickou poznámku i její tajuplnost a ležérnost. Byla tak uvěřitelná, že se mi všechny scény, ve kterých hrála svou roli, míhaly hlavě, jako bych je měla přímo před očima. U Kellena bych řekla, že si během knížky prošel malým vývojem. Není to špatný hrdina, ale něco mu ještě chybí. Nějaké jeho kouzlo osobnosti. I tak jsem opravdu zvědavá, jak si povede v dalším díle.

Když to tedy celé shrnu, Divotvůrce se mi líbil a rozhodně vám ho doporučuju. Plný počet mu ale dát nemohu právě kvůli delšímu rozjezdu, ale jinak je takřka bez chyby a jak jsem již psala, jestli chcete zkusit něco odlišného, jděte do něj.

Hodnocení: 8/10



Papírová princezna

16. července 2018 v 15:10 |  Knížky
Autor: Erin Watt
Ilustrátor: Není
Počet stránek: 336
Rok vydání: 2017

Ella Harperová se v prvé řadě snaží přežít. Spolu se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a věřila, že se na ni jednoho dne usměje štěstí. Po smrti matky ale Ella zůstala sama…
Dokud se neobjevil Callum Royal. Vytrhl Ellu z chudoby a odvezl ji do svého sídla, za pěti syny, kteří j
i nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, ale nikdo ji nepřitahuje tak jako Reed Royal, jenž je však odhodlaný poslat ji zpátky do slumů, ze kterých vzešla.
Reed o ni nestojí. Prohlašuje, že Ella mezi Royaly nepatří.
Možná má pravdu.
Bohatství a luxus. Intriky a lži. Nic podobného Ella ještě nepoznala, a jestli má v paláci Royalových přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich - a zůstat přitom sama sebou.


Můj dojem: Určitě si vzpomínáte, jaké bylo minulý rok kolem Papírové princezny pozdvižení. Na poličce mi ležela téměř celý rok a teprve letos jsem na ni dostala chuť. Nechápu, proč jsem tak dlouho čekala, protože tahle knížka mi vyrazila dech.

Všechno se začíná dít hned od první kapitoly, ne jako v jiných knížkách, které mají pomalý začátek. Nestane se tak, že by jste se nemohli začíst. Věřte mi, že téhle knížce propadnete během prvních pár okamžiků. Papírová princezna Vás chytí a pustí až na úplném konci. A i pak budete litovat, že nemá ještě o několik stránek více, protože otevřený konec, jaký má Papírová princezna, je opravdu strašný. Co nejdříve si budu muset pořídit i další díly, abych věděla, jak bude příběh pokračovat.

Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem čekala podle anotace. Papírová princezna se řadí mezi ideální oddechovky na léto. Nemusíte u ní přemýšlet a můžete jen tak vypnout a užívat si čtení. Ella je fajn hrdinka. Není naivní a chová se na svůj věk, jak bych čekala. Knížka je vyprávěná v ich formě, takže s ní prožíváme úplně všechno. Zjišťujeme, o čem si co myslí, jak vidí svět svýma očima, čeho si všímá, nebo co se jí honí hlavou. Líbí se mi na ní, že je svá i přes všechnu povýšenost ostatních a jen ta se nevzdá.

Zároveň ale i zdánlivě ,,dokonalí" Royalové mají své problémy a nejsou zase tak perfektní rodinka, jak se zvenku může zdát. Celkově je knížka dost klišoidní a z části předvídatelná, ale u Papírové princezny mi to nevadilo. Není to jen pohádka viděná růžovými brýlemi, kde jde všechno podle plánu a vše se zdá perfektní. Jak jsem již psala, při čtení pomalu zjišťujeme pravdu o životě ve vyšší společnosti, o intrikách a přetvářce. O tom, jak se která postava vyrovnává s životními překážkami a jakou daň si to na ní vybírá.

I přes svou zdánlivou jednoduchost musím říci, že Papírová princezna se řadí mezi top knížky letošního roku. Mohu ji jen a jen doporučit, protože za mě je tohle jedno velké wow.

Hodnocení: 10/10




Růžička

13. července 2018 v 15:56 |  Vyrábění
Tentokrát tu mám něco opravdu jednoduchého. Základem papírové růžičky je spirála, kterou postupně utahuju a slepuju, aby se mi neroztočila. Když si jich takto vyrobíte více, můžou sloužit jako drobná ozdoba. v mém případě jsem je nalepila na víko krabičky a doplnila zelenými listy.


Krutá krása

11. července 2018 v 16:14 |  Knížky
Autor: Rosamund Hodgeová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 256
Rok vydání: 2018

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora. A má jasný plán, zabít ho a ukončit jeho devět set trvající vládu. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Ovšem aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?


Můj dojem: Po Kruté kráse jsem pokukovala, už když vyšla v zahraničí. Kdo by taky ne, grafické zpracování je naprosto úchvatné. A tak jsem neváhala ani vteřinu a hned po vydání u nás jsem běžela do knihkupectví, abych si ji koupila. Stojí ale opradu zato?

Nutno říci, že knížka, nebo spíše knížečka, je velmi tenká. Nemá ani 300 stránek, ale i přesto jsem měla ze začátku trochu problém se do příběhu dostat. První dvě kapitoly mě téměř nebavily. Byly strašně popisné, přímé řeči po skrovnu a k tomu hrdinka, která se stále lituje. Navíc jsem si musela zvyknout na svět, kter mi tak úplně nesedl. Byla jsem v celku překvapená nad tím, že se příběh odehrává v antickém Řecku a do toho všeho jsou zamíchaní bohové a hermetická umění. Krásku a Zvíře miluju, a tak jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci a třeba se to zlepší.

Rozhodně nelituju toho, že jsem počkala. Části, kdy se Nyx, hlavní hrdinka, pošťuchovala s Laskavým pánem, mě bavily hodně. Nechyběl tomu vtip, ale rozhodně bych jich dala do děje víc. Samotná hrdinka není totiž nic moc. Možná to patří k jejímu věku, v knížce je jí teprve 17, ale i tak bylo její chování a rozhodování strašně nevyrovnané. V jednu chvíli se chová tak, ve druhé zase jinak. Pak se zase lituje, je dětinská. Zato Laskavého pána jsem měla ráda.

Nemůžu říci, že by mě konec zklamal, protože ani teď ho tak docela nechápu. Z velké části mi knížka přišla překombinovaná, ale ještě to nebylo tak, že bych se v ději ztrácela. Ale konec? V hlavě jsem si říkala: Jako co to je? Tohle je konec?

Celkově hodnotím kníku jako průměr. Neurazí, ani nenadchne. Nechci říkat, že je vyloženě špatná, protože se spíše přikláním k tomu, že se mi líbila, ale pokud nemáte rádi Krásku a Zvíře, myslím si, že Vás nezaujme. Příběh Vám nejspíše bude připadat příliš klišoidní a předvídatelný. Ale pokud chcete knížku zkusit, přečtěte si nějakou ukázku a třeba Vám autorčin styl sedne.

Hodnocení: 5/10


Kam dál

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.