Srpen 2018

Vlkolínec a Sidorovo

26. srpna 2018 v 14:50 Výlety

Vlkolínec je malá dřevěná osada na Slovensku ležící kousek od města Ružomberok. Jedná se okrásně zachovalou ukázku lidové architektury, kterou trvale obývá dvacet starousedlíků. Ostatní domky jsou využívané většinou k rekreaci.Vesnička je dokonce i zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


Zlodějka knih

22. srpna 2018 v 14:11 Knížky
Autor: Markus Zusak
Ilustrátor: Trudy White
Počet stran: 528
Rok vydání: 2009

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.


Můj dojem: Druhá světová válka. Téma, o kterém bylo napsáno hodně silných a skličujících příběhů, které nejednomu čtenáři vzaly srdce. Mezi těmi všemi knihami je ale stále těžší a těžší najít takovou, která by byla jiná než ostatní, klišé pro ni cizí slovo a přesto by dokázala zamávat našimi emocemi.

Naše Vypravěčka zná všechna zákoutí války, proplétá se mezi nimi a zpovzdálí sleduje osudy a příběhy některých jedinců. Není to ale jen Liesel, která ji zaujme. Smrt jako postava, která nás provádí celým příběhem, je opravdu nápaditá. Nad vším má rozhled a vidí i věci, které by samotné postavy do souvislostní dát nedokázaly. Pohybuje se na několika místech najednou, a tak nejenže prožíváte Lieselin příběh v malém domku v Nebeské ulici, ale ohlížíte se i do minulosti Hanse Hubermanna, zažijete mráz u Stalingradu i příběhy z dětství našich hrdinů. Zlodějku knih netvoří jen jeden holý příběh, ale právě osudy vedlejších postav, jejich strasti a trápení z minulosti, události, které je později vedly k rozhodnutím, která udělaly. A všechny tyhle malé větve vytvářejí jeden velký strom.

Všechno má rub a líc a není tomu jinak ani u Smrti. Právě její vševědomost může někomu vadit, jelikož dokáže předpovědět kdo a kde zemře. V ten okamžik Vás to pak ani nepřekvapí. Markus Zusak zvolil pro Zlodějku knih hodně zvláštní styl psaní. Jak už bylo řečeno, Vypravěčkou je tedy samotná Smrt. A celá kniha opravdu vyznívá jako vyprávění. Předává Vám zlodějčin příběh jako by s Vámi mluvila, někdy ho doplnila vlastními vtipnými poznámkami a tam, kde je to nutné, vysvětlila situaci.

Ze začátku jsem bohužel měla problém se do Zlodějky začíst. Nebylo to stylem psaní, ten se mi líbil a přišel mi jako zase něco jiného, ale po pravdě, čekala jsem, že se děj rozjede o něco dříve. Za sebou jsem už měla pár desítek stran a co jsem se dozvěděla? Dokázala jsem si představit domácnost Hubermannových i jejich hádání, jací lidé bydlí v ulici i charakter zvědavé Liesel.Nějaké to napětí bylo ale v nedohlednu. Nemohu říci, že bych knížku přímo hltala, četla se dobře, ale právě její pomalejší průběh mě brzdil.

Co ale musím u autora opravdu vyzvednout, je vystižení charakterů jednotlivých postav. Ať už to byla Liesel, někdy tichá jako myška, jindy holka, která se nebojí dát ránu. Rosa Hubermannová obdarovávající všechny kolem sebe nadávkami Saumensch a Saukerl, ale když jde do tuhého, žena s chladnou hlavou. Ilsa Hermannová, která žije minulostí. Všechny postavy jsem si dokázala představit, jako bych je sama znala.

Nevím, co přesně mi na Zlodějce knih vadilo, ale něco jí prostě chybělo. I u této knížky jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale nedojala mě. Neronila jsem při čtení slzy jako kapky deště ani jsem nespotřebovala tunu kapesníčků. Na druhou stranu si myslím, že v ní jdou najít zajímavé myšlenky, protože nic není jen černobílé. Ani tato recenze.

Hodnocení: 7/10







Unboxing#7

18. srpna 2018 v 17:37 Unboxing

Téměř rok od posledního unboxingu a od toho knižního už rok a jeden měsíc. No, nejsem ten typ, co by pořád něco objednával, raději si zajdu do kamenné prodejny. Když už ale něco objednám, stojí to za to. Co mi přišlo tentokrát?


