Červenec 2018

Falešná kniha

28. července 2018 v 18:32 Vyrábění
Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak jednoduše vyrobit falešnou knihu, která by sloužila jako taková malá schránka. Teprve nedávno mě něco napadlo.
Jako základ jsem použila obal od bonboniery, který jsem následně přebarvila bílou barvou. Doporučuji nepoužívat štětec, protože jak je krabička lesklá, barva se bude stírat. Lepší je houbička, se kterou barovu nanáším jemným potiskáváním. Než mi barva uschla, připravila jsem si základ na desky. Velikost obdélníků záleží na velikosti krabičky, ale oba kraje jsou o 1cm větší než rozměr krabičky a hřbet o půl cm menší. Následně jsem vše nalepila na okrovou látku, aby ,,knížka" vypadala starší.
Poté jsem se opět vrátila ke krabičce. Dovnitř jsem nalepila obdélník ze čtvrtky, aby se dno zpevnilo, a okraje natřela jemně žlutou barvou, aby vypadaly jako zažloutlé stránky.
Desky jsem přelepila hnědou čtvrtkou. Použít můžete buď tavnou pistoli, tou jsem lepila látku, nebo lepidlo Herkules, ten jsem použila právě na lepení čtvrtek.
Když všechno zaschne, stačí už jen přilepit desky ke krabičce.




Navždy s láskou Lara Jean

25. července 2018 v 18:14 Knížky
Autor: Jenny Hanová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017

Lara Jean zažívá ten nejlepší maturitní ročník, který si dívka
může přát. Je bláznivě zamilovaná do svého přítele Petera, její táta se znovu žení a Margot se vrátila na léto domů z vysoké. Ale i když je tak šťastná, něco se bude muset změnit… Zatímco Lara připravuje otcovu svatbu, nemůže již přehlížet velká rozhodnut
í, která bude muset udělat. Kam půjde na vysokou a co to bude znamenat pro její vztah s Peterem? Už viděla, jak se kvůli tomu trápila její sestra, a nechce zažít totéž. Nyní by měla jít na vysokou i Lara a opustit nejen svou rodinu, ale možná i přítele, kterého miluje. Když jí ale srdce a rozum radí něco jiného, pro co by se měla rozhodnout?


Můj dojem: Lara Jean už ušla kus cesty a její dobrodružství se pomalu chýlí ke konci. Pokud jste četli recenzi na druhý díl P.S. Stále Tě miluju, tak víte, že se mi líbil stejně jako úplný začátek trilogie, ne-li o malinko více. Série Všem klukům, které jsem milovala nastavila laťku dost vysoko, aspoň co se ideální oddechovky na léto týče. Jak si povede závěrečný třetí díl?

Navždy s láskou má stále to, co je u téhle série typické a co ji charakterizuje. Lara Jean je stále zamilovaná až po uši do Petera a celý svět kolem ní se zdá idilický. Teď přichází to velké ALE. Kam se podělaly romantické scénky? Hlášky a vtipy mezi postavami? Stránky ubíhají jedna za druhou, Jenny Han umí opravdu psát tak, že se knížka čte sama, ale už to nemá to kouzlo. Já osobně si dávám lepíky na zajímavé, komické nebo sladké scény, ale v Navždy s láskou Lara Jean jich rozhodně nemám tolik, jako v předchozích dílech.
I na základě anotace můžete rovnou říci, jak to celé skončí. Nic jiného totiž ani ve třetím díle není. Pečení, pečení, párty, večírky, plánování svatby a překvapivě opět pečení. Nic proti sušenkám, ale tentokrát mi to přišlo už trochu přes čáru. Děj se tím ze začátku dost natahuje a teprve pak se to rozjede, alespoň do té míry, co u oddechovky čekáte.

