Autor: Anthony Doerr
Ilustrátor: Není
Počet stran: 536
Rok yvdání: 2015
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.
Můj dojem: Do knížky Jsou světla, která nevidíme jsem vkládala velké naděje. Vybrala jsem si ji v rámci Čtenářské výzvy na Databázi knih, jelikož vesměs všechna hodnocení byla kladná. Čtenáři psali, jak je vtáhla od první stránky, ale bylo tomu tak i u mě?
Knížka vypráví dva příběhy. První o Marii-Lauře, která je slepá a žije v Paříži a druhý o Wernerovi, kterého baví věda a žije se svou sestrou v německé kolonii. Kapitoly jsou psané v er-formě a střídají se mezi hlavními hrdiny. Zároveň se vždy po nějaké době mění i časové roviny. A právě toto střídání bylo u mě největším problémem. Často jsem musela listovat zpátky, abych zjistila, kde přesně právě jsem.
Velkou převahu v knížce mají popisné části. Přímé řeči je tu opravdu pramálo. Kapitoly ukazují různé situace ze života hlavních hrdinů a jsou velmi krátké. Popisy jsou opravdu dobré, dokázala jsem si díky nim prostředí dobře představit, ale nijak mě knížka nevtáhla. Něco mi v ní chybělo. Ocenila bych trochu akce a napětí. Nakonec se mi to splnilo, ale až kolem stránky 300.
Dějová linka Marie-Laury mě vůbec nebavila. Nedokázala jsem se do ní vcítit. Wernera jsem měla ráda trochu víc, ale také to nebyla postava, která by mi kdovíjak přirostla k srdci. Jeho příběh mě ovšem bavil o hodně víc, podle mě byl mnohem zajímavější.
Posledních 100-150 stran se mi četlo opravdu dobře. Knížka dostala spád, už se ani nestřídaly časové roviny, což mi velmi vyhovovalo, a já jsem se těšila, jak celá knížka skončí. Nakonec mě příběh dojal, ale v hodnocení této knížky jsem asi výjimka. Jsou světla, která nevidíme mi nesedla. I když se mi konec líbil, velkou část knihy jsem četla těžko a bohužel z ní nejsem tak unešená jako ostatní. Na druhou stranu, tento žánr moc nevyhledávám, proto mě knížka možná tolik nenadchla.
Hodnocení: 5/10

















Ďakujem za komentár na mojom blogu.Tiež som veľkým fanúšikom GOT-u a asi s polovicou hercov,ktorých mám v zbierke,som sa stretol osobne.