Bojnický zámek

15. srpna 2018 v 17:45 Výlety

Ahoj. Téměř po roce jsem se opět dostala k sepsání článku do rubriky Výlety. Tip tu tentokrát mám na jeden z nejkrásnějších zámků v celém Slovensku. Co všechno nabízí? A jaké trable se mi staly? O tom všem se dnes dočtete.


Loď mezi hvězdami

12. srpna 2018 v 11:50 Knížky
Autor: Beth Revisová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 360
Rok vydání: 2012

Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby "zmrazený pasažér" na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel. Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít...


Můj dojem: Asi každému se občas stane, že ho nějaká obálka uchvátí na tolik, že si knížku koupí domů. Sice se říká, nesuď knihu podle obalu, ale i tak nám to nedá. To byl také můj případ s knížkou Loď mezi hvězdami. No uznejte sami, ta obálka je naprosto kouzelná. Jak je to ale se zbytkem knihy?

Ano, grafickému zpracování se nedá nic vytknout. V knížce je dokonce i mapa, za což má u mě bod k dobru, protože můžete během čtení sledovat, kde se zrovna hrdinové pohybují nebo jak je celá loď Universum konstruována. To je ale bohužel asi jediná věc, kterou mohu bez připomínek opravdu pochválit.

Celý příběh mi hodně připomínal film Pasažéři. Námět je docela podobný, takže pokud máte tento příběh rádi, možná se Vám bude líbit i knížka Loď mezi hvězdami. U mě to bohužel neplatilo. Celkově jsem čekala od knížky trochu víc. Příběh se pořádně rozjede teprve až ve třetině, pokud se tedy prokoušete kapitolami plnými úvah a snů, ve kterých se téměř nic neděje. A ani pak to nemá to správné tempo. Do toho se děj dostane až na posledních 40 stranách. Na to, že se jedná o 360ti stránkovou knížku, mi to přijde dost málo.

Kapitoly jsou psané ze dvou pohledů - Amy a Syna. Bohužel ale ani to nedodalo knížce švih. Já ani nevím, jak bych Vám je popsala. Snad jen, že je to ten typ postav, u kterých si řeknete ,,Hm", ale nic víc u nich necítíte. Vůbec nic jsem s nimi neprožívala, nedokázala jsem jejich emocím uvěřit. Jediná postava, která mi přišla alespoň trochu zajímavá, byl Harley, ale ani u něj jsem se nedostala do stavu, kdy svět vidíte jeho očima a dýchate spolu s ním.

Zejména romantická linka se dá odhadnout po několika málo stranách. I když, označení ,,romantická" berte u této knížky s velkou rezervou. Autorka s ní velmi šetřila a nenajdete jí tu víc než-li pár kapek.

Některé nápady jsou docela zajímavé. Například celá věc s Epidemií, fungováním lodi nebo vědeckými laboratořemi a genetickým výzkumem. Problém je v tom, že mnoho z hlavní zápletky je naprosto předpokládané. Ne všechno, jistě, některá úmrtí postav nebo jednotlivá odhalení, jsem nečekala, ale nebylo to nic, co by mi vyrazilo dech. Párkrát se mi na mysl kradly i myšlenky typu ,,Jak o tomhle nemůžou s jejich technologiemi vědět?".

Loď mezi hvězdami je průmerná young adultovka s jednoduchým dějem, která má sice krásnou obálku, ale příběh uvnitř už bohužel trochu pokulhává.

Hodnocení: 5/10




Leknín

6. srpna 2018 v 17:35 Vyrábění
Minule jsem psala o poměrně složitých návodech, a tak dneska přináším opět jeden jednodušší návod na ozdobný leknín z krepového papíru.
Základem jsou různě velké lístky a kolečko ze čtvrtky, na které všechny listy budeme lepit. Lepení lístků je velmi jednoduché. Začínáme od největších po nejmenší. Každý lístek trochu ,,natáhneme", aby se zakulatil, a při lepení ho přeložíme, jak je vidět na obrázku. Tím dosáhneme toho, že lístky budou kulaté. Tímto způsobem nalepíme všehny tři vrstvy. Nakonec si už jen připravíme proužek žlutého krepového papíru, který nastříháme, zatočíme a přilepíme doprostřed.