Jak jsem neměla Margot ráda na začátku, tak ji nemám ráda ani na konci. Asi je to jen můj osobní problém, ale přijde mi strašně nesympatická. Můj názor na ni se nezměnil ani po dočtení třetího dílu. Tentokrát si vedle nesympatičnosti připsala ještě odtažitost. Od Lary bych možná čekala trochu větší posun za celou sérii. Je o dva roky starší než na začátku a přitom se chová téměř stále stejně zbrkle. Asi to není úplně hrdinka mého gusta. To se ovšem nedá řící o Peterovi. Ve druhém díle se mi dost zprotivil, ale tady je absolutně k sežrání. K tomu není, co říct. Pozorný, roztomilý a naprosto úžasný Peter Kavinsky.
Na druhou stranu se mi líbilo, že je ve třetím díle ukázán i osud ostatních postav. Co všechno plánují po střední a kam je život zavede. I když ne každou postavu jsem měla ráda, vím, že se mi po nich bude stýskat. Lara Jean, Peter, Chris, John i malá Kitty.

Všem klukům, které jsem milovala je rozhodně jedna z nejlepších sérií na léto, která splňuje všechno, co od takových knih čekáte. Ač mě to moc mrzí, kvůli, nebo spíše díky vysoké kvalitě předchozích dílů, byl pro mě ten třetí nejslabší z celé série. I tak ale musím říci, že se mi četl lehce a rozhodně se do něj pusťte, ať víte, jak to celé s Larou Jean dopadne.

Hodnocení: 7/10




Obal na brýle

22. července 2018 v 17:45 Vyrábění
Je léto, a tak si myslím, že obal na brýle je věc, která se nikdy neztratí a plně ji využijete.
Základem jsou tři obdélníky o rozměrech 9x17cm. Dva z nich jsou z tenkého kartonu a jeden z obyčejné čtvrtky, ten bude sloužit k otevírání. Na zavírání na okraje přilepím tenkou stuhu. Poté všechny tři obdélníky nalepím na šedý papír, to jsem bohužel zapomněla vyfotit.
Dále si připravím dva rovnostranné trojúhelníky o straně 9cm. I ty nalepím na šedý papír a na dvou okrajích nechám chlopně. Nejdříve je přilepím ke střednímu obdílku a po zaschnutí i k tomu na okraji.
Pouzdro pak můžete ještě vystlat vatou.




Divotvůrce

19. července 2018 v 18:52 Knížky
Autor: Sebastien de Castell
Ilustrátor: Není
Počet stran: 408
Rok vydání: 2017

Někdy vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát. A jedinou cestou k přežití je naučit se triky! Jste-li zasvěcenci Jan'Tepu, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti a stát se divotvůrcem. Jenže Kellen nezdědil žádné magické nadání a hrozí mu naprosté zostuzení. Do města však dorazí tajemná cizinka Ferius Parfax, která ho přiměje vybrat si jinou cestu. Je složitá a nevyzpytatelná, ale možná je Kellenovou jedinou nadějí.


Můj dojem: Okolo Divotvůrce bylo minulý rok obrovské knižní bum a naprostá většina čtenářů na něj pěla ódy chvály. Jestli sledujete můj blog už delší dobu, víte, že se snažím těmhle bombám vyhýbat, abych pak nebyla zklamaná. Divotvůrce má ale tak krásně zpracovanou obálku, že jsem prostě neodolala.

Divotvůrce má jednu obrovskou výhodu a tím je zpracování celého světa, ve kterém prožívají naši hrdinové svá dobrodružství. Musím uznat, že si to autor promyslel opravdu dobře. Rozdělení nejen na Jan'Tepy a Sha'Tepy, ale celkové rozdělení lidí na kmeny a národy, kdy každý má jinou kulturu a zvyky, a přátelské, či nepřátelské vztahy mezi sebou vycházejí z jejich minulosti se mi velmi líbilo a řekla bych, že je to možná největší důvod, proč mě Divotůrce okouzlil. Informace se dozvídáte po malých dávkách, takže se v tom neztratíte a pořád je co objevovat.

Ze začátku jsem se sice nemohla do Divotvůrce dostat, samé městské potyčky, ale asi po 150 stranách jsem se s ním sžila a kdybych nemusela přestat, abych dělala i něco jiného než čtení, dočetla bych ho na jeden zátah.

