Knižní rok 2017

13. ledna 2018 v 16:17 |  Knížky

Ahoj. Téměř s dvoutýdenním spožděním je tu konečně knižní ohlédnutí za rokem 2017. Doufám, že se Vám bude článek líbit.


V roce 2017 se mi knižní výzvu splnit nepodařilo. Na podzim jsem měla čtecí krizi, kvůli které jsem skoro dva měsíce nečetla. Splnit se mi nepodařilo ani čtenářskou výzvu na Databázi knih, kde mi chyběly 3 knihy. Každopádně jsem díky ní poznala nové knihy, které bych nejspíše sama od sebe nečetla, a i když se mi ne každá líbila, jsem ráda, že jsem si je přečetla.

Přes léto vycházely na blogu Mé (dětské) knižní lásky, jejichž pátý díl se dostal i na titulní stranu blogu. Z toho jsem měla velkou radost.

Celkem jsem přečetla 45 knih, což je 13 539 stran. Průměrně tedy jedna knížka měla asi 300 stránek. Některé knížky jsem zrecenzovala, jiné ne. A o nich bych chtěla v tomto článku napsat alespoň pár řádků. Pokud by Vás zajímalo, jaké knížky jsem četla, můžete se podívat zde.

Stejně jako minulý rok rozdělím knížky do několika skupin, nejvíce jich bude opět z fantasy a dystopií, poté tu mám i nějaké romantické knížky a pár humorných knih.

Začala bych pěkně popořadě. Hned na začátku roku jsem dočetla trilogii Labyrint. Druhý díl Spáleniště: Zkouška byl ze začátku trochu pomalejší, ale poté se to rozjelo. Každopádně ho hodnotím jako nejslabší z původní trilogie. Vůbec nejvíce se mi líbil díl závěrečný, Vražedná léčba. Byl plný akce, napětí a zvratů. Jak jsem psala na Databázi, jedním slovem prostě wow.

Zapomenout nemohu ani na George R.R. Martina a jeho Píseň ledu a ohně. Tady snad ani nemusím zdůrazňovat, jak skvělá série to je. Pokud jste ji ještě nečetli, měli byste to rychle napravit. I přesto, že jsem nejdříve viděla seriál, tak jsem si čtení prvních dvou dílu náramně užila a už se těším, až se pustím do třetí knihy.

Dále jsem dostala chuť znovu si přečíst mou oblíbenou sérii Křišťály moci, o které jsem se již zmiňovala v Knižních láskách. V roce 2017 jsem přečetla první dva díly a postupně si chci přečíst všechny knihy od Míšy Burdové.

Stejně jako u Míšy jsem dostala chuť i na knihy od Ricka Riordana. Znovu jsem si přečetla první díl z jeho egyptské série, Rudou pyramidu. Knížka se mi i podruhé líbila. Některé detaily jsem již zapomněla, a tak jsem si je při čtení znovu oživila.

Posledními knížkami z fantasy jsou Deník úúúplně obyčejného upíra: Fakt šílenej rok a Deník úúúplně obyčejného vlkodlaka. Na knížkách je hodně znát, že jsou především pro děti, jelikož jsou dost předvídatelné. Občas byly vtipné, ale hodnotím je jako půměr. Pokud se Vám ovšem líbí Deník malého poseroutky, myslím si, že by Vás mohly zaujmout.

Od fantasy se přesuneme k romantickým knížkám. O prázdninách jsem si jako každý rok přečetla jednu knihu od Věry Řeháčkové. Tentokrát jsem si vybrala knížku Když spadne kluk rovnou z nebe. Jak jsem již také psala v Knižních láskách, Věra Řeháčková je má oblíbená spisovatelka dívčích románů. A i tato knížka mě nezklamala. Je to milá oddechovka, která má ovšem zajímavý konec.

V březnu jsem také narazila na spisovatelku J. Lynn, od které jsem zatím přečetla knihy Zůstaň se mnou a Vzdej se mi. I když jsem to nečekala, knížky se mi opravdu líbily. Nevypráví ,,pouze" o lásce mezi hlavními hrdiny, ale autorka do příběhu zakombinovala i další linku.


Do rukou se mi také dostalo komiksové vydání Romea a Julie. Knížečka je velmi tenká, má asi 80 stran, do knižní výzvy jsem ji ani nezapočítávala, ovšem zmínit ji chci. Komiks se mi velmi líbil, myslím si, že je dobře nakreslený a navíc mám příběh Romea a Julie ráda.

Na začátku roku jsem přečetla zatím poslední vydaný díl Aristokratka na koni. Ze začátku jsem si myslela, že bude slabší než předchozí, ovšem druhá půlka knihy mě mile překvapila. Opět skvělá humorná oddechovka.



V roce 2017 jsem přečetla Dospělost je mýtus, na kterou jsem recezi psala. Úplně poslední přečtenou knížkou bylo její pokračování, Ubulená hromádka štěstí. Nevím, co si o ní myslet. Očekávala jsem od ní něco víc. Opět byla vtipná, ale nebavila mě tak moc jako první díl.

Úplně na závěr jsem si nechala knížky pro mladší čtenáře. Deník malého poseroutky nemusím snad ani představovat. Přečetla jsem pátý díl a i když si nemyslím, že byl nejlepší, stále to bylo vtipné a jako skvělá oddechovka byl dobrý.

O prázdninách jsem si přečetla i Masku se zářícíma očima od Thomase Breziny, o jehož knížkách jsem psala v Knižních láskách.


A poslední knihou, kterou bych chtěla zmínit, jsou Příšerné příběhy z temného tunelu. Chris Priestley opět nezklamal. Knížka se mi dobře četla, příběhy byly napínavé a doplňovaly je krásné ilustrace.


Doufám, že se Vám článek líbil a třeba jsem Vám dala tipy na čtení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik knížek přečtete za měsíc?

Žádnou
1-2
3-5
5-8
Více než 8

Komentáře

1 Kate. Kate. | Web | 13. ledna 2018 v 16:27 | Reagovat

45 knih? O_O wow :D tak to smekám :D

2 tipycz tipycz | Web | 13. ledna 2018 v 16:34 | Reagovat

[1]: Mě čtení baví a poslední roky čtu docela dost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.