3. narozeniny blogu

2. srpna 2018 v 17:24 Tento blog

Dneska slaví blog třetí narozeniny. Možná to bude znít jako klišé, ale mám z toho velkou radost a všem Vám moc děkuju. Děkuju za každý Váš komentář, každé přečtení článku i za Vaše připomínky, které mi pomáhají posouvat blog dál. Jsem moc ráda, že jste tu se mnou dál, i když tento rok nebyl příliš povedený. Od září do prosince nevyšlo téměř nic a na začátku roku 2018 jsem měla opět psací krizi. O to větší radost mám, že i tak jste to se mnou nevzdali.
Za ty tři roky ušel blog dlouhou cestu, tedy aspoň tak to vidím já. Když se podívám na své staré články, nejraději bych je všechny někam zahrabala, aby je už nikdo neviděl. Na druhou stranu, i ty jsou součástí blogu a kdybych je smazala, smazala bych i značnout část jeho historie. Nedávno jsem je procházela a s nimi i staré komentáře. Celkem mě překvapilo, kolik blogů už vůbec neexistuje nebo jejich autoři/autorky nevydávají články už déle jak rok a půl. Je to opravdu velká škoda, spoustu z nich jsem měla ráda. Nejspíše teď řeknu to největší klišé, co existuje. I kdyby tu bylo jen pár lidí, co čtou Vaše články a blogy, nevzdávejte to. Protože jestli Vás to baví, jestli Vám to dělá radost, nezáleží na tom, kolik budete mít komentářů nebo liků.
Všem Vám moc děkuju a doufám, že i nadále se budete na můj blog rádi vracet.

Rudá jako rubín

1. srpna 2018 v 18:27 Knížky
Autor: Kerstin Gierová
Ilustrátor: Není
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012

Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.


Můj dojem: Rudá jako rubín je už sice starší knížka, ale i přesto stále zůstává klasikou mezi young adultovkami. Ještě před pár měsící bylo prakticky nemožné ji sehnat, protože byla beznadějně vyprodaná. Naštěstí ale nakladatelství Cooboo udělalo dotisk a tak, pokud jste ji ještě nečetli, si ji můžete pořídit i nyní.

Aby se Vám Rudá jako rubín líbila, musí Vám sednout Kerstinin styl psaní. Řekla bych, že právě na něm je vystavěna celá knížka i její úspěch. Příběh sám o sobě je v celku jednoduchý, v mnoha ohledech i podobný ostatním knihám tohoto žánru, ale právě styl psaní ho dělá zajímavým. Kerstin píše příjemně a čtivě, nikam nespěchá, což někdy může být i na škodu, protože velkou část knížky se nic moc neděje a pak to autorka dohání na několika posledních stranách. Naštěstí je ale nedostatek akce vykompenzován dobře vystavěnými rozhovory s kapkou humoru.

Jedno se ale Rudé jako rubín musí nechat. Její grafické zpracování je beze sporu na jedničku. Nejenže má krásný přebal, ale nejvíce mě zaujala knížka právě pod ním. Před každou kapitolou jsou navíc vždy nějaké verše nebo zápisy Strážců, které pochopíte až za několik stran. Nechybí ani rodokmeny, které oceňuju ze všeho nejvíce, citáty nebo zákony o používání chronografu. To všechno výborně dokresluje a dovysvětluje, jak vlastně celé cestování v čase funguje.

Jediný výrazný nedostatek celé knížky, který mi vadil opravdu hodně, byla samotná Gwendolyn. Jak já se s ní natrápila. Až na pár světlých okamžiků se chovala jako malá holka, které byste jen stěží tipli šestnáct let, kolik jí doopravdy mělo být. Celou dobu jsem si ji představovala jako dívku mezi dvanácti až třinácti lety, víc v žádném případě. V mnoha ohledech jednala dětinsky a neuváženě.

Vezmeme-li v potaz, že se celý děj odehrává v časovém intervalu několika málo dnů, příběh, zejména tedy romantická linka, se může zdát trochu přitažená za vlasy. I tak má ale Rudá jako rubín své osobité kouzlo. Rozhodně to není knížka pro náročné čtenáře, ale na léto jako ušitá. Pokud jste četli Selekci a líbila se Vám, myslím, že Rudá jako rubín by Vám mohla padnout do noty také.

Hodnocení: 8/10

Děkuju, že jste došli až na konec stránky.