Divotvůrce je po delší době na poli dnešní fantasy něco jiného. Neprůbojnou hrdinku, která nakonec odhalí své zkryté nadání, vystřídal Kellen, kluk, který musí svou chytrostí dohánět to, na co ostatním stačí pouhá magie. Milostné trojúhelníky vystřídaly zrady v rodině i v přátelství, souboje a pouliční šarvátky, při kterých se autor nebojí zabíjet a karty, co dokáží změnit svět.

Jednoznačně nejlepší postavou celého Divotvůrce byla Ferius. Samozřejmě kočkoveverky byly také skvělé svým drzým způsobem, ale u Ferius jsem si dokázala živě představit každý detail. Každý její pronikavý pohled, každou drzou, sarkastickou poznámku i její tajuplnost a ležérnost. Byla tak uvěřitelná, že se mi všechny scény, ve kterých hrála svou roli, míhaly hlavě, jako bych je měla přímo před očima. U Kellena bych řekla, že si během knížky prošel malým vývojem. Není to špatný hrdina, ale něco mu ještě chybí. Nějaké jeho kouzlo osobnosti. I tak jsem opravdu zvědavá, jak si povede v dalším díle.

Když to tedy celé shrnu, Divotvůrce se mi líbil a rozhodně vám ho doporučuju. Plný počet mu ale dát nemohu právě kvůli delšímu rozjezdu, ale jinak je takřka bez chyby a jak jsem již psala, jestli chcete zkusit něco odlišného, jděte do něj.

Hodnocení: 8/10



Papírová princezna

16. července 2018 v 15:10 Knížky
Autor: Erin Watt
Ilustrátor: Není
Počet stránek: 336
Rok vydání: 2017

Ella Harperová se v prvé řadě snaží přežít. Spolu se svou přelétavou matkou se celý život stěhovala od města k městu, bojovala o přežití a věřila, že se na ni jednoho dne usměje štěstí. Po smrti matky ale Ella zůstala sama…
Dokud se neobjevil Callum Royal. Vytrhl Ellu z chudoby a odvezl ji do svého sídla, za pěti syny, kteří j
i nenávidí. Bratři Royalové jsou jeden přitažlivější než druhý, ale nikdo ji nepřitahuje tak jako Reed Royal, jenž je však odhodlaný poslat ji zpátky do slumů, ze kterých vzešla.
Reed o ni nestojí. Prohlašuje, že Ella mezi Royaly nepatří.
Možná má pravdu.
Bohatství a luxus. Intriky a lži. Nic podobného Ella ještě nepoznala, a jestli má v paláci Royalových přežít, bude se muset naučit, jak být jednou z nich - a zůstat přitom sama sebou.


Můj dojem: Určitě si vzpomínáte, jaké bylo minulý rok kolem Papírové princezny pozdvižení. Na poličce mi ležela téměř celý rok a teprve letos jsem na ni dostala chuť. Nechápu, proč jsem tak dlouho čekala, protože tahle knížka mi vyrazila dech.

Všechno se začíná dít hned od první kapitoly, ne jako v jiných knížkách, které mají pomalý začátek. Nestane se tak, že by jste se nemohli začíst. Věřte mi, že téhle knížce propadnete během prvních pár okamžiků. Papírová princezna Vás chytí a pustí až na úplném konci. A i pak budete litovat, že nemá ještě o několik stránek více, protože otevřený konec, jaký má Papírová princezna, je opravdu strašný. Co nejdříve si budu muset pořídit i další díly, abych věděla, jak bude příběh pokračovat.

Od knížky jsem dostala přesně to, co jsem čekala podle anotace. Papírová princezna se řadí mezi ideální oddechovky na léto. Nemusíte u ní přemýšlet a můžete jen tak vypnout a užívat si čtení. Ella je fajn hrdinka. Není naivní a chová se na svůj věk, jak bych čekala. Knížka je vyprávěná v ich formě, takže s ní prožíváme úplně všechno. Zjišťujeme, o čem si co myslí, jak vidí svět svýma očima, čeho si všímá, nebo co se jí honí hlavou. Líbí se mi na ní, že je svá i přes všechnu povýšenost ostatních a jen ta se nevzdá.

Zároveň ale i zdánlivě ,,dokonalí" Royalové mají své problémy a nejsou zase tak perfektní rodinka, jak se zvenku může zdát. Celkově je knížka dost klišoidní a z části předvídatelná, ale u Papírové princezny mi to nevadilo. Není to jen pohádka viděná růžovými brýlemi, kde jde všechno podle plánu a vše se zdá perfektní. Jak jsem již psala, při čtení pomalu zjišťujeme pravdu o životě ve vyšší společnosti, o intrikách a přetvářce. O tom, jak se která postava vyrovnává s životními překážkami a jakou daň si to na ní vybírá.

I přes svou zdánlivou jednoduchost musím říci, že Papírová princezna se řadí mezi top knížky letošního roku. Mohu ji jen a jen doporučit, protože za mě je tohle jedno velké wow.

Hodnocení: 10/10




Růžička

13. července 2018 v 15:56 Vyrábění
Tentokrát tu mám něco opravdu jednoduchého. Základem papírové růžičky je spirála, kterou postupně utahuju a slepuju, aby se mi neroztočila. Když si jich takto vyrobíte více, můžou sloužit jako drobná ozdoba. v mém případě jsem je nalepila na víko krabičky a doplnila zelenými listy.


Krutá krása

11. července 2018 v 16:14 Knížky
Autor: Rosamund Hodgeová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 256
Rok vydání: 2018

Již od narození byla Nyx zaslíbená krutému vládci svého království. A také už od narození trénovala, jak ho zabít. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora. A má jasný plán, zabít ho a ukončit jeho devět set trvající vládu. Ovšem panovník ji od samého začátku překvapuje a přitahuje a jeho sídlo není tím pochmurným místem, o kterém jí rodiče vyprávěli. Ovšem aby zůstala loajální své rodině, stejně ho musí zabít! Anebo ne?


Můj dojem: Po Kruté kráse jsem pokukovala, už když vyšla v zahraničí. Kdo by taky ne, grafické zpracování je naprosto úchvatné. A tak jsem neváhala ani vteřinu a hned po vydání u nás jsem běžela do knihkupectví, abych si ji koupila. Stojí ale opradu zato?

Nutno říci, že knížka, nebo spíše knížečka, je velmi tenká. Nemá ani 300 stránek, ale i přesto jsem měla ze začátku trochu problém se do příběhu dostat. První dvě kapitoly mě téměř nebavily. Byly strašně popisné, přímé řeči po skrovnu a k tomu hrdinka, která se stále lituje. Navíc jsem si musela zvyknout na svět, kter mi tak úplně nesedl. Byla jsem v celku překvapená nad tím, že se příběh odehrává v antickém Řecku a do toho všeho jsou zamíchaní bohové a hermetická umění. Krásku a Zvíře miluju, a tak jsem si řekla, že tomu dám ještě šanci a třeba se to zlepší.

Rozhodně nelituju toho, že jsem počkala. Části, kdy se Nyx, hlavní hrdinka, pošťuchovala s Laskavým pánem, mě bavily hodně. Nechyběl tomu vtip, ale rozhodně bych jich dala do děje víc. Samotná hrdinka není totiž nic moc. Možná to patří k jejímu věku, v knížce je jí teprve 17, ale i tak bylo její chování a rozhodování strašně nevyrovnané. V jednu chvíli se chová tak, ve druhé zase jinak. Pak se zase lituje, je dětinská. Zato Laskavého pána jsem měla ráda.

Nemůžu říci, že by mě konec zklamal, protože ani teď ho tak docela nechápu. Z velké části mi knížka přišla překombinovaná, ale ještě to nebylo tak, že bych se v ději ztrácela. Ale konec? V hlavě jsem si říkala: Jako co to je? Tohle je konec?

Celkově hodnotím kníku jako průměr. Neurazí, ani nenadchne. Nechci říkat, že je vyloženě špatná, protože se spíše přikláním k tomu, že se mi líbila, ale pokud nemáte rádi Krásku a Zvíře, myslím si, že Vás nezaujme. Příběh Vám nejspíše bude připadat příliš klišoidní a předvídatelný. Ale pokud chcete knížku zkusit, přečtěte si nějakou ukázku a třeba Vám autorčin styl sedne.

Hodnocení: 5/10


Mašlička na dárky

8. července 2018 v 10:43 Vyrábění
Ahoj. Po dlouhé době tu mám znovu nějaký ten článek ohledně vyrábění. Tentokrát návod na mašličku na dárky.
Nejprve si připravíme pruhy papíru, všechny jsou široké 2 cm. Tři jsou dlouhé 21 cm, tři 17 cm, dva 15 cm a jeden 3 cm. Na každém z nich si vyznačíme polovinu. Poté kus proužku přetočíme, tak jak je to na obrázku 3, a přilepíme přesně do půlky. Stejným způsobem uděláme i druhou polovinu. Pokud nám papír někde přesahuje, ustříhneme ho. Tímto způsobem si připravíme všechny proužky, akorát ten nejkratší pouze stočíme do takové ruličky. Pak už jen slepíme vždy stejně velké proužky dohromady, aby nám vznikla taková hvězdička a všechny je pak slepíme dohromady.
Já jsem na papír psala propiskou, takže je to někde vidět, proto doporučuju spíše tužku, která jde vygumovat.




Krasojezdkyně

4. července 2018 v 14:50 Knížky
Autor: Jojo Moyesová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 448
Rok vydání: 2017

V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…


Můj dojem: Už od mala jsem měla ráda koně, a tak když jsem se v knihkupectví rozhodovala, kterou další knížku od Jojo Moyes bych si měla přečíst, Krasojezdkyně u mě zvítězila nejen překrásnou obálkou, ale také námětem celého příběhu.

Celý děj knížky se točí kolem mladé Sarah, která by pro svého koně uděla první poslední, a Natashy, jejímž pevným bodem je její kariéra právničky. Jak už to tak bývá, tyhle dvě se potkají. Obě dvě jsou naprostým opakem té druhé. Jedna šťastně žije v chudé a zchrátralé části Londýna se svým dědečkem, ta druhá zase vlastní rodinný domek, ve kterém je ale úplně sama. Ale i přesto mají společnou jednu věc. Celý příběh ukazuje, že v životě neřešíte jen jeden problém, ale i problémy v sobě, k tomu se s někým nepohodnete a aby toho nebylo málo, do všeho se ještě může zamotá osoba z minulosti, na kterou jste už málem zapomněli.

V knížce je hodně vidět, že Jojo koně opravdu miluje a ví o nich spoustu věcí. Já sama jsem si pak i zpětně vyhledávala inormace například o Le cadre noir nebo o drezůře koní. Myslím si, že pokud se zajímáte o koně, takhle knížka by se Vám mohla líbit. Mě osobně moc nebaví, když se chci dozvědět něco nového a měla bych si to přečíst v encyklopedii nebo jiné odborné knížce. Mnohem radši mám příběhy, které mě baví číst a to, že se z nich i něco dozvím, je příjemné plus.

Celá knížka je prokládáná i slovíčky, či krátkými větami ve francouzštině. I když už je to nějaký čas, co jsem Krasojezdkyni četla, stále nevím, jak se k tomu postavit. Na jednu stranu miluju Francii i její jazyk, ale francouzštinu neovládám. Jednotlivá slova se dají odvodit, ale když přijde věta? Můžu se domýšlet, co tak znamená, ale jistě to nevím.

Příběh mladé Sarah může vyznít až příliš naivně a klišoidně, což z velké části je, ale i tak jsem neudržela na několika místech slzy. Přestože jsem některé zraty předpokládala, stejně mě Jojo znovu dostala a knížka mě dojala. Romantiku tu ale tentokrát nečekejte.

I když se Krasojezdkyně neřadí mezi nejlepší knihy od Jojo Moyes, protože vím, že dokáže napsat a vymyslet lepší příběh, stále ji hodnotím velmi pozitivně. Čtení jsem si velmi užila a to je na tom to nejdůležitější.

Hodnocení: 9/10